Vzácný druh
Erik Hofstatter
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/488927/bmid_vzacny-druh-wfm-488927.png
4
69
69
Aurel a Zora Schwartzovi se snaží žít poklidný manželský život patchworkové rodiny. Jenže staré tajemství je ovlivní způsobem, který si ani jeden z nich nedokáže představit. Zořina dcera Livie se ocitá v pasti, která byla postavena dávno před jejím narozením. Připravte se křičet.
Přidat komentář
„Chodím
ve spánku,
nevraždím
ve spánku!“
Hlavní hrdinka tohoto příběhu se mi vůbec nelíbila. Zora, (to je ona), se provdá za muže (tady je to ještě normální), ale Aurel (její muž) má jistý druh nemoci. Zora do toho jde dobrovolně, ale když se začnou dít věci, způsobené tou nemocí, tak si začne stěžovat. Najednou se jí její rozhodnutí nezdá tak dobrým nápadem. Ano, příběh se odvíjí od situace, která vůbec nemusela nastat. Vlastně je to celé postavené na hlavu. A když jsem se pročítal do finálního „překvapení“, nějak jsem tomu nechtěl uvěřit vůbec.
Citát: Proč by někdo takhle znesvěcoval hrob? Myslíš, že chtěl ošukat mrtvolu?
Zora se chová silně divně a v nouzi nejhorší se dokonce vydává na cestu, kterou jsem vůbec nepochopil. (Jen tak mimochodem, co si představujete pod pojmem „tunel v okolí“?) Ale, aby mohl pan spisovatel Erik Hofstatter příběh dokončit, tak jak měl v plánu, byla cesta vlastně nevyhnutelná. Konec mě dostal, to už jsem fakt kroutil hlavou. Byl jsem připraven křičet, jak se píše v anotaci, ale úplně z jiného důvodu. Tohle mě vůbec neoslovilo. Dávám 40% a to jen za to, že Zora má ráda pivo.
Citát: Nic se nevyrovná jednomu chlazenýmu uprostřed noci!
Aurel a Zora Schwartzovi se snaží žít poklidný manželský život patchworkové rodiny. Jenže staré tajemství je ovlivní způsobem, který si ani jeden z nich nedokáže představit. Zořina dcera Livie se ocitá v pasti, která byla postavena dávno před jejím narozením.
O jaké tajemství se jedná?
U této knížky mám trochu rozporuplné pocity
Určitě bych ji neoznačila za špatnou, ale tak nějak zvláštní prostě byla. Musím se sama zamyslet, jak vlastně zvláštní . Nebo za to snad může ta “lehká zvrácenost?
Děj hrozivý, udržuje nás v napětí, co - kde - jak - proč?
Ale občas mi přišel prostě něčím nelogický.
Co musím ocenit, tak jsou ilustrace, které se do knížky naprosto hodí a k textu jsou výstižné.
Možná za moje rozporuplné pocity může to, že mi knížka přišla na svůj počet stran přeplácaná - moc témat naráz a prostě to neudělalo ten wow efekt.
Tady bych se držela toho, že méně je někdy více .
Ale zdůrazňuji, že je to jen a jen můj pocit a někoho jiného může naopak vystřelit z trenek .
musím povedať že hoci milujem Zrnká temnoty od Goldendogu, tieto má troška sklamali.
Samozrejme dej napínavý čakáte čo, kde, ako? Áno svojim spôsobom bol dej veľmi hrozivý ale pre mňa bol zároveň veľmi nechutný a koniec knihy som absolútne nepochopila ale za to môže možno aj farba mojich vlasov
Takový zvláštně zvrácený hororový příběh... Kde jedna z postav se chová jak rozdvojená osobnost ... Ostatně ten konec byl morbidní...
Nakonec celkem překvapivé, pro mne páté zrnko temnoty. Myslím, že celá tahle série bude dobrá.
Líbila se mi
Kouzlo novely Vzácný druh spočívá v tom, že karty vykládá na stůl s takřka psychopatickým klidem a čtenář je více než polovinu knihy napjatý, o jaký druh horroru vlastně půjde. To mi vyhovuje, protože dostávám tolik zdánlivě nesourodých nitek (které by třeba i spojit šly, ale cosi tam prostě nesedí!), že predikce příběhu je zhola nemožná. Kniha tudíž nepadne do vkusu pohodlným čtenářům, jejichž nebohé mozky autor nutí uvažovat. Nicméně za mě tento krátký - a úderně strohý - formát dokázal vyvolat silný pocit nepokoje.
Silné stránky této novely se však prolínají i s negativy; nemluvím o zkratkovitosti (která zde není na škodu), nýbrž o občasné nelogičnosti děje. Nejvíce mě v tomto ohledu překvapilo jednání matky v kapitole třináct, kde bych nějaký kontakt s policií alespoň letmo očekával. Během četby to nevadí, ale jakmile nastane konec a příběh se přelévá v hlavě... prostě to vidíte. Tuhle jízdu je radno si užít a uzavřít ji tím, že jde o parádní béčko. Ale než skončím - kniha má ilustrace (ve stylu obálky), které sice nebudou sedět každému, ale spadají do kategorie imaginativního abstraktna, podporujícího čtenářský zážitek.
