Ztracené světlo
Jill Santopolo
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/358145/bmid_ztracene-svetlo-75v-358145.jpg
4
326
326
Neodolatelný romantický příběh o přetrvávající síle opravdové lásky se šokujícím, nezapomenutelným koncem. – Lucy stojí před životním rozhodnutím. Než k němu dospěje, bude si muset přehrát svůj příběh, vlastně jejich příběh, od začátku. S Gabem se seznámí na univerzitě v jeden zvláštní den, který promění osudy všech zúčastněných. Je možné, aby našli smysl život jeden ve druhém? Anebo se mají podvolit proudům, které je od sebe odvádějí? Jejich třináctiletá cesta plná snů, touhy, žárlivosti, zrad a nakonec lásky je hlubokým a zároveň čtivým vykreslením jednoho (ne)obyčejného vztahu, ve kterém se může najít každý, kdo miloval...... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2017 , Ikar (ČR)Originální název:
The light we lost, 2017
více info...
Přidat komentář
Kniha si mě získala.
Krásná obálka-krásný,dojemný a čtivý příběh.
Nejprve jsem si zvykala na způsob vyprávění, který autorka zvolila,ale ke konci jsem pochopila, proč tomu tak bylo.
Tak nějak jsem smutný konec čekala, ovšem tenhle,ten mě dostal.Bylo mi strašně Gaba líto.Taky mi chyběl v knize epilog,kde bych se dozvěděla,jak se Lucy rozhodla a jak to s ní vlastně vše dopadlo.
I přes to je to kniha,na kterou jsem po přečtení musela ještě dalších pár dnů myslet.
Ačkoliv moc nečtu podobný styl literatury, toto je opravdu krásné vyznání lásky. Někteří lidé k sobě prostě patří, i když má s nimi život jiné plány.
Nevím, jak tento příběh hodnotit. Je čtivý, také díky krátkým kapitolám, to mám ráda. Ale jinak se mi v něm některé věci příčí, no, rozhodně Lucy její život nezávidím.
Za mě, jako z reklamy, 70%.
Ze začátku jsem se nemohla začíst a pak to šlo samo,libil se mi styl psaní který autorka zvolila a napjatě jsem čekala jak to dopadne....Mohu jenom doporučit.
Já teda nevím, koukám tu na samé pozitivní recenze, ale za mě tedy NE. Do knihy jsem se snažila začíst a nic. Forma, kterou je kniha psaná by ani tak nevadila byť je netradiční, ale celkově námět mi přijde praštěný. Nevím proč je do knihy zamontováno 11. září, i když opomenu to vzplanutí mezi nimi, nepřijde mi to moc reálné. To jak jí hned hladil vlasy, atd.... Příběhu jsem od začátku nevěřila, nezdál se mi reálný.
Jak uz tady více lidi psalo, knizka si získala me srdce. Byla pro mě neskutečně krásně napsána a nemohla jsem se od ni odtrhnout. Nešlo to. Chtěla jsem vedet, jak tato kniha skončí, a i přes to, že jsem tenhle konec předpokládala, konec knížky mě dojal a dokonce ukápla i nějaká ta slza. Mela jsem ji přečtenou za 4 hodiny!! Pro me naprosto krásná, čtivá knížka, která mě prostě dostala ❤️.
Romantické knihy nejsou něco, co bych nějak pravidelně vyhledávala, nicméně sem tam na ně dostanu chuť a náladu... V tu chvíli chci ale něco skvělého a byla jsem mile překvapená, že mi to právě tato kniha dala... ne vše je bezchybné, ale je to kniha milá a krásná... Uroníte nějakou tu slzu a z konce budete mimo ještě dalších pár dní... Za mě ano!
Nejdřív jsem si musela zvyknout na zvláštní formu psaní autorky, ale pak jsem se začetla a i si pobrečela. Super! :)
knížka si získala mé srdce... I když v některých částech mě hlavni postava dost rozčilovala... Já být v její kůži rozhodnu se jinak... A mrzí mě že jsem na konci nenašla Epilog.. Takže vlastně nevíme jak vše dopadlo... Což je veliká škoda...
"Viděla jsem tě usměvavého, sebejistého, nekonečně šťastného.
Viděla jsem tě zdrceného, zraněného, ztraceného.
Naučil jsi mne hledat krásu.
V temnotě, zmaru, tys vždycky našel světlo."
Krásné vyznání a milostné melodrama první lásky.
Lucy a Gabe se potkávají za studentských let - v době, kdy dochází k útoku na newyorkská dvojčata..
Podaří se prvním láskám zestárnout spolu?
Velmi emociální projev osloví ženy, doporučím.
Sladko bolný románek. Hlavnni hrdinka Lucy mě o své osudové lásce moc nepřesvědčila . Většinou si nebyla jistá ničím, co udělala. Nevím jestli 11 září mělo dodat kknížce na zajimavosti, ale na mě to nezapůsobilo. Konec byl sice smutný, ale předvídatelný a otevřený.
