Vzácný druh
Erik Hofstatter
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488927/bmid_vzacny-druh-wfm-488927.png
4
69
69
Aurel a Zora Schwartzovi se snaží žít poklidný manželský život patchworkové rodiny. Jenže staré tajemství je ovlivní způsobem, který si ani jeden z nich nedokáže představit. Zořina dcera Livie se ocitá v pasti, která byla postavena dávno před jejím narozením. Připravte se křičet.
Přidat komentář
Rozsahem jen takové "zrnko", ale překvapivě se mi to líbilo.... Je to horor, překvapivě ne až tak násilný, jak jsem trochu očekával. Nápad, či námět zaujal, ulítlé, temné... prostě vše, co jsem od toho čekal.
U této knihy se mi hrozně líbil formát. Je to takový ten ,,kapesní" paperbook. Taková jednohubka k odpolední kávě nebo večernímu čaji. K tomuto dílu toho nejde ani moc napsat, protože to nemá ani 100 stran. Je to spíše taková povídka. Ovšem mohla být lépe promyšlená. Například která matka, by se chovala tak, jak se chovala Zora? Já bych teda zalarmovala policii a nevydala bych se hledat svojí tchýni, kterou jsem v životě neviděla. Taky to s ní dopadlo tak, jak to dopadlo. V podstatě od začátku jsem předpokládala jak to bude a taky byl můj odhad správný. Úplně špatné to nebylo, ale ani nic extra. Takový průměr.
Vzácný druh je super – to musím říct hned na úvod, avšak má svá úskalí.
Na knihu jsem se těšila, protože když jsem si na stránkách nakladatelství Golden Dog přečetla Hofstatterův medailonek, zaujaly mě především dvě věci: brakový horor a béčkové náměty – obojí mám ráda!
Netušila jsem, co od knihy vlastně čekat. Bylo to mé první setkání s autorem. Jeho styl je přímý. Tak přímý, že by zasloužil pár stránek navíc, což vůbec neříkám často. Jsou tam místa, která by rozhodně snesla doplnění, a to hlavně z toho důvodu, že některé zmínky pak působí jako umělé berličky, jimiž si autor zjednodušil příběh (např. scéna s lístkem jen tak vytaženým z kapsy u zástěry – kdo takový lístek běžně nosí po léta u sebe? Leda by o tom, co přijde, dotyčný věděl dopředu. Nic takového tam však řečeno nebylo. Takže jako čtenář jen hádám a příběh si musím přimyslet.). Taktéž dialogy a vnitřní promluvy mi častokrát připadaly šroubované a jaksi postrádaly živost. Nicméně když se s tím sžijete a připíšete to na vrub autorova stylu psaní… Udělal to, jak to udělal, a řekl přesně tolik, kolik chtěl.
Avšak pozor! Celý text má své kouzlo, které vás nutí číst dál a dál. A že se čte dobře! Kousek za polovinou zjistíte, jak to všechno vlastně je a – fujky :-D Příběh je to krásně perverzní. Strašidla tady nehledejte. Doporučuji všem, kteří mají rádi Blochovo Psycho, a nemůžu se ubránit srovnání se Saucyho knihou O holčičce, co si ráda hrála se sirkami. Takže pokud patříte mezi milovníky rozkošných úchyláren, rozhodně nesáhnete vedle!
Taktéž chválím skvělou obálku, měkoučký paperback a příjemně depresivní ilustrace Jacka Larsona. Věděli jste, že pracoval v americké armádě, kde se specializoval na balzamování těl, převozy zemřelých a čištění místa činu?
Vzácný druh
Tenhle formát a edice Zrnka temnoty jsou mi velmi sympatické. Druhé 'zrnko' bylo trochu slabší než to první, ale pořád jsem velmi spokojená. Je to jednohubka klidně na jedno posezení přečtená. Autorův styl se dobře čte, vtáhne do děje a udrží si čtenáře až do konce. Občas se objevují části, které by potřebovaly dovysvětlit, více rozepsat, ale na těch 90 stranách nelze očekávat žádné velké detaily. Děj je svižný a odsýpá to dost rychle.
První polovina pozvolnější, druhá famózní a správně zvrácená. No a ten konec?! Paráda!
Jedná se o horor, který je dle mého dostupný pro každého, i pro příležitostného čtenáře hororů. Není tu nic extra zvráceného, morbidního nebo úchylného, všechno je ještě v únosné míře. Takový fajn horůrek. V knize jsou navíc ilustrace, které perfektně doplňují atmosféru příběhu.