Ztracení muzikanti

30.08.2020

Tato knížka umí pohladit. Věřte níže zmíněným komentářům popisujících život jedné hudební komunity v okrajové části městečka na Tulením ostrově. (Je součástí Ovčích ostrovů, to jsou ty zrníčka rozsypaného máku na mapě, daleko, daleko, někde mezi Islandem a Norskem.) Žádná postava románu nebude ztracena, naopak, budou vám blízké, protože přes všechny peripetie jejich osudů je završí myšlenka jednoho z nich … jak den co den anonymní lidé uskutečňují prostou dobrotu, čestnost, obětavost a lásku k bližnímu - nemyslíc na prospěch v posmrtném životě na nebesích, ale jako nepřirozenější a nejnevinnější věc na světě...

14.03.2020

Zvláštna kniha, zvláštne pocity z nej - melanchólia, možno až nejasný smútok - ale paradoxne sú to dobré pocity, minimálne nie sú zlé. Na takýto text v dnešnej dobe už len tak ľahko nenatrafíte. Najviac asi naozaj pripomína rozprávku s pre ňu charakteristickým bojom DOBRA a ZLA. Preváži dobrota a čistota srdca, ľudskosť, súcit a skromnosť, alebo faloš, podlosť a fanatizmus? Záporným postavám je daná možnosť polepšiť sa, kladné zas môžu prísť o kúsok svojej naivity. A aj keď sa postavy začnú vychyľovať z rozprávkového rámca, stále ju to silne pripomína. Spočiatku som vôbec netušila kam to celé vlastne smeruje, ale očarená som čítala a nechala sa unášať atmosférou a krásnym jazykom a bolo mi šumafuk, či má text nejaké nedostatky. Niektoré slovné obrazy, ako napríklad tento: "...uzatvárali sa jeden pred druhým, boli málovravní, stali sa obeťou zvláštneho odcudzenia svetu, ktoré vždy striehne za nesmiernou radosťou, až dospeli k veľkej osamelosti, ktorá je posledným zážitkom všetkých živých organizmov." sú ozaj fantastické, za srdce chytajúce.

01.02.2020

Způsobem podání milá, optimistická, mírně humorná knížka, obsahem hodně smutná a plná špatných konců. Docela dlouho jsem si na tu dvojakost zvykala, pořád jako bych chvíli viděla autorovýma očima soudržnost, lásku a hudbu všude kolem a chvíli se cítila nepohodlně, že takhle krátce přejít něčí neštěstí mi brání si ho spoluprožít.
I vývoj příběhu se zvláštně láme, ne že by nebyl realistický, ale v první části si vybírá idylickou, poetickou, skoro pohádkovou část života na ostrově, později pořád víc převažují neštěstí - která se stávala a stávají, jen snad ne v té míře. Díky autorově nadhledu a občasnému moralizování (jakoby šlo trochu jen o exemplum) ale kniha pořád vyznívá nadějeplně.

Mimochodem, k Heinesenovi mě přivedla kombinace čtenářské výzvy (dánský autor) a doporučení od smazenaryba v diskusi, které se časově sešly. Nebýt toho, Heinesena bych nikdy neobjevila, resp. nepřečetla - překlad jakéhosi vesnického románu vydaný v Československu v cenzurou sešněrovaných 50. letech. Je dobré se občas nebát inspirace i z ne úplně známých zdrojů (smazenaryba snad promine :-)) a mimo obvyklé čtenářské škatulky.

21.08.2018

Překrásné! Milovníkům hudby a opravdu dobré, hodnotné literatury - doporučuji.
Téma a variace v části 11. a 12. Druhé věty této úchvané symfonie jsou to nejkrásnější, co jsem v poslední době četla.