Ztracení chlapci

03.11.2024

O psychologii jako vědě jsem nikdy moc vysoké mínění neměl a tohle mě taky úplně nepřimělo názor změnit. Ale jako dlouholetý vedoucí na letních táborech jsem ocenil možnost zavzpomínat na mládí, i když mnohé z toho, co se na popisovaných táborech dělo, by dnes neprošlo. Životopis M. Sherifa mi tam ovšem přišel jako poněkud zbytečná část, rozhodně by mohl být alespoň kratší. Ale jak už tu někdo psal, rozhodně je nutné ocenit práci, jakou si autorka dala se sháněním materiálu.

Stačilo pár stran.... V momentě, kdy se kluci rvou a "vedoucí" se krčí v keři a píše si poznámky... stačilo, díky nechci. Psychologický experiment postavený úplně na hlavu...

14.06.2020

Tak tohle byla opravdu ztráta času.

Byla jsem v knihovně a najednou vidím zajímavý název knihy, tak kouknu na anotaci, která hlásá o kontroverzním psychologickém experimentu, tak si řeknu, že to bude určitě hodně dobrý. Pffff, nebylo.
Měla jsem pocit, že jsem četla diplomku (což diplomka by to byla určitě výborná), experiment zajímavý, ale že by to bylo takový, jak hlásá anotace, teda ne - rozumím tomu, že experiment probíhal trochu v jiných letech, ale... V poslední třetině knihy se dozvíte o životě M. Sherifa.

Dvě hvězdy dávám jen z úcty k autorce (i když pro mě úplně neznámé), protože je obdivuhodné, jakou práci si dala s hledáním informací.

19.09.2019

Úžasně zajímavé téma spletené v poměrně čtivé čtení, ovšem ne úplně dobře promyšlené. Autorka přeskakuje mezi různými časovými rovinami jak uspořádáním kapitol, tak v rámci jednotlivých odstavců, celou knihu začíná prostředkem a naopak končí tím, co se odehrálo ze všeho nejdříve... Do textu vsunuje útržky rozhovorů nebo dopisů, které však místy spíše narušují děj, než aby jej doplňovaly. A jakkoli je logické, že dnes již přesně nezjistíme, jak experimenty i Sherifův život probíhaly, je tam na mě příliš částí začínajících slovy "možná", "domnívám se" apod. "Možná" by bylo lepší některé domyšlené podrobnosti jednoduše vynechat...

11.08.2019

Autorka pravděpodobně musela svůj výzkum publikovat, a tak se snažila předělat disertaci na román, aby si zajistila větší náklad - tato literární transformace se jí bohužel nepodařila. Text je čtivý jen místy, mnohdy je faktů tak málo, že vlastně není co říct. Řada detailů je útrpně zbytečných, hlavní sdělení a svědectví o experimentu by se vešlo do článku v časopise, aniž by čtenář přišel zkrátka. Líčení, jak autorka stopovala události v Robbers Cave, by mohlo mít detektivní ráz, ale na dobrou zápletku je příliš málo materie.

18.07.2019

No, anotace hlásá ultrazajímavé téma a mně doposud neznámý "pokus".
Avizuje text plný hrůz a trestuhodného týrání chlapců pomocí uměle vyvolávaných konfliktů.
No jenže realita je jiná.

Jde o neumělé sledováníčko, na které padly z dotací miliony (kam přišly se v knize ale nevysvětluje) a jde o v podstatě ubohou hru na experimentální studii.
Chápu že je to děláno v jistých ještě "omezených" letech, ale tohle by snad nebral vážně nikdo, natož erudovaný psycholog a zkoumátor.

"Děj" a podstata je vypsán v anotaci a dá se o něm dočíst na netu, takže tohle nebude spoiler: jde o pouhé tlačení kluků do soutěží, vyvolávání umělých konfliktů jakože kdo získá lepší nožík po výpravě apod. , což ale jedenáctiletý kluky asi rozvášní na chvíli.
Chtěli dělat jistý klučičí úkoly a ne asi pořád podléhat pokusným hrám "kdo z koho / kdo je víc".

Byli neustále sledováni kuchaři, uklízeči a montéry staveb a chatek, kterými měli být prováděči experimentu, avšak byli to jen najatí troubové, co nic neuměli a nebyli z oboru.
Tím pádem jejich "zápisky a pozorování" nebyly logické, o ničem nevypovídaly a byly ztrátou času.

Není osvětleno, jak na ty kluky přišel, pouze zmínka, že šlo o věřící rodiny (naznačeno že poněkud omezenějšího typu).
Celý to bylo prostě o ničem, protože rozhádat malý děcka kvůli nožíkům a pak je nutit spojit se a řešit problém společně je nicneříkající.
To o schopnosti lidí spojit se v nouzi nevypoví.
Prostě absolutně laicky noobský projekt.

Nejlepší bylo, když autorka nemohla vypátrat jediného žijícího kluka, a když se jeden ukázal, nevěděl kde to místo bylo (spletl ho) a v podstatě si z toho nic nepamatoval. To o čemsi vypovídá, ne ?

Celá věc je sice obstojně popsaná a autorka vskutku pátrá, ale sama přiznává, že o tom není v podstatě nic dohledatelnýho a že to vlastně nemělo význam.
Což je pravda.
Hodnotím tedy obálku, kniha je psána dobře, ale "děj" je o ničem.

23.06.2019

Rozmýšlela jsem se delší dobu nad hodnocením, ale nakonec dávám všech pět hvězdiček, protože dokážu ocenit sedmiletou práci na jednom projektu. Skládat milión dílků ze všech možných míst a utvořit z nich jeden příběh, který by nějak fungoval, je hodně náročné. A autorka to zvládla, jak nejlépe mohla. Přesto jsem i po dočtení lehce rozpačitá. Nevím proč... Asi jsem čekala něco jiného? Možná mě zarazila ta nespořádanost, možná jsem čekala více inputů od Giny Perry a možná jsem až moc doufala, že mi autorka sepíše list chyb, co Muzafer Sherif v experimentu učinil. Místo toho jsem si je musela najít sama, což také není na škodu.
Ale jo... Kniha mi něco určitě dala. Například to, že proměnných je tolik, že nejde počítat se vším, i přes snahu navigátorů, kteří si svou představu snaží otočit "správným" směrem.

Doporučuji zájemcům o psychologii. Vy, co si chcete spíše počíst o dramatických experimentech, mrkněte na Stanleyho Milgrama.