Vzácný druh rozhodně potěší každého horrorového fajnšmekra.
Zajímavý, zvrácený hororový příběh o rodině, ve které není něco v pořádku. Jako záležitost na dvě tři hodiny je to dobré. Rychle přečíst, pobavit se nad zvraty a moc o tom nepřemýšlet.
Tohle byla pecka, pecka pecka!!! Další skvělý počin od Golden Dog, díky za Vaší práci.
Aurel: týpek, co si kromě obrovského traumatu z dětsví nese i malilinké tajemství. Lehce nechutné, perverzní a otřesné, ale co už...
Zora: ženština, co leje první ligu a je jí jedno co, hlavně když to teče. Ale aby tento hřích smyla, maká v posilce a cpe se odporným tofu.
Livie: divnodcera, desetiletá gotička, či snad opička?
Tchýně: bábuška, ne nepodobna Babě Jaze. Když řekne Zoře: "Ty toho o mým synovi moc nevíš, co? Huso hloupá", je jasné, že to neskončí stylem alá Rosamunde Pilcher.
Ne, dost bylo pošklebků a ironie. Jenže nic jiného ve mně tato outlá knížečka neprobouzí, sorry jako... Takový potenciál by měly jednotlivé vrstvy, jenže autor to na sebe napatlal jak čtrnáctka mejkap na první diskošku.... Náměsíčný člověk, co ohrožuje sebe i ostatní, ale nikoho nenapadne ho v noci zamknout? Šup tam s ním. Astrální cestování bez bližšího vysvětlení? Hoď to tam. Zabijou ti osůbku blízkou? Na to je prej dobrá whisky....
No ale to je přesně to, co od Zrnek temnoty čekáme, ne? Bizárek, náruč plná hnusu, ten nutkavý pocit na zvracení, tu touho zavřít oči, ale zároveň číst dál.... Takže jo, přesně tohle dostanete. Minimálně chuť žluči na jazýčku po trošce toho incestu a nebo scénce, kde maminka myje synkovi štangli. No kdyby mu bylo 4, nebylo by to divné, že? Jenže si přidejte 0 a už to taková sranda nebude...
Co mě ale nejvíc dostalo? Popis menstruačního cyklu Zori: "Aurel se Zořina cyklu děsil, protože se měnila ve skřetici. V jednu chvíli byla jako plyšový medvídek, ve druhou kudlankou nábožnou po páření". Dámy, to neznáme, že ne?
Každopádně zatím nejslabší z edice Zrnka temnoty - 2/5, ale tak to zkrátka chodí, zajímavé pro mě je, kolik lidí to ohodnotilo jako božské dílo. Ostatně ne nadarmo se říká - sto lidí, sto chutí....
Dámy, Hofstatterevi brejle sluší. Hledala jsem do "výzvy" spisovatele, který nosí brýle a našla knížečku a žánr, který nečtu ani náhodou - HOROR. Jsem vystrašená už jen, když se ráno podívám do zrcadla.
Vzhledem k tomu, že dílo není rozsáhle jak Bible, jsem se osmělila a opáčila. Naštěstí pro mě, to nebylo zdrcující a dokonce mne nic ve snech nepronásleduje. Mohu doporučit i mně podobným neznalcům hororů. Tak se bojte s Hofstatterem.
„Jsem hned za tebou, neboj.“ Horroru prostě sluší a svědčí kratší forma. Činí ho údernější, důraznější, pronikavější. Na příběhu je opravdu zajímavé, že ve svém důsledku vlastně není vůbec nijak originální. Ale koho by to sralo, když ho to drapne a zatáhne do nejhlubšího nitra temného tunelu? Samozřejmě si to nepřečte, ale můžu s klidným svědomím autorovi odpovědět, že může být v naprostém klidu, jeho temný příběh jsem si užil.
Bohužel za mě zatím nejslabší "goldendogovka". Kniha obsahuje několik prvků, které by krásně fungovaly samostatně, ale zde je to spojeno v jeden velký guláš, mišmaš nápadů...A v závěru to všechno dohromady prostě nefunguje, leda by se přimhouřily obě oči. Nehledě na to, že to moc logiky nepobralo, co se týče určitých scén (tím narážím zejména na Zoru v dívčině ložnici). Jedna hvězda nahoru za to největší odhalení, jinak by to asi skončilo na dvou hvězdách...
Přečteno za hodinu, tenhle malý formát si užívám, protože se hodí přesně pro sezení v čekárnách nebo jízdu autobusem v době dopravní špičky.
Je to jednohubka. Na krátkém prostoru nemůže jít do hloubky, takže klouže po povrchu a stupňuje se zbytečně rychle. Postavy místy jednají dost zkratkovitě. Místy prosákne atmosféra nižší třídy, smrti a hlíny. Fajn oddechové horrorové čtení.
