Ztracený svět

11.05.2021

Zcela upřímně nemohu hodnotit. Zkoušel jsem to přečíst, ale vzhledem k vlastněnému vydání a to konkrétně vydání 1991 jsem se dostal pouze na stranu 32 ze 150. Malé písmo nahuštěné co nejblíže k sobě aby nebylo možné knihu čísti nebo jen s obtížemi. Příběh jako takový se mi, ale velice zamlouval. Jelikož nemá čtečku a shánět jiné vydání se mi nechtělo pustil jsem si na internetu rozhlasovou hru a ta byla dobrá. Je pravda ač to nerad přiznávám, že film se mě osobně v tomto případě líbil více, ale mám připraven druhý díl profesorem Challengerem a u toho nevím co očekávat a uvidím o čem to přesně bude. Včera jsem nakouknul a písmo je jako u klasické knihy tak zde problém nebude snad se nenajde jinde.

07.05.2021

Praotec všetkých "jurských parkov" nesklamal. Sir Arthur bol majster svojho remesla. Jedinou chybou je tých LEN 185 strán... Dalo sa z toho vyťažiť viac. Nečítal som originál, ale príšer na rozpitvanie tam určite ešte bolo dostatok - napr. taký forokaros - to by bolo žrádlo... Jasných 100 %, ani nad tým neváhajte!

03.05.2021

Strateny svet... tentoraz vydanie od Snowmouse. To z edicie Stopy ilustrovane Petrom Klucikom som cital niekolko krat. Dokonca ako zberatel Stop som kupoval aj nove vydanie spred par rokov ked Mlade leta napadlo ozivit tuto ediciu. Tentoraz som neodolal a kupil to znova, lebo... krasna obalka a krasna kniha. Ilustroval mne neznamy Martin Mrva a ako by to bol Klucikov ziak. Doslova. No, ku knihe.
Asi netreba predstavovat. Pribeh o tom, ako nejaky profesor Challenger objavil v Amazonii stolovu horu, a na nej "strateny svet". Pre mna je to uplne najcistesi priklad dobrodruznej knihy, cislo jedna v mojom zozname. Ak by som mal citat uz len jednu dobrodruznu knihu v zivote, bola by to tato. V TOP 5 by som uz asi mal zo dve tri verneovky, ale jednotkou je pre mna toto. Bez akychkolvek pochybnosti, Verne je trosku ...no... rad poucoval. A literarne nebol az taka hviezda. ACD pise putavo vtipne napinavo, vidiet ze rozbehol seriu o tajomnych vedeckych zalezitostiach ale v dalsich dvoch pokracovaniach asi trochu narazil na uplne fantaskne napady, tazko uveritelne aj pred 100 rokmi. Praveky svet zakonzervovany do dnesnych cias je taky, krasne naivny ze tomu proste chcete uverit. Odhodite logiku typu (ved ale pterodaktyl lieta nemusel sa drzat prisne lokacie, poznali by sme ho keby zil) ale tak, pristupite na hru a zhltnete knihu ako malinu. Postavy su krasne napisane, dej je spravne dobrodruzny, toto nebol len nejaky experiment popri Sherlockovi, len tak pre osviezenie. Z verneoviek sa tomu podoba snad Cesta do stredu Zeme, ktoru mam tiez vdaka fantasknej premise radsej, ako tie preflaknutejsie "cesty".
Perlicka na zaver: Na strane 91 urobili v Snowmouse z lorda Roxtona Rockforda. Co ma doplietlo, ci nahodou nepocestuju do Amazonie piati.

14.04.2021

Bohužel jsem moc poznamenaná filmem. Ale druhá půlka supr.

12.04.2021

Moc hezky se čte. Člověka láká číst dál a dál. Knížku bych chtěla trochu delší, nebo spíš širší. Četla jsem již poněkolikáté a vždy najdu něco nového a také něco nenajdu (to, co vytvořila moje fantazie při minulém čtení). To na literatuře také obdivuji a miluji.

