Ztraceni v ghettu
Theodore Dalrymple
Šokující, srdceryvné příběhy z anglických městských ghett, jež napsal literárně talentovaný vězeňský lékař a psychiatr, jsou především obžalobou levicového liberalismu a multikulturní ideologie intelektuálů. Těm se totiž podařilo přesvědčit tzv. spodinu společnosti, že je především obětí nespravedlivých společenských podmínek, že nezodpovídá za svůj život a že je naprosto bez šancí. Tolerantní postoje k deviantnímu chování a ke zločinu odsuzují ty nejzranitelnější (děti a ženy) k životu v gangsterském prostředí násilí, drog a každodenní hrůzy. Ohromná mašinerie sociální pomoci nevede k soběstačnosti ani neumožňuje únik z ghetta. Ideologická představa, že z bídy neexistuje osobní východisko, pouze sociální dávky, tak vytvořila velké patogenní společenství (24 % mladistvých neumí v Británii číst ani psát), které se paradoxně opravdu stalo obětí systému a žije v sebeklamu neviny, bezmoci a beznaděje. Nechť se tento dramatický a strhující zápis strašlivé skutečnosti stane pro nás varovným mementem.... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno: 2011 , LedaOriginální název:
Life at the Bottom: The Worldview that Makes the Underclass, 2001
více info...
Přidat komentář
Autor má podle mě několik předností: jednak má spoustu zkušeností s životem lidí v chudinské čtvrti jeho města, jednak je dokáže brilantním stylem popsat a vidět za nimi hodnoty, kterými se tito lidé řídí, a jednak taky dokáže některým z nich účinně pomoct. Kvůli všem těmto přednostem stojí kniha za přečtení. Budete-li číst pozorně, zjistíte, že občas už se autor trochu opakuje a některé příklady uvádí víckrát, ale nic to nemění na naléhavosti jeho zprávy. Co mě trochu děsí, je, že autor popisuje stav v Anglii před rokem 2000, a tedy to, co bylo před dvaceti lety v Anglii, může být brzy tady. Máme tu výhodu, že máme tuto knihu, můžeme si ji přečíst, zasmát se (někdy až k pláči), a pak udělat něco pro to, aby se popisované problémy nestaly našim nejbližším a nám samotným. Bohužel všichni jsme tímto smýšlením více či méně ohroženi.
"Zkušenost mě naučila, jak je špatné a kruté nikoho nesoudit, v nejlepším případě jde o lhostejnost k utrpení druhých, v nejhorším o skrytou formu sadismu. Jak můžeme mít k lidem jakožto členům lidského rodu úctu, pokud od nich nevyžadujeme lidskou normu jednání a pravdomluvnosti? Jak se mohou lidé ze zkušeností poučit, pokud jim nikdo neříká, že se mohou a mají změnit? Od laboratorních myší nemusíme požadovat, aby jednaly lépe, avšak člověk není myš a neexistuje nic opovržlivějšího než jednat s lidmi, jako by měli myší zodpovědnost."
Jedna z nejlepších knih, co jsem za poslední dobu četl. Také pracuji v oblasti, kde se často setkávám s kriminálníky a slovo od slova bych se pod tu knihu podepsal. Pokud se někdo chce podívat reálnýma očima na lidi s poruchou osobnosti (postaru psychopati), kteří tvoří 90% vrahů a 70% recidivistů v ČR, tato kniha mu to umožní. Kritika nesmyslného sluníčkářského uvažování, že jdou lidi, kteří myslí jen a pouze sami na sebe a nemají žádnou soudnost a empatii napravit tím, že se jim dají bez práce hromady výhod a žádné povinnosti je tak zcestná, jako šílený školský systém, který dle slov autora v Anglii panuje. Věta, že ke státnicím z angličtiny v okrsku autora postačí 16ti letému delikventovi to, že se tam aspoň dostaví a má pravopis na úrovni "deer sur", namísto "Dear Sir", protože děti se nemají stresovat chybama a každý to stejně pochopí, mě fakt dostala. Doufám, že takhle nízko inkluze a podobné pokusy český systém nikdy nesrazí. Za mě plné hodnocení.