Tahle kniha mi nejde z hlavy, mám z ní rozporuplné pocity. Rozhodně je díky netradičně zvlolenému vypravěčskému stylu velmi čtivá a stránky se otáčejí ani nevíte jak. Na druhou stranu máte pocit, že vám něco takového může povykládat dlouho neviděná kamarádka ze školy. Kam vyprávění spěje čtenáři zajisté dojde právě díky zvolenému stylu vyprávění, proto se nemůžu ztotožnit s avizovaným šokujícím, nezapomenutelným koncem. Naopak bych ocenila epilog o tom, jak se Lucy rozhodla. (Nechci prozradit více, ale kdo četl, snad pochopí). Z knihy jsem si odnesla zásadní poznatek, že osudová láska může být na krátkou chvíli úžasná, ale jinak dokáže všem zúčastněným spíše dlouhodobě ubližovat.
Zajímavě napsáno. Zatím jediná kniha, kterou jsem četla na téma teroristického útoku na Dvojčata. Je to takové hodně americké, ale opravdu zajímavě a čtivě napsané.
Tahle kniha je prostě a jednoduše milostný dopis o 267 stranách. Pokud jste zrovna po rozchodu, skeptičtí k představě velké planoucí lásky - "vášně překračující čas, prostor i logiku" - nebo jste možná ani nikdy zamilovaní nebyli, tahle knížka vás buď unudí k smrti nebo se naopak budete smíchy prohýbat v pase. Mně se Ztracené světlo líbilo z toho důvodu, že autorka se zaobírala otázkami, jakými se zaobírám i já, i když na ně nikdy nenalezneme odpovědi, jen si je asi pořád potřebujeme v hlavě přebírat, abychom nějak ospravedlnili naše chování, naše životy a rozhodnutí. Máme určité věci napsané v osudu nebo si své štěstí a neštěstí činíme našimi volbami? Máme každý vyhrazené jen určité množství svého štěstí nebo můžeme mít všechno? Dějí se všechny špatné věci, protože to tak má být? Máme uvěřit, že vesmír za nás všechno vyřeší? .. Díky zvolenému tématu se mi líbila forma a styl psaní, to poetické vzpomínání a přemítání se k tomu všemu prostě hodilo. Hvězdičku ubírám za konec ... autorka tím usnadnila Lucy osudové rozhodnutí a to zásadní ani nedokončila. Řekla to Lucy Darrenovi? Jako závěrečnou "moudrou" radu dodávám - těch posledních vět se držte. Pokud můžete zažít "požár", utrpíte u toho i pár hlubokých ran, ale i tak to za to vždycky bude stát.
Dojemný a smutný koniec príbehu, ktorý určite chytí za srdce mnoho čitateľov, ale môj celkový dojem z knihy neovplyvnil.
Čo mi na knihe nesedí ?
Možno moje hodnotenie k tejto knihe ovplyvnilo hlavne to, že som pred ňou čítala Troch kamarátov od Remarque a jeho hymnus na osudovú lásku mi zaznel oveľa čistejšie, ako v tejto knihe, kde som objavila niekoľko falošných tónov.
V prvom rade mi nesadol vykreslený charakter hlavnej hrdinky, ktorá sa v osudovom vzťahu správala ako chameleón a prispôsobovala ho podľa momentálnych okolností. Vôbec som u nej nepostrehla žiadne zásadnejšie prvky, ktoré charakterizujú osudovú lásku, ale vždy to boli skôr výčitky, či sa zachovala správne. Z toho dôvodu som tam postrádala akúsi hĺbku alebo osudovosť, ktoré by dodali príbehu viac na vierohodnosti a koniec na mňa preto zapôsobil prinajmenšom patetický. Nenapravil to ani spomínany 11. september 2001 ani vojny v ostatných častiach sveta, čo podľa mňa knihe kvôli závažnosti týchto udalostí ešte viac uškodilo.
Skôr by som osudovej láske hlavných predstaviteľov uverila, keby ju prerozprával Gabriel, lebo jeho charakter viac vykresloval prvky obetovania sa z lásky.
Pre menej náročných čitateľov však bude kniha považovaná za správnu voľbu pri výbere z podobného žánru.
Právě jsem dočetla citlivý, dojemný, romantický, nepřeslazený příběh lásky a myslím, že bude patřit k těm, na který budu dlouho vzpomínat.
"Některé vztahy jsou prý divoké, jako požár - mocné strhující, velkolepé a nebezpečné, dokážou tě spálit dřív, než si vůbec uvědomíš, že hoříš. Jiné vztahy jsou jako oheň v domácím krbu - solidní, stabilní, příjemné a výživné".
Věřím, že téměř každá si v ní něco najde. Dojemná a čtivá kniha, přečteno za večer.
Velmi příjemné čtení. Ač je na pozadí nepříjemné události, nepřísluší nikomu, aby jej soudil. Za mě velmi povedené a oddechové čtení...
Více v recenzi v záložkách... - Knižní deníček
Čtivé, závěr, který rozvibruje vaše emoce. Možná stojí za to, položit si na závěr otázku, jaký ten konec vlastně byl. Špatný nebo vlastně dobrý...?
Ztracené světlo
Knihu jsem si vybrala podle obalu a vsázela jsem na to, že se mi knihy s pečetí líbí a sedí mi. Ze začátku jsem si nemohla trochu zvyknout, že kniha je psaná někomu. Ale určitě neurazí, měla jsem přečtenou za chvíli. Seděla mi.