Ztracený v pustině
Jane Harper
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/486608/bmid_ztraceny-v-pustine-TlU-486608.jpeg
4
204
204
Nathan, nejstarší z bratrů Brightových, dobře ví, jak tvrdý je život v nekonečném australském vnitrozemí. Osamělost tam znamená smrt. Nejbližší sousedé mohou být hodiny cesty daleko a před spalujícím žárem není úniku. Ví to, protože po rozvodu a neshodách s příbuznými opustil rodinnou farmu a protlouká se životem sám — na rozdíl od svého bratra Camerona. Ten úspěšně vede rodinný ranč, má milující manželku, dvě rozkošné dcerky a obdiv nejmladšího bratra Bennyho. Proto Nathan nedokáže uvěřit zprávě, že Cameronovo tělo bylo nalezeno u osamělého náhrobního kamene v pustině, a navíc se zdá, že se vydal vstříc smrti dobrovolně. Po dlouhé době se tedy Nathan vydává zpět na rodinnou farmu, aby uctil bratrovu památku. Jenže brzy ho začnou přepadat pochybnosti a nezbývá mu než se ponořit do minulosti a prozkoumat stará rodinná tajemství i křivdy, které by bylo lepší nechat spát.... celý text
Přidat komentář
"Pravidla australského vnitrozemí se mohou zdát brutální, nicméně jsou napsána krví."
I tento román Jane Harper umístila do australského vnitrozemí, kde kombinace nekonečných plání a nelítostného slunečního žáru může být bez dodržování určitých zásad smrtící.
Ztracený v pustině je rodinné drama, kde jeden člen rodiny za záhadných okolností umírá a jeho bratr se snaží dopátrat příčiny. Zápletka se jeví zpočátku jednoduše, ale postupně se ukáže, že je promyšlená a celkem složitá. Dobře jsou tu propracované postavy, každý je něčím zvláštní a téměř všichni něco skrývají.
Kniha je napsaná spíše rozvláčným stylem, ale rozhodně nenudí. Je to působivý příběh o rodinných vztazích, vině, trestu i odpuštění.
Velmi dobré, tohle doporučím.
(SPOILER) Moc jsem se těšila, že si společně s autorkou zopakuji jedinečný zážitek prvotiny Sucho. A i když to u Ztraceného v pustině vypadalo zpočátku nadějně, očekávání se nenaplnilo. Atmosféra tíživého napětí vydržela pouze chvíli, po čase jsem měla pocit, že se jen otáčíme ve smyčce. Moc mě mrzí i velký odstup mezi mnou a postavami,myslím, že by z nic bylo možné vytěžit o tolik více, nicméně autorka nás k nim bohužel nepustila blíž. Nejhorší byl ten přerůžovělý závěr, ten zajistil pouze slabě průměrné hodnocení. A fakt je mi to líto.
Tuhle autorku mám moc ráda a opět mě nezklamala! Čtivé, napínavé a s nádechem smutku…doporučuji.
(SPOILER) Síla téhle knihy je rozhodně v atmosféře. I přesto, že to nebylo příliš dějové, jsem ke knize byla doslova přikovaná a nutilo mne to zjistit o rodinných vztazích a vykreslené záhadě všechny podrobnosti. Velice jsem ocenila, že autorka nepoužila v příběhu takové ty berličky ve formě nedorozumění, nemožnosti promluvit si o daném problému nebo skrývání pravdy průhlednými vytáčkami, aby nahnala stránky - naopak, když nastal problém, úplně normálně si o tom zúčastnění dokázali promluvit a vyjasnit si to. Nebyl to žádný thriller, pokud mohu soudit, ale rodinné drama, ale námět a vůbec celý děj byl tak neotřelý a uvěřitelný, že jsem to četla s radostí a napětím. To konečné rozuzlení mě však zklamalo - sice to bylo šokující a nečekané odhalení, ale pro mne bohužel i krajně nevěrohodné, za což šla jedna hvězda dolů. Kdybych ten závěr měla přijmout, tak si rozhodně nedokážu představit další pospolitý život jednotlivých členů té rodiny s vědomím pravdy...
