Ztracená manželka
Alyson Richman
Z předválečné Prahy až do New Yorku zavádí čtenáře mimořádně silný příběh velké lásky Lenky a Josefa, jejichž vztah měl nečekané rozuzlení. Úspěšný newyorský porodník stále sní o své první ženě Lence, která zůstala v nacisty okupovaném Československu. Lenka Maizelová žila v milující, dobře situované pražské rodině, a když se dostala na Akademii výtvarných umění, splnil se jí životní sen. Zvláště od chvíle, kdy se zamilovala do nadějného studenta medicíny Josefa, s důvěrou hleděla do budoucnosti. Jenže napětí v Československu narůstalo a báječný život v předválečné Praze se změnil v noční můru ghett a koncentráků. Jaký byl osud malířky Lenky? Svede osud dávnou dvojici opět dohromady?... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2013 , Knižní klubOriginální název:
The Lost Wife , 2011
více info...
Přidat komentář
Ač člověk od začátku věděl, jak to skončí, tak kniha byla nádherná. Těžké téma, ale krásně psáno. Popsána soudržnost rodiny a tak hluboké lásky, jaké si člověk v dnešní době snad již ani neumí představit. Ještě ve mě dlouho bude "rezonovat" ozvěna a stopy po této knize. Nezapomenutelná! za mě 10*
Četlo se to výborně, škoda toho začátku - člověk věděl jak to skončí... Kniha není vůbec špatná, ale nevím přesně proč na mě nezapůsobila tak jako třeba Lustigovy knihy.
Příběh, ve kterém se nachází tolik bolesti...
Přesto krásný. Terezín jsem navštívila, takže při čtení této knihy jsem si reálněji uměla představit prostředí v ní popisované. O to více si uvědomuji, jak strašné podmínky k životu to byly. Soucítím s lidmi, kteří byli zbaveni své důstojnosti a museli vším tímto projít. Moc nemusím romantické příběhy, ale tento byl jiný. Silnější. Více takových knih!
Rabbi Löw stvořil golema, aby zachránil židy...
Osud stvořil Hitlera ...
Pod rouškou davové psychózy antisemitismu nestačila vykvést velká, upřímná láska.
Láska, která byla nucena klást podmínky, protože: ,,Rodina se neopouští. Ani ve jménu lásky." Jedno klíčové rozhodnutí, které spustilo řetězovou reakci pocitů viny a trestu.
Sofiina volba jedné generace? Snad.
Příběh lásky, odehrávající se v kulisách zločinu proti lidskosti a vy jste nuceni číst až do samého konce, i když vlastně od začátku víte, jak příběh Lenky a Josefa dopadne. A čtete hodně rychle, abyste tu hrůzu již měli za sebou.
,,Občas i to nejsilnější pouto se rozpojí a lidé se jeden druhému ztratí." Opravdu...?
Příběh tak emotivní, že jsem autorce odpustila i ,,Apatyku u Rotta - prototyp úspěšného židovského podnikání...?" (str. 80)
P.S: Proč, pane Bože, proč...?
Krásná a dojemná kniha, na kterou jsem se dlouho chystala a budu na ni ještě nějakou dobu myslet. Příběh o ztracené lásce, ztracených snech, nadějích, ztracených životech...., o tom, co bere válka. Popisy hrůz nejsou oproti jiným knihám s tématikou holocaustu až tak drastické, přesto velmi silné a zasáhnou.....
Docela příjemně mě ale překvapilo, že knihu napsala americká autorka a s českým prostředím se popasovala výborně.
Velice silná kniha.... smutná...a když jsem zjístila že lidé z knihy opravdu žili ...a zažili...Takovéto knihy by měli dnes lidé více číst....aby si uvědomili, že ač si pořád na něco stěžujeme...žijeme v klidné době...naše děti jsou šťastné a my také....co víc dodat?
Dlouho jsem nečetla tak krásný příběh.. A když si člověk uvědomí, že velká část knihy vychází z příběhů skutečných lidí? Google mi ukázal spoustu obrázků namalovaných dětmi z Terezína, knížku pro Tomíka, našla jsem si články o Ditě Gottliebové nebo Friedl Brandeisové. Prožíváte příběh Lenky a Josefa a protože znáte historii, víte, že to bude jen horší a horší.. Říkáte si všechna ta KDYBY, jak mohlo být všechno jinak. Ale v tu chvíli nikdo netušil co víme my dnes a zdálo se to tak absurdní a nemožné.. Oba dva si prožili peklo, Lenka na vlastní kůži a Josef pak ve snech, vzpomínkách a výčitkách. Je strašné si uvědomit, že ti co přežili měli mnohonásobně těžší život, ten pocit nenahraditelné ztráty všech co milovali.. Ještě teď je mi smutno a autorce tleskám, protože dokázala stvořit něco nadčasového a nádherného.
