Ztracená léta

19.03.2023

Výborná kniha. Dobře se čte.

29.08.2020

Konečně dočteno. Není to úplně jednoduché čtení, protože je protkáno mnoha britskými (ale třeba i francouzskými a německými reáliemi), z nichž mnohé běžný čtenář nezná. Například se zde setkáváme se jmény méně známých britských autorů jako Sigfried Sasoon či Wilfried Owen, s nimiž Graves bojoval v 1. světové válce, dobře je znal, mluvil s nimi (zejména se Siegfriedem) o své a jejich tvorbě... samozřejmě když ji neznáte, lecos Vám unikne, tak jako mně. A stránky této knihy se různými významnými osobnostmi jen hemží.

Odhlédneme-li od toho, že by bylo dobré se před nebo během knihy dovzdělat (a že k tomu vždy není příležitost nebo chuť), pak je to knížka, která poklidně plyne, najdete v ní suchý anglický humor a schopnost brát věci tak, jak postupně přicházejí. Ať jsou to válečná léta a s nimi spojené plížení na průzkum k nepříteli, bojová zranění, úmrtí spolubojovníků, zima a hlad v zákopech, anebo "normální život" po válce, v době hospodářské krize, kdy rozhodně nebylo jednoduché uživit sebe a rodinu. Ač knížka vypadá jako velmi otevřená – autor popisuje své vztahy k členům rodiny i přátelům, a to od útlého dětství až po léta 1. světové válce – počítejte s tím, že je to jeho sice osobní, ale subjektivní zpověď. Z knížky jsem měla pocit, že Robert Graves byl správný chlap, ovšem když jsem pak narazila na jeho životopis na internetu, kde se píše o jeho milostných románcích a několika manželstvím, už mi takový nepřipadal. Každopádně kniha je i cenným dokumentem o stavu předválečné, válečné a poválečné společnosti (viz např. nevraživost vůči britským občanům, kteří měli německé příjmení).