Ztracené vesnice, opuštění lidé...
Wenzel Jaksch
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/344896/bmid_ztracene-vesnice-opusteni-lide-repo-DyI-344896.jpg
4
17
17
Kniha poskytuje ucelenou sbírku sociálních reportáží z pera Wenzela Jaksche (1896–1966), které byly otištěny mezi lety 1924 až 1928 v centrálním orgánu Německé sociálnědemokratické strany dělnické „Sozialdemokrat“. Jaksch podnikal coby mladý novinář delší cesty po německy mluvícím československém pohraničí. Líčí tamní surové poměry, nebere si servítky, a ač mají reportáže výrazný stranický nádech, jenž také vystihuje ducha doby a zoufalou snahu o sociální zajištění těch nejchudších, poskytuje především jedinečný vhled do sociálních, politických a společenských podmínek soužití, přežívání a živoření v meziválečném pohraničí.... celý text
Přidat komentář
Drsná, zajímavá kniha. Četlo se mi to s těžkým srdcem. Sice píše o německých hornících, ale ve stejných podmínkách žili a pracovali i moji čeští předci... To byl hrozný život. Určitě doporučuji k přečtení. Přestávám chápat výraz "Zlatá dvacátá léta".
Skvělá kniha, která rozhodně stojí za přečtění. Když odfiltrujete Jakschův politický podtext, podává kniha obraz každodennosti a osudy lidí za první republiky, který Vám silně naruší ideovaný obraz té doby.
Velice podnětná kniha. Asi není možné ji brát jako nezaujatý dokument doby - ostatně z toho čiší, že je to psané pro stranické noviny sudetské sociálně-demokratické strany. Takže z určitě pestré společnosti Sudet vybírá jen ty nejchudší a nejbídněji žijící. Na druhou stranu mi právě to přišlo zajímavé. Přece jenom se veškerá debata (téměř) ohledně Sudet točí jenom okolo Henleinovců. Reportáže ale vznikly dříve a ukazují trošku důvody, proč mnohým Němcům Československo nepřirostlo k srdci, ať si o tom myslíme, co chceme.
Oceňuji pěkný překlad. Na druhou stranu se s časem ztratil kontext mnohého. Autor lamentuje nad nízkými mzdami, nicméně konkrétní čísla už dnes nikomu nic neřeknou. Čísla nezaměstnaných zase matou dnešního čtenáře, který je zvyklý na procenta (a krom toho kniha místy tenduje k suchým statistikám, které jsou ubíjející). Také je mi docela líto, že k reportážím nebyly připojené fotografie, které - jak aspoň z reportáží vyplývá - byly při cestách po pohraničí pořízeny.
Každopádně je to celkově zajímavá kniha.
Kdyby mi někdo řekl, před tím, než jsem tuto knihu otevřela, že mě to bude bavit, tak bych mu asi moc nevěřila. Ale, ano bavilo mě to.
V dnesni dobe si uz nikdo nedokaze predstavit zit v takovych hroznych podminkach, jake popisuje tato kniha... Cetlo se mi to tezce, ale jen diky hruzam toho textu...
Zahodte učebnice dějepisu, přestante je tisknout. Tato kniha je tím nejlepším dokladem jak lidé žili , jak se zachovala církev k těm, kteří na tom byli nejhůř . Hlad ,bída, nezaměstnanost. Zase jen nevinní lidé pykají za chyby a nebo hamižnost svých zaměstnavatelů. Doba se nemění ,jen jsme možná o kousek dál. Stojí za zamyšlení. Muž na obálce působí charismaticky.
Štítky knihy
30. léta 20. století chudoba, bída reportáže Sudety pohraničí
Ztracené vesnice, opuštění lidé...
Hodně silná knížka o utrpení a bídě obyčejných dělníků v našem pohraničí. Doporučuji přečíst každému. O to více by si měl člověk v naší době vážit všeho, co má.