Krásná kniha, opravdu nádherný a zároveň smutný příběh. Na konci jsem se neubránila slzám. Připomněla mi "Hanu".
"Když uchopíš sluneční svit do dlaní, promění se ve stín. Když uvězníš světlušku ve sklenici, zahyne. Ale jestliže dáš lásce křídla, nadosmrti budeš cítit bezbřehou radost a vzrušení z pocitu, že se vznášíš vysoko nad zemí."
Další velmi dojemný příběh s tématikou holokaustu odehrávající se z větší části v Terezíně. Moc se mi kniha líbila a i když začíná koncem, stejně vás tak vtáhne do děje a čekáte co dalšího se bude dít než se manželé opět setkají....
Moc krásně napsaná kniha. I když mi popisování života v koncentračním táboře vhánělo slzy do očí, nemohla jsem se od příběhu odtrhnout.
Kdyby každý z těch milionů zavražděných , sepsal svůj příběh, vznikly by miliony čtivých , dramatických a hluboce lidských příběhů . Ztracená manželka nevybočuje z řady . A kdo nechce zapomenout na všechny ty umučené , během těch několika let , nebude zklamaný .
Jela jsem vlakem a zrovna jsem četla tu pasáž, kdy se narodí dítě, tam... na tom strašlivém místě... kdyby se mnou v kupé nebyli další cestující, byla bych se rozplakala, takto jsem se jen zahleděla z okna a polkla slzy... a pak znovu a znovu... Myslela jsem na to, jak i oni "jeli vlakem" a jak děsivá to pro ně byla cesta... Přesně jak tu někdo napsal, člověk je rád, že je tady a teď... Po "Haně" další silná kniha s tématikou Holocaustu, tentokrát orámovanou milostným příběhem...
Opravdu moc krásně napsaná knížka, kterou bych si přála mít v knihovně a k příběhu se vracet znovu a znovu. Od začátku, co jsem si přečetla tu větu "jsi moje manželka" mě to nutilo přemýšlet, co se asi stalo a proč. Doporučuju určitě každému!
Když jsem dostal doporučení na tuhle knihu, nejdřív jsem si myslel, že to bude ženský, romantický příběh, který chlap ani nebude číst.
Ano, láska tvoří kostru tohoto příběhu, ale na ní je připojena další, mnohem hlubší rovina příběhu. Holocaust, podaný jinak, než bývá zvykem. Bez zbytečné brutality...ale věty, popisující odevzdanost - naději až za selekci v Osvětimi, věty popisující rezignaci "v Terezíně se nepopravovalo, jen občas někoho oběsili..." jsou mnohem silnější než by bylo možno popsat barvitým líčením krutosti a násilí.
Jediným negativem pro mne byl závěr - sladký, růžový, románový. Vynechat jej a ponechat konec (a vlastně i začátek) knihy otevřený by bylo ku prospěchu příběhu.
Kniha, kterou ale přes tuto drobnost doporučím k přečtení.
Příběh osudové lásky, které nebylo přáno. Druhá světová válka zničila vše. Vše co bylo krásné, co mohlo být krásné. Velmi realisticky napsaný příběh. Musím zmínit, že mne mimo jiné dojaly i vzpomínky hlavního hrdiny na svou lásku, které místy vyznívaly velmi poeticky. Taková to byla láska... Moc dojemně napsané.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) nacismus Praha New York láska holokaust, holocaust malířky
Přiznám se hned na úvod, že mě válečné knihy H. Mornštajnové (ale i A. Lustiga nebo P. Kohouta) oslovily mnohem více. Její styl mi připadá tak nějak civilnější, zatímco účinek - alespoň na mé city - je silnější, i když se obejde bez aktivace slzných kanálků.
To ale nic nemění na faktu, že se kniha četla lehce, ačkoli téma rozhodně lehké není. Romantická linka mu neubírá na kvalitě, spíš přidává nadšené čtenáře (nebo čtenářky?). Jen odkaz na Sofiinu volbu se příliš nepovedl, jak už někdo poznamenal, ale to asi nelze vyčítat autorce.
"Zeptejte se kohokoli, kdo stál modelem, a řekne vám, že se nikdy necítil zranitelnější než ve chvíli, kdy ho hodiny pozoruje pronikavý pohled cizích očí. Ať už jste oblečení nebo ne, stejně si připadáte nazí."