Druhé Zrnko temnoty s názvem Vzácný druh si Golden Dog ušetřil pro spisovatele, který se narodil v Československu, ale jinak je takřka "rodilý" Angličan. Znát to tak je i na této novele...
Jde především o prostředí, ve kterém se odehrává - ryzí britské, ze spíš nižší třídy. Ne už tolik o ději, který tato novela vypráví. Ten už je víc univerzální a decentně brakový.
Na množství cirka 80ti stránek vypráví poměrně zkratkovitý příběh, který je rychlý, úderný, docela i zajímavý, ale místy i dost odporný. Je pravda, že splňuje základní předpoklady pro to, aby šokoval, což žánr horor má obecně rád.
Dělá to ale tak rychle, že než se stačíte nadát, je už konec. Proto bych se snad i nebál označit tento příběh spíš za povídku, než jako novelu samotnou. Jako jednohubka tu ale opět plní formu zrnka naprosto adekvátně.
Toto bola jazda. Mal som ju zmáknutú za pár hodín. Jasné, Vzácný druh má len 92 strán. A z nich si treba odpočítať úvodné a záverečné slovo, reklamu, medailónik ilustrátora a psychedelické ilustrácie. Plus malý formát. A text nie je nahusto. Ale niektoré knihy sú napísané tak zle, že aj jedna strana sa javí ako nekonečno. Tu nie. Vzácný druh síce začína jednoducho. Vravel som si, že mám Erika Hofstattera prekuknutého a som krok pred ním. Napokon sa však ukázalo, že Erik má prekuknutého mňa a je nie jeden, ale rovno dva kroky predo mnou. Ku koncu už som len valil oči nad nepredvídateľnou cestou, po ktorej sa príbeh vydal. Žiaľ, nie je to dokonalé. Autor na lúku vypustí veľa zajacov a tak nečudo, že mu pár z nich ujde do lesa a tam ich zožerie vlk. Motívy námesačnosti a astrálneho cestovania mali byť detailnejšie rozpitvané. Rovnako neverím, že nejaká čo i len trochu normálna žena by zmiznutie svojho dieťaťa riešila takto. Proste by zavolala políciu. Tu je to inak len preto, aby si autor uľahčil prácu a mohol nám takýmto nenáročným spôsobom vysvetliť zásadné veci. Pri papieriku vyťahovanom zo zástery som si ťukal prstom po čele. Reakcia postáv, keď sa dozvedia, že zomrela ich blízka osoba, sa dá porovnať s reakciou na to, keď si večer k filmu chcete otvoriť balíček kalifornských pražených pistácií a nejde vám to. Po fantastickom rozjazde sa to proste Erikovi jemne rozpadlo. Našťastie, urýchlený koniec až tak nevadí, značne ho totiž vylepšujú nečakané zvraty. Ak máte radi horory, určite do Vzácného druhu choďte. Je suverénne napísaný, krátky a i vďaka (ale nielen) tomu disponuje chytľavým, v svižnom tempe sa odvíjajúcim tempom bez zbytočných dejových odbočiek (a postáv).
Hutná kniha, kde si ani na chvíli neodpočinete od překvapivého děje :-)
Rozsahem krátké, ale velmi výživné, s výborným napínavým námětem a koncem.
Více takových hororů!
P.S. Člověk by si i řekl, že by sám mohl napsat něco takového, ale ono to asi nebude zase tak snadné :-)
Taková jednohubka v sympatickém malém paperbackovém vydání. Příběh běžné rodiny Vás rychle vtáhne do děje, a záhy zjistíte, že všechno až tak normální a v pohodě není. Začnou se dít znepokojivé věci, které vyústí v překvapivý konec. Atmosféra této mini horor story je napínavá a krátkou knihu slupnete na jedno posezení.
Štítky knihy
česká literatura thrillery napětí horory mysteriózní, mystéria krev rodinná tajemství dramata české horory
Vzácný druh
Druhý díl edice Zrnek temnoty se mi moc líbil. Je správně ujetý a do poslední chvíle jsem nevěděl, kam příběh směřuje. Původně jsem chtěl dát plný počet hvězdiček, pak jsem byl ale zviklán některými místními komentáři. Je totiž pravdou, že navzdory zábavnosti spousta věcí ve Vzácném druhu nedává smysl. Obzvlášť Zory pátrání je velmi nelogické, ačkoliv mě to v tomto případě nijak zvlášť nerušilo. Pokud si chcete přečíst jednohubku s atmosférou podobnou hororu Insidious, vřele doporučuji.
Pořadí Zrnek temnoty, jak se mi líbila: 1. Pomiluj smrt; 2. Líp už bylo; 3. Kyselé bonbony; 4. Oko čarodějnice; 5. Sklíčenost; 6. V pekle jsme všichni Hébert; 7. Billy Silver; 8. Vzácný druh; 9. Zůstanou jen skvrny; 10. Bledá trojka; 11. Troll; 12. Virální životy; 13. Okřídlení tvorové v bouřkových mračnech; 14. V rozkvětu; 15. Pan Nikdo; 16. Suzy