Ztraceni v Shangri-La
Mitchell Zuckoff
Opravdový příběh o přežití leteckého neštěstí, nebezpečí a nejneuvěřitelnější záchranné misi druhé světové války. Třináctého května 1945 nastoupilo na palubu letounu C-47 čtyřiadvacet amerických vojáků, z toho devět žen z pomocného Ženského armádního sboru.
Přidat komentář
Výborné dílo literatury faktu, s kterým si určitě dal autor ohromnou práci po mnoho let. Rozklíčoval tak všechny okolnosti havárie letadla na Nové Guinei, ale také cirkusu, který se okolo záchrany konal, ještě mnoho let poté a skončil trvalým zničením způsobu života tamních domorodců. Nelze než doporučit.
Trochu náročnější čtení, chvílemi jsem se musela prokousávat informacemi o lidech, o nichž jsou v celé knize třeba 2 zmínky. Takové části pro mě byly dost zbytečné. Za nejzajímavější považuji výtahy z deníků jednotlivých hrdinů a záznamy z rozhovorů.
Knižní dokument nejen o jedné záchranné akci v Nizozemské Nové Guineji na konci druhé světové války - knihu dělají čtivou osobní minipříběhy jednotlivých akterů tehdejší události, zajímavé souvislosti ve válce v Tichomoří, sociálně-atropologické poznámky k životu kmenů v Shangri-La, zřejmá úpřímnost pamětníků a další. Doporučují všem, kteří se chtějí seznámit s odlišnou kulturou kmene po tisíciletí izolovaného v papuánské džungli.
Mně osobně kniha bavila a přečetla jsem ji celkem rychle - navíc mě přinutila přečíst si něco víc o největším indonéském ostrově, rozjet GEarth a podívat se do Baliemského údolí. ;)
Bylo by to zajímavé, pokud by to byla beletrie a ne pokus o akademickou práci či dokument (téměř 900 odkazů hovoří za vše). Největším překvapením bylo opravdu nemístné pojmenování údolí Shangri-La jeho bílými objeviteli.
Zajímavé a chytlavé téma, ale asi mně tento způsob psaní literatury faktu moc nevyhovuje, knihou jsem se doslova prokousávala...možná mi nepřipadalo přitažlivé to vojenské prostředí, kdoví, ale na druhou stranu si uvědomuji, že ti lidé vlastně přežili jen díky vojenskému výcviku a disciplíně. Co mě tedy hodně překvapilo, tak především to, že už tenkrát i tak rozsáhlá zranění a gangréna byly vyléčitelné a nebylo nutné končetiny amputovat, to tedy opravdu klobouk dolů.
Záznam skutečné události, který se odehrál ke konci 2.světové války v deštném pralese na Nové Guinei. Velmi barvitě popsané scenérie, boj o holé přežití v neprostupné džungli.Na knize mě fascinovalo, že všude zuří válka a ve „ Ztraceném údolí Shangri-la" je relativně mír. Dále je velmi zajimavý střet dvou odlišných kultur, civilizační šok. Od skvělého Šóguna už jsem dlouho nic podobného nečetl. Skvělá kniha, přečteno na jeden zátah, nemohl jsem se od stránek odtrhnout. Po dočtení knihy doporučuji zhlédnout film od Alexanrdra Canna, který krátce zdokumentoval tuto událost: http://www.youtube.com/watch?v=MynQcWQJ3iI
Po spoustě vymyšlených thrillerů z poslední doby jsem knížku Ztraceni v Shangri-La přečetla s velkou chutí, protože tento příběh se skutečně stal. Je to výborný souhrn dokumentů o události, která proběhla na konci druhé světové války a je napsán velmi podrobně, s důkladnou pečlivostí, množstvím fotografií a mnoha vedlejšími odbočkami, které s tím souvisí. (Jediné, co se mi zdálo nepravděpodobné - že by vyslaní zdravotníci s sebou neměli léky proti bolesti.) Doporučuji hlavně mužským čtenářům a všem milovníkům dobrodružství, vojenství a letectví.