Ztracený svět Kalahari
Laurens van der Post
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/23102/bmid_ztraceny-svet-kalahari-1cx-23102.jpg
5
12
12
Poutavé cestopisné vyprávění, které je zároveň příspěvkem k poznání jihoafrické etnické skupiny černošských Křováků neboli Sánů, líčí zvláštnosti jejich života i kultury a zmiňuje se o jejich některých dosud neznámých obyčejích. Autor, potomek Búrů, ačkoliv byl vysokým důstojníkem koloniální armády, zaujímá ke Křovákům velmi humánní postoj. Doslov Josefa Wolfa přibližuje čtenáři prehistorii i historii původních a nejstarších obyvatel afrického kontinentu.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1967 , Mladá frontaOriginální název:
The Lost World of the Kalahari, 1958
více info...
Přidat komentář
Vymírající etnikum - Sánové známí spíše jako Křováci - o kterém u nás toho není příliš mnoho známo, v téhle čtivě napsané knize doslova ožívají. Je s podivem, že u nás kniha tohoto autora tehdy vůbec vyšla, jednou ze svých knih, líčících spiknutí SSSR proti Jižní Africe a svými kontakty s britskými vládními kruhy tehdejší mocipány příliš nenadchl - mimochodem Alfred Hitchcock měl v plánu tu zmíněnou knihu (Flamingo Feather - Peří plameňáka (?)) dokonce zfilmovat.
Ztracený svět Kalahari
Už první pár stránek mě doslova uchvátilo. Vyprávění člověka, který měl ke křovákům silný citový vztah už od dětství, umožňuje nahlédnout do světa, který vězel oběma nohama v době kamenné.
Kniha téměř nutí si představovat, jak po celodenním lovu a nočním tanci, se zadkem pohodlně vklíněným do hliněné jamky, cítí křováci úžas nad kouzelnou oblohou klenoucí se nad tímhle drsným, ale přesto krásným kontinentem.
Zajímavý je jejich vztah ke zvířatům, jejich umění, technologie, které jsou na první pohled primitivní, ale přitom překvapivě pokročilé a účinné (lov žirafy na blýskavý kámen nebo lev jako pes), i radost ze života, kterou zažívali.
A hned první kapitola, kterou jsem náhodně nalistoval, popisuje expedici, ve které se autor snaží rozhýbat nemocné a leností postižené kolegy - potěšilo mě to, představoval jsem si vždy, že účastníci expedic jsou nezlomní neprůstřelní entusiasti prodírající se divočinou bez známky únavy, zcela nedotčeni krutými podmínkami, které je obklopují. Takhle je to daleko lidštější x)