12.12.2020

Tak toto si pamatuji poprvé jako komiksový seriál v Ábíčku a bylo to pokaždé velké těšení na další číslo. S bráchou jsme to dost žrali! Tentokrát jsem si to dala jako audioknihu a zejména ten úvod, jak se profesoři mydlí na těch veřejných přednáškách, je super :)

30.08.2020

Nemohu jinak, ale musím udělit plný počet. Na dobrodružných románech jsem víceméně vyrůstala a dost mě mrzí, že se mi Ztracený svět dostal do rukou až tak pozdě. Nicméně i tak mě dokázal předchůdce Jurského parku od Spielberga nadchnout a vtáhnout do děje. Ano, jazyk, kterým je příběh napsaný, se může dnešnímu čtenáři jevit trochu složitější. Ale stačí se mu poddat a odměnou Vám bude dechberoucí vyprávění z tajemných koutů jižní Ameriky. Kdo jako dítě nesnil, že najde někde v lese živého dinosaura a odnese si ho domů?

19.07.2020

Skvělá dobrodružná klasika. Naprosto ideální knížka, kterou by měl každý číst někdy na začátku 2. stupně. Dlouho na ní bude vzpomínat.

23.05.2020

Příjemné dobrodružné čtení o výpravě do ztraceného světa plného prehistorických tvorů. Děj se musí brát trošku s nadsázkou, ale ani tak to na zábavě neubere.

05.05.2020

Od knihy jsem měla velká očekávání, proto jsem tedy byla po dočtení zklamaná. Čekala jsem něco podobného jako Dračí zuby, což byla super kniha. Celkově se mi kniha četla těžce, dějově mne moc neupoutala.

11.04.2020

Může obsahovat mírné SPOILERY???

Ztracený svět jsem kdysi sledovala jako seriál. Tehdy jako puberťačce se mi velmi zamlouvala chemie mezi mužskými a ženskými postavami a já si zatoužila přečíst i knížku… No, když jsem zjistila, že v knižní předloze tvoří expedici pouze muži, mé nadšení značně ochladlo a nečetla jsem ji:-) … O mnoho let později ji jako nechtěnou knihu naše knihovna získala darem od jistého čtenáře. A tak doputovala až do mé domácí knihovny:-) Ležela tam nepovšimnuta dalších několik let. Až doteď!

„Každý velký objevitel narazil na touž nedůvěru, jež je spolehlivým znakem generace pitomců. Když vám někdo předestře velká fakta, nemáte dost intuice ani obrazotvornosti, která by vám umožnila věc pochopit. Neumíte nic jiného než házet blátem po lidech, kteří riskovali život při otevírání nových obzorů vědy. Kamenujete proroky! Galileo, Darwin a já –“ (z proslovu profesova Challengera, s. 63).

Opravdu někde na Zemi existuje místo, kde přežili do dnešní doby dinosauři? Není snadné takovému tvrzení uvěřit (zkrátka generace pitomců?!) … Čtveřice mužů (výbušný prof. Challenger, prof. Summerlee, lord John Roxton a mladý novinář Edward Malone) jsou rozhodnuti přinést konečnou odpověď a vydávají se na výpravu do Jižní Ameriky, aby Ztracený svět prozkoumali… Pomalejší tempo v úvodu mi nevadilo, postupně jsem se sžívala s hlavními aktéry, dozvídala jsem se o jejich pohnutkách, snech a touhách a asi po čtvrtině knihy to začalo být fakt dobrodružné a napínavé, to už jsem věděla, že jsem narazila na výjimečnou knihu.

„Co je tam?“ říkával vzrušeně lord Roxton a ukazoval k severu. „Lesy, bažiny a neproniknutelná džungle. Kdo ví, co skrývají? A tam, k jihu? Divočina bažinatých hvozdů, kam běloch nikdy nepronikl. Neznámo doráží na nás ze všech stran. Co víme o tom, co je za úzkými pruhy vodních cest? Proč by Challenger nemohl mít nakonec pravdu?“ Po takovém přímém vyznání vzdorovité víry se na tvář profesora Summerleea vracíval výraz zatvrzelého posměchu. A Summerlee zahalený dýmem své bryerky jenom potřásal jízlivou hlavou, a mlčením jako by naznačoval, že Roxtonův názor nestojí vůbec za odpověď.“ (s. 82-83)

Celým příběh nás provází mladičký reportér Malone, který se snaží podat o výpravě do Ztraceného světa co nejdetailnější zprávu. Kořením pro mne bylo neustálé špičkování dvou profesorů, jejich vědecký zápal a ega nedozírných rozměrů – př. „Nejen my jako jedinci, ale veškerenstvo evropské vědy vám je zavázáno hlubokým díkem za to, co jste udělali. Neváhám prohlásit, že zkáza profesora Summerleea a mé osoby by byla zanechala v moderních dějinách zoologie citelnou mezeru.“ (s. 190):-D

