Zrcadlo s vílou a laněmi
Barbara Ježková
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56923/bmid_zrcadlo-s-vilou-a-lanemi-7Sz-56923.jpg
4
16
16
Někde se skrývá zlo. V nás? Mimo nás? V čímsi osudu či v něčí chamtivosti? Je zlo tajemstvím nebo tajemné zlem? Těmito, ale i jinými otázkami se musí zabývat postavy vystupující v nové knize autorky úspěšného detektivního románu Pes a boží mlýny, postavy žijící teď a tady, v Podolí, ve starobylé pražské čtvrti na břehu Vltavy. Jejich příběhy jsou všední i kruté, ovšem jistý humor nepostrádají ani v těch nejvypjatějších a tragických situacích. Jsou to lidé, které můžete potkat ráno na zastávce u autobusu, navečer v hospůdce anebo kdykoli u vás v domě, lidé, o nichž ani netušíte, že je poznamenalo svým dotykem zlo. Zlo lidské ruky, zlo uzlu na provaze, zlo čepele nože... A jste si jisti, že právě vám se nemůže stát to, co jim...?... celý text
Přidat komentář
Málokdy dávám řadě Česká detektivka plný počet, ale tahle sbírka povídek byla velmi roztomilá - příběhy trochu mysterijní, trochu dojemné, ne typicky detektivní, ale půvabné, navíc čtivé. Moc se mi ta sbírka líbila.
Zrcadlo s vílou a laněmi
Desítka povídek této sbírky má kromě pražského Podolí společné dva policejní vyšetřovatele, i když ti se jimi spíše jen sem tam mihnou (až na výjimku první povídky, kde hrají větší roli), rozhodně netvoří úhelný kámen vyprávění a už vůbec nejde o "statečné muže zákona kovbojského střihu", na jaké si hrají herci příliš mnoha příliš ubohých a trapných českých detektivek soudobé nenapadnuté a zbytečné televizní nadprodukce, naopak jde o citlivé táty rodin, kteří si nechají poradit i od báby z pečovatelského domu.
Polovina povídek obsahuje esoterické či přímo okultní náměty, i když i ty tu hrají jaksi vedlejší roli, neplní tu u jiných autorů obvyklou funkci deus ex machina, tedy nejsou prostředkem k vyřešení záhad, což někdy bývá zoufalým způsobem k ukončení zamotaných detektivek, z nichž se autoři sami mají problém dostat.
Nejde tu ani prvořadě o pátrání po pachatelích, ti jsou většinou čtenáři známi dříve, než příběh vygraduje.
Podstatná je tu spíše nenápadná psychologie různých podolských týpků či mezilidské vztahy, jaké všichni známe ze svého okolí či přímo ze svého života; v tom měla paní spisovatelka osobitý, ženský a čtivý styl, který čtenáře rychle a snadno vtáhne do příběhu a nepustí, dokud se vše nevyjasní.
Škoda že šlo o její poslední dílo. Pokusím se objevit někde její dřívější scifi povídky a jsem zvědav, jak svůj styl rozehraje v rámci celého románu Pes a boží mlýny, na který se chystám teď. Zatím plný počet hvězd.