Zrcadlo, které se opožďuje
Jan Weiss
V podstatě chronologicky uspořádaný výbor z Weissových povídek a novel, který postihuje nejtypičtější rysy jeho tvorby. Jsou vybrány z prozaických sbírek (Barák smrti, Zrcadlo, které se opožďuje, Bláznivý regiment, Meteorstryce Žulijána, Nosič nábytku, Povídky o lásce a nenávisti, Příběhy staré i nové, Družice a hvězdoplavci, Hádání o budoucím) vyšlých v letech 1927 až 1963. Některé z nich autor pro toto vydání vydatně přepracoval nebo upravil. Liší se od stejnomenného vydání z roku 1927 jak výběrem povídek tak i jejich již zmíněným přepracováním.... celý text
Přidat komentář
Vskutku podivuhodným způsobem se ke mně tato kniha dostala... Ale když už tu byla, tak jsem ji v rámci čtenářské výzvy 2018 přelouskl (téma: kniha autora, který žil v mém kraji). Od Jana Weisse jsem do té doby nic nečetl a určitě jsem ho rád poznal. Spisovatelsky je to tvůrce nepochybně zdatný; co mi však úplně nesedlo byla témata, zejména válečná. Na povídkách, byť byly vybrány z poměrně širokého časového rozsahu, byla znát určitá zastaralost a některé pointy příběhů mě vpravdě minuly. Rozhodně strhující a za mě nejlepší je titulní povídka o zpožděném zrcadle - zajímavý nápad. ;o)
Část díla
Autorovy další knížky
1964 | Dům o tisíci patrech |
1980 | Příběhy o lidech a zvířatech |
1927 | Barák smrti |
1958 | Spáč ve zvěrokruhu |
1986 | Fantóm smíchu a jiné grotesky |
Zrcadlo, které se opožďuje považuju za vrchol tvorby Jana Weisse. Nemyslím jen titulní povídku, o zrcadle, které uchovává obraz po nějakou dobu a promítá ho později, čímž vznikají zvláštní situace, ale třeba i povídku "Rádio-Růže-Ruka", o tom, kam jsme schopni za svým idolem/láskou/... až dojít.