Perfektní psychothriller, horko z něj sálalo z každé stránky. Zakončení skvělé, vůbec mě to nenapadlo.
81%
Dokonalý psychologický román z izolované části Austrálie. Postavy jsou perfektně vykresleny a autorka líčí prostředí tak sugestivně, že přímo cítíte to sucho, žár slunce, vedro a vítr, který na vás nanáší červený prach. Je to působivý příběh o osamělosti, která dostane i ty nejodolnější. A rozuzlení bylo hodně děsivé.
Příběh se čte velice dobře, nudit se určitě nebudete. Myslím, že autorka touto knihou překonala svůj thriller Sucho. A já ji doporučím k přečtení.
Tak to bylo hodně dobré. Měla jsem strach, že to bude zbytečně natahované, ale četlo se mi to dobře a stránky rychle ubývají. Mám ráda knihy z "australského" prostředí a k tomu pomalu se odhalující rodinná tajemství...můžu jen doporučit...Jen mě mrzí, že Sucho už asi neprečtu ( těšila jsem se), protože jsem viděla film, akorát jsem netušila, že to je na motivy knihy této autorky ;)
Těším se na další knihu
Kriminální zápletka, kdy je uprostřed nehostinné australské pustiny u osamoceného náhrobku nalezeno tělo jednoho ze tří rančerských bratrů, je tady ve skutečnosti jen startovním bodem intenzivního rodinného dramatu. Zda spáchal v očích veřejnosti vzorný Cameron sebevraždu nebo se jednalo o náhodu či pečlivě promyšlený čin, tady totiž zkoumá spíš jeden ze sourozenců, než nějaký úporný detektiv. A tak prostřednictvím Nathana, vyhnance s postupně odhalovaným škraloupem u místní komunity, čtenář nahlíží do všemožných temných zákoutí farmářské rodiny. Asi jako v seriálu Yellowstone, byť u Harperové nejsou kostlivci ve skříni tak krvaví.
Izolovaná část Austrálie je v knize místem, kde číhá smrt téměř všude - když vás uštkne had, nestihnete se dostat do nemocnice, když vám selže auto uprostřed země nikoho, můžete se rovnou začít modlit. A stejně tak izolovaní jsou zde lidé, řešící si většinou problémy sami stylem „co se stane doma, zůstane doma“. Proto je vrtání se v rodinné historii pro všechny bolestné a nepřekvapí, že ne všichni jsou tak kladní, jak se na první pohled zdá.
Harperová skvěle pracuje s tenzí mezi příbuznými, z průšviháře Nathana udělá jednoznačně nejsympatičtější postavu knihy a mezi těmi všemi hádkami o budoucnost farmy, rozmíškami na pohřbu či zatajovanými krizemi řeší dopady dávných rozhodnutí i dlouholetých soužití a finální pointa je jejich logickým vyústěním. Ačkoliv ji nejspíš dopředu neodhalíte.
Tohle se mi hodně líbilo. V pustině je nalezeno tělo jednoho ze tří bratří, Camerona, který umíral, jak se ukáže, pomalu žízní a nesnesitelným žárem slunce. Já jsem tuto kriminální zápletku vnímala spíš jako kulisu pro vybarvení života celé rodiny, která v nehostinném australském vnitrozemí, plném nesnesitelného horka a písku, žije své životy. Odkrývají se různá nehezká tajemství, ale je také cítit, že i přes nelehký život, který vedou, dokáží si najít krásu a spokojenost. Četla jsem už autorčinu knihu Sucho a už v ní jsem oceňovala atmosféru, kterou v ní dokázala vykouzlit. Rozhodně doporučuji.
Dobře vystavěná detektivka od protinožců. Sucho jsou výborné kulisy. To, spolu s horkem, by aspoň pro mě bylo docela dostatečné drama i při harmonických rodinných vztazích. Tady to začíná nálezem mrtvého dehydrovaného muže, který šel nesmyslně od svého auta s fungující klimatizací a zásobami pouští a vedrem s holýma rukama k náhrobku legendárního muže. Oběť je tu jasná, ale proč se ocitla právě tam a kdo jí k tomu pomohl - toť otázka. Rodinní příslušníci se pouštějí do pátrání sