Ztracená kapitola
Caroline Bishop
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517820/bmid_ztracena-kapitola-ArV-517820.jpg
4
55
55
Anglie, současnost: Osmdesátiletá umělkyně Florence Carterová je se svým životem spokojená. Dny na sklonku života tráví tvorbou rafinovaných linorytů ve společnosti kocoura, psa a mladé sousedky Alice, tiché a úzkostné dívky. Když ovšem Flo zjistí, že její dávná ztracená přítelkyně vydala knihu o letech společně prožitých ve francouzském penzionátu, cítí povinnost odhalit roušku tajemství z minulosti a vydává se v doprovodu Alice a její matky do Francie. Po příjezdu do Lyonu se však hluboko zasutá pravda ukáže jako příliš těžké břemeno. Francie 1957: Florence a Lili se setkávají v poválečném Lyonu jako svěřenkyně přísně vedeného penzionátu pro dívky. Flo je ostýchavé děvče z Anglie, od něhož se očekává úspěšný vstup do společnosti a pak i výhodný sňatek. Lili je její pravý opak – suverénní Američanka se svobodnou duší, plná touhy po dobrodružství. Navzdory všemu se z dívek stanou nerozlučné kamarádky, jejichž vzájemná náklonnost slibuje přátelství na celý život než je od sebe oddělí nečekaná zrada. Ztracená kapitola je palčivý, emocemi nabitý román o síle přátelství. Jeho poselstvím je zpráva, že nikdy není pozdě rozepsat nový příběh.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2023 , MetaforaOriginální název:
The Lost Chapter, 2022
více info...
Přidat komentář
Poválečný Lyon a přátelství dvou žen, plaché Lili a živelné Flo. Opravdu dojemné a krásné čtení, můžu jen doporučit. I současnost vyprávěná už starou Flo se mi moc líbila.
Příběh psaný ve dvou časových rovinách, to mám obecně v knihách moc ráda. Hledání sebe sama, síla přátelství mezi dvěma ženami, překonávání výzev, odvaha a vnitřní síla, to jsou všechno prvky, které v knize najdeme.
Krásný příběh, kde nenajdete žádné výplňkové části, čtený místy až bez dechu. Tohle jsem si užila a co bych chtěla vyzdvihnout je vnitřní monolog hlavních hrdinek, s tím se moc v knihách nesetkávám. Rozhodně doporučuji, je to kniha, která stojí za to!
Mně se kniha líbila moc. Krásně napsaný příběh o hledání sebe sama, o přátelství, které přetrvává celá desetiletí, i o tom, že se nemáme bát přijímat nové výzvy, které nám život přináší. Autorka píše velice citlivě, přitom bez zbytečného patosu. Moc se mi líbilo i vnitřní rozmlouvání hlavních hrdinek se sebou samotnými, jejich fantazie a nezdolná touha žít si svůj život po svém. Neskutečně mě bavily i pasáže popisující Paříž a život ve Francii.
Na knihu jsem se moc těšila, protože mám knihy, které jsou psané (vyprávěné) ve dvou časových rovinách moc ráda, ale s touhle knihou jsem to tak bohužel ze začátku neměla. Nešlo mi se do příběhu začíst. Přišel mi nezáživný a rozvláčný. Až za druhou polovinou knihy se mi mé vnímání knihy mnohem zlepšilo a četlo daleko lépe a byla jsem konečně i zvědavá, co přinesou další stránky, ale předtím jsem chvílemi uvažovala i o odložení knihy. Ke konci příběhu mě už příběh "vábil" a četl se hezky. Moc se mi líbil dojímavý konec, který mi napravil ten můj "rozpolcený" začátek.
EvikU vyjádřila i můj dojem z knihy. Jenom dodám, nebojte se života, mluvte se svými nejbližšími o svých trápeních. Dopřejte dětem jít vlastní cestou, nebojte se nových věcí. Važte si skutečného přátelství. Kniha ve dvou časových liniích, knižně zpracovaný životní příběh prolínající se se skutečným životem o šedesát let později. Čtivé, doporučuji.
Tak tohle bylo geniální. Hlavně ten konečně mě dostal a byl dojemný tuto knihu doporučuji aby si všichni přečetli za mě 5/5 hvězdičky.
Čtivý příběh,psaný ve dvou časových rovinach ,pojednává o síle přátelství mezi dvěma ženami,které se náhodně setkají v poválečném Lyonu.
Anglie, současnost: Osmdesátiletá umělkyně Florence je se svým životem spokojená. Dny na sklonku života tráví tvorbou linorytů ve společnosti kocoura, psa a mladé sousedky Alice, tiché a úzkostné dívky. Když ovšem Flo zjistí, že její dávná ztracená přítelkyně vydala knihu o společně prožitých letech ve francouzském penzionátu, cítí povinnost odhalit tajemství, které ji dlouhé roky tíží.
Vydává se společně s Alicí a její matkou Clarou do Francie. Ona za odpuštěním a matka s dcerou najít opět společnou cestu.
Francie, 1957: V poválečném Lyonu se v dívčím penzionátu setkává Fran s Lenny. Fran je ostýchavá dívka co se má brzy vdát za vhodného hocha. Lenny je pravý opak. Suverénní Američanka se svobodnou duší, plná touhy po dobrodružství. Z dívek se stanou kamarádky a slibují si přátelství na celý život.
Jednoho večera však Lenny
z penzionátu sama odchází. Rozdělí je nečekaná zrada.
V knize psané er-formou se střídají kapitoly s Flo a kapitoly z Francie jsou právě z napsané knihy její přítelkyně.
To bylo pro mě velmi originální.
Postavy jsou skvěle vykresleny, Flo jako stará, zkušená žena, Alice jako dívka co zažila tragédii, která ji stále dusí a matka Clara jako úzkostná žena odhodlaná chránit dceru za každou cenu. Mně se linka ze současnosti líbila o chlup víc právě díky Alici
a Claře.
Autorka dobře vykreslila i navštívená místa, takže nebyl problém se přenést třeba do pěkné kavárničky.
Dávám 4,5/5a tenhle příběh plný přátelství a hledání můžu doporučit.
Pěkný příběh, podobný mnoha jiným svou skladbou, ale stejně v něčem originální, líbil se mi. Čekala jsem romantiku s tajemstvím, vyprávěnou ve dvou časových linkách, dostala jsem mnohem víc...
Příběh je o ženském přátelství, životních volbách, které určují naši další cestu, ale také o tom nebát se někdy vybočit ze své komfortní zóny, ze zaběhlých konvencí a jít si za svým a po svém. O tom, že v každém věku je ten správný čas. Ale nejen o tom je příběh Flo, Lili, Carly i Alice, žen, které se nebály.
Moc hezky napsané, příběh se nese v poklidném tempu, střídá dvě časové roviny, autorka má velmi příjemný styl psaní.
Ztracená kapitola je moc dobře provedená kniha, která je protkaná dvěma dějovými liniemi. Vnitřní pocity autorka dosti vykresluje, což napomáhá se více do postav vcítit. Flo, Lili a Alice byly tak výborně vykresleny.
Někdo by si řekl, že je kniha hodně časově i dějově propletená, což je pravda, ale rozhodně se nejedná o chaos.
Celý příběh vás drží v napětí, protože tajemství, která se postupně odhalují vám nedovolí knihu odložit.
Také ukazuje, co je síla žití, riziko risku a možná vás donutí si nad životem zapřemýšlet.
Melancholickou atmosféru a nostalgii jsem si užila, i když je pravdou, že autorka občas zaběhla do takových detailů, bez kterých bych se určitě obešla.
Ztracená kapitola = život. Kniha je úžasná v tom, jak ukazuje samotný život. V jakémkoliv věku se můžeme cítit jiný, osamělý, neschopný a je jen na nás, jak se k tomu postavíme. Jací lidé potkáváme a jak nás ovlivňují.
Miluju střídání minulost, přítomnost. Zde autorka minulost dala do knihy, kterou napsala nejlepší kamarádka Florence, hlavní hrdinky, 80 leté ženě, které život přinesl těžké, ale i krásné chvíle jako každému.
Kniha pojednává vlastně o třech ženách v přítomnosti, Florence, Clara a Alice. Tři generace, osamocená stará žena a matka s dcerou. Aniž si to uvědomují, navzájem se všechny potřebují, každá má pro tu druhou něco, co ta druhá potřebuje. Povzbuzení, naději, lásku, úsměv, dovednost,...
No ano je kniha emotivní, je předvídatelná, je plná přátelství, které je sestrou lásky. A pravé přátelství vydrží celý život. Ale také je o nás ženách. Jak dokážeme být silné, když musíme, jak nás bolestivé situace v životě ještě posílí. Je také o tom, že musíme nechat své děti, když vyrostou žít svůj život a jen z povzdálí pozorovat a pomoci, když o to stojí, ať je to sebevíc těžký.
A důležité je najít si své uplatnění a hlavně žít. Jít do věcí naplno i s rizikem, že se to možná nepovede úplně tak, jak jsme doufali. Jsem sentimentální, ale byla to krása, krásně jsem si u ní popřemýšlela o životě.
Hneď ako som siahla po tejto knihe, po pár stranách mi bolo jasné, že je to presne to, čo som očakávala.
Príbeh je písaný v dvoch časových líniách. Prežíva niečo dnes a spomína na niečo z minulosti. A niekto prežíva tiež to, čo ona, teda možno niečo podobné. A snaží sa jej pomôcť. Ale hlavne sa snaží prísť na to, čo všetko sa stalo jedného dňa v minulosti, kedy zradila svoju priateľku. Odvtedy prešlo veľmi veľa rokov, ale vie, že je jej priateľka stále nažive. A akým veľkým prekvapením pre ňu je, keď z novín zisťuje, že napísala knihu. Pri najbližšej príležitosti si ju kúpi. Venovanie je jasné, je venovaná jej. A keď začne čítať, spomienky ožívajú... A možno sa tam dočíta aj to, ako jej život pokračoval po zrade priateľky...
Příběh to byl v podstatě banální, podobných jsem četla již spoustu, ale byl neskutečně laskavý. I když zde bylo hodně bolavých pasáží, odnáším si hezký pocit na duši.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Milý román, který zachycuje dvě časové linky.
Současnost vypráví Flo- osmdesátiletá umělkyně Florence Carterová , která žije spokojený život, ale ve vzpomínkách se vrací k létům kdy studovala v roce 1957 v Lyonu a přátelila se zde s Lilli.
Rok 1957 nám přibližuje Lilli, která napsala knihu Takové jsem byly. A v této knize vzpomíná na dávná léta studií.
Obě ženy spolu toho v té době spoustu zažily, ale k některým věcem by se Flo raději nevracela. Ovšem tato kniha ji nedá zapomenout. Co se přesně snaží Flo ve svých vzpomínkách potlačit, co ji celá léta tíží se dozvíme až na konci knihy.
Knížka je plná emocí, které čtenářky nenechají klidnými.
Jedná se o příjemnou oddechovku s přesahem a tak trošku vás přivede k zamyšlení i nad současným životem.
Ztracená kapitola
Krásný příběh,líbila se mi minulá ale i přítomná část.Nejvíc se mi líbila Flo,která si dodá odvahu a vyhledá svou přítelkyní z mládí,kvuli odpuštění.Příběh je o odpouštění,přátelství,jak v minulé tak i přítomné části.Krásný příběh.