Ztracení kamarádi

20.01.2023

„Líbí se mi, jak vypadá město
Brzo ráno v neděli
Lidí je v něm málo a ti
Co chodí tam jsou ospalí
A prohlíží si ve výkladech věci
Který zrovna nejdou koupit
Krámy jsou zavřený
A tichý je i potrubí

Nejsou tady ani žádná auta
Která by trýznila chodník
Jako když jezdí ty umejvací vozy
Všechno je volný

A mně je za sedm let čtyřicet
A už jsem fotr jak vyšitej
Do toho my zavoláš ty
Divoký zvíře z jiný planety“

Mám moc rád celou kapelu Květy, pro jejich zvláštní přístup k tvorbě, která je pro posluchače zároveň „user friendly“, ale zároveň jako by kladla mezi sebe a široké posluchačstvo záměrně překážky. Výsledný produkt tak nikdy nebude vítanou součástí rozhlasových playlistů, ale to neznamená, že pro svoji kulturní minoritu není trvalým potěšením.
Kyšperského písňové texty jsou pro tvorbu Květů důležité, jsou zdrojem celé té jejich zvláštní poetiky, která tak šikovně vyzdvihuje všednodenní, poezií obvykle opomíjené, aspekty našeho žití (básní o tom, o čem se nebásní) a propojuje je s duši povznášejícími metaforami. Výstižný sebepopis vidím ve strofě: „viděl jsem na ulici děvče, které / v levé ruce neslo nákup / a v pravé mělo / rozečtený román“.

V téhle sbírce jsou texty, které většinou nebyly publikovány na albech Květů. To mi přijde škoda, básně se mi sice líbily, ale žádná mě nenadchla tolik jako dříve zhudebněná Jablka nebo Řeka je tiché letiště pro kachny. Přesto to bylo oslovující a obohacující. A to včetně surrealistických snových záznamů, které nebyly jen výplní, ale hodnotnou součástí knížky – bez ohledu na to, jestli jsou věrným obrazem Kyšperského snů, nebo pečlivě sestaveným výsledkem jeho poetického přemýšlení nad městem a světem.

„Do polštářů písmen
do měkkých dlaní
do příběhu, do kterýho nepatřím
do tušené vůně mýdla
do kaštanových vlasů
pod nimi září ručně vyšívaný organtýn

Vždyť já přeci nejsem sám
já nehledám
já už mám
já jenom se dívám“

31.08.2022

Sny jsou top. Jako od Borgese. Nebo od Paviće.