V knihe som vnímala dve odlišné roviny - jednou je priame svedectvo lekára, ktorý pracuje s pacientmi a v podmienkach niekedy až tažko predstaviteľnými, druhou je jeho osobný názor dotknutý jeho výchovou a zrejme i politickou orientáciou. Pre mňa bola cenná najmä prvá rovina a následne úvahy o zodpovednosti jedinca za vlastné konanie a za vlastný život. Myslím si však, že pre študentov pomáhajúcich profesií by sa malo jednať o povinné čítanie v rámci vzdelávania a obohatenia spektra názorov, pretože táto kniha pomáha veľmi rýchlo zhodiť ružové okuliare a zbaviť sa nadmerného idealizmu. A to i v prípade, že s názormi a závermi autora nesúhlasíte.
Tak otřesný překlad jsem dlouho nečetla.... kvůli tomu překladatelskému paskvilu je kniha nečitelná. Hodnocení: odpad!
EDIT: Pokud se přenesete přes ten překlad, je kniha zajímavou výpovědí o životním stylu spodiny a zajímavou směsí autorových názorů. Pro mě bylo mírně nepřijatelné, jakým břitkým způsobem kritizoval prakticky vše, nicméně chápu to s ohledem na to, čeho všeho ten člověk byl svědkem. Po přečtení hodnotím: ***
Co to vlastně je spodina? Tak na to se snaží odpovědět tato kniha. Je plná příkladů bezpráví, ubližování s konkrétními lidmi. A jejich představách životních návyků.
Sociologická studie života v anglických ghettech by pro nás mohla být jakýmsi varováním, kam může vést přehnaná liberálnost, příliš štědrý sociální systém, davové přizpůsobování se průměrnosti až podprůměrnosti, tendence napodobovat až příliš svobodomyslné, lhostejnost k tomu, co se děje kolem nás, nebo tolerance násilí. Občas jsem měla pocit, že i my jdeme pomalu, ale jistě, cestičkou vedoucí do Anglie...
Závažná výpoveď o živote na predmestiach britských miest. Autor poukazuje na viaceré patologické fenomény - od nonstop zapnutej televízie, cez bingo až po domáce a pouličné násilie. Tieto dáva do súvisu s prevažujúcim liberálnym postojom v Británií - nedôslednému vzdelávaciemu systému, štedrej sociálnej politike, neozbrojených policajných hliadok a celkovom vnímaní delikventov ako obetí systému. Situáciu pekne vykresľuje na prípade značky na parkovisku pri ich nemocnici - vodič, zabezpeč si auto pre prípad krádeže (vinník tu nie je zlodej, ktorý auto kradne, ale šofér, ktorý ho slabo zabezpečí).
Autor vyvracia viaceré stereotypy o rasovom zložení tejto časti britskej populácie (väčšinou ide o bielych britov, aj prisťahovalcom sa z prostredia týchto get darí relatívne dobre unikať) či o možnosti, že človek pochádzajúci z takéhoto prostredia sa môže vlastnou snahou dostať z kolobehu života v ghette von.
Za vzniknutú situáciu viní prevažujúce (až prehnane) liberálne tendencie v Británií a nepatrične štedrý britský sociálny systém. Kniha je veľmi podnetná a je v nej možné nájsť viaceré paralely medzi životom v britských a (česko) slovenských ghettách.
Jeden z nejlepších rozborů, proč dnešní liberální společnost vypadá tak, jak vypadá. Podtitul knihy není jen prostým podtitulkem, ale skutečně podává nezkresleně odpověď. Proč se ztrácí autorita, proč roste chaos ve společnosti? A koneckonců proč je stále módnější vypadat jako pobuda, proč jde na odbyt oblečení, které svého času bylo možné najít tak někde na smetištích?
Tato kniha některé mé otázky zodpověděla, některé potvrdila. Stojí za přečtení.