Než se na scéně objevil had žararaka, tak jsem si „zasněně“ říkala, že bych tam chtěla být s nimi… To by mě zabilo, mám obrovský strach z hadů. Při dohledávání informací o žararakovi jsem narazila na to, že hadi mají na svědomí, a teď se podržte, více než 10 000 obětí ročně. A navíc ty obrázky hadů mě dost vystresovaly:-)

„Všímali jsme si, které plody jsou oklované ptactvem, a tím jsme se nejen vyhnuli nebezpečí jakékoliv otravy, ale rozhojnili a zpestřili náš jídelníček mnohou znamenitou lahůdkou.“ (s. 151) … Tak nám to, babi, s bezinkami nevyšlo:-) - obě jsme po nich zvracely a babičce předtím prolétlo hlavou, že ptáci je přece taky jedí…

Sir Arthur Conan Doyle napsal Ztracený svět před více než 100 lety, a proto se není co divit, že je zde člověk vypodobněn jako „pán tvorstva“. Člověk jako nejinteligentnější tvor na Zemi, který má právo rozhodnout o osudu těch, kteří stojí níže na vývojovém žebříčku, se mi příčil… „Konečně, konečně dosáhl nadvlády opravdový člověk a zvěročlověk, zvíře člověku jen podobné, bylo jednou provždy odkázáno na místo, jež mu přísluší.“ (s. 206) … Ani sběratelská vášeň lorda Roxtona mi nebyla zrovna sympatická… Toto mi ale bohatě vyvážily nezapomenutelné chvilky, které jsem trávila ve společnosti této nesourodé čtveřice. Skvěle vykreslená atmosféra nepoznaného kousku světa, těšilo mě pozorovat očima vypravěče velké jezero a další skvostná místa Ztraceného světa, prožívat s nimi chvilky radosti z neobvyklých objevů, lámat si s nimi hlavu při řešení prekérních situací, strachovat se o ně v momentech, kdy jim nebezpečí dýchalo na paty, atd.

A jenom taková mírná poznámka z pohledu archeologie k množství zvířecích a lidských jedinců na popisované náhodní plošině. Archeologové modelují, že aby došlo k zachování dynamické rovnováhy ekosystému, potřebovala 30členná skupina lidí (lovců a sběračů) poloměr domovského okrsku cca 60 km, čili cca 11 000 km2… Tohle ale autor nemohl tušit:-)

Nechápu, proč se F. Gel rozhodl v českém překladu udělat z Gladys Markétku, jinak všechna jména ponechal… Místo lorda Johna Roxtona jsme mohli číst o Honzovi Roxtonovi:-) … Vydání, které jsem četla, je obohaceno o 4 rozkládací obrázky z pera P. Broma.

Toto dobrodružné sci-fi můžu jenom doporučit… A já se těším na další příběhy profesora Challengera (Příliv smrti).

07.03.2020

Knížku jsem si se zájmem přečetla, ale nějak jsem z toho rozpačitá. Nádherný námět, zajímavé a dobrodružné prostředí, ALE přeci jen jsme v dnešní době zvyklý na jiný způsob psaní.

22.02.2020

(SPOILER) Knížku jsem prý četl dva roky. To je ostuda! Neměl jsem totiž čas, protože jsem člověk trpící prokrastinací. Nicméně jsem se ke knížce vrátil, jelikož jsem si strčil záložku tam, kde jsem naposled skončil. Dobře si ještě pamatuji (instagram mi to potvrdil - koukám se na své staré stories, to víte, když trpíte prokrastinací, děláte všemožné chujoviny), že jsem knihu četl naposled v létě na balkoně. No nyní jsem knihu bral často do vany, protože moje tréninky v posilovně jsou bolestivé (a nebo nic nevydržím), takže jsem potřeboval nějaký relax a vana s epsomskou solí je ideálním lékem na bolavé svaly (je to sice jen marketing, ale můžete v to věřit). Takže jsem knihu četl ve vaně a nenudil jsem se. Sem tam mě párkrát žbluňkla do vody, ale na to jsou moje knihy zvyklé. Každopádně abych nekecal nesmysly, tak se mi příběh líbil. Jo, opravdu jsem se ocitl někde v Brazílii na náhorní plošině obklopený jakože ještěry, ale teď dobře víme, že to byly ptáci. Prof. Challanger má geneticky dáno, že je kus chlapáka, takže nepotřebuje methyltestosteron jako já. Summerlee je akademický profesor, který bádá někde v klidu v přírodě, nejčastěji asi ve své pracovně s britským čajem a tak, prostě nudný člověk. Ten lovec Roxton je typickej střelec z nějaké africké buše, kde hlava nehlava střílí africkou zvěř, nicméně nemůžeme mu to mí za zlé, leč taková byla doba. No a posledním účastníkem expedice byl mladý britský novinář, který kvůli lásce a ze strachu z toho, že by ho láska opustila, kdyby nejel, tak radši s nimi jel. No prostě podal výklad toho, co se stalo a pak se živej a zdravej vrátil domů s tím, že bude krásně přivítán Markétou. No ale Markéta je flundra, takže když přijel domů, tak v jeho křesle seděl nějaký zrzek, který nemá duši. Takový smutný konec nemá ani Hemingway.

16.01.2020

Pred nedávnom som čítal Hrdinstvá brigadiéra Gérarda a pokračovanie Gérardové dobrodružstvá, tieto knihy ma zaujali, ale táto ma úplne dostala. Touto knihou vlastne Doyle založil nový žáner, pretože na túto tému bolo neskôr napísaných veľa kníh a takisto bolo nakrútených aj veľa filmových spracovaní. Takisto potvrdil neuveriteľnú genialitu, keď veľmi podrobne opisoval prírodu a živočíchy v stratenom svete. Táto kniha vám nedovolí ju ani na chvíľu pustiť z ruky detailnými opismi krajiny, zvratmi v deji a pasážami o prehistorických zvieratách. Táto kniha mu trochu štýlom akým je napísaná pripomína diela ďalšieho velikána literatúry v tomto období- Julesa Verna. Túto knihu odporúčam všetkým, nie len milovníkom Sherlocka Holmesa ale aj všetkým milovníkom klasickej dobrodružno- fantasy literatúry.

21.10.2019

Příběh pojednávající o prehistorických monstrech. Vlastně se jedná o knihu, na které bylo založeno mnoho dalších povídek, filmů a seriálů. Dá se říci že tato kniha vytvořila celý žánr na téma prehistorických stvoření. Už jenom proto si zaslouží váš zájem.

Kniha je také velice čtivá, se zajímavým příběhem. Ovšem to se dá čekat od knihy sira Arthura Conan Dolyla.

Pokud máte rádi toto téma rozhodně doporučuji přečíst a pokud nejste fanoušci tématu myslím že i tak vás příběh neurazí.

09.10.2019

Při svatém Jiřím drakobijci, to bylo počtení! Kdysi dávno na škole jsem sledovala stejnojmenný seriál a bláhově jsem si myslela, že předlohou byla Doylova kniha. Možná byla, ale hodně vzdálená. Samotná kniha nabízí mnohem víc. Bavila mě forma zpracování, popisy tak stručné, že si zvíře snadno představíte a u známých druhů si jej můžete dokonce vygooglit. Pusťte se do toho! A nezapomeňte počítat s tím, že smýšlení lidí odpovídá začátku 20. století (např. zabíjení zvířat kvůli trofejím).

18.09.2019

Skvelé! Hoci som Stratený svet čítala relatívne nedávno, dostala som naň opäť chuť. A tak som sa znova pohrúžila do napínavého dobrodružstva profesorov Challengera a Summerleeho, lorda Johna a znamenitého rozprávača, novinára Maloneho, do objavenia a preskúmania planiny, kde dodnes žijú predhistorické zvery. Často vtipné ilustrácie (edícia Stopy, r. v. 1984), pri ktorých som sa neraz smiala, krásne dotvorili moju obrazotvornosť a ja som sa ocitla pri brehoch Amazonky, pri jazere Gladys, v bitke s domorodcami proti ľudoopom a v závere i v krutej realite Londýna. Oceňujem, že autor nepridal do klasického dobrodružného románu sladký záver.

16.05.2019

Prečítané v časoch detstva, keď ešte obrazotvornosť neformovali v takej miere filmy, seriály, PC hry či internet obecne. A musím povedať, že kniha to bola ozaj famózna. Odporúčam.

Příběh se mi líbil.
Se zabíjením zvířat jsem taky tak nějak počítala, ačkoliv bylo často nesmyslné. Ovšem, co jsem nepochopila bylo vyhlazení dospělích samců opolidí, což považuji za obyčejnou genocidu.
Závěr s mládětem pterodactyla by byl takovou hřejivou náplastí, ale představte si sami sebe v neznámé zemi a to bez rodiny, přátel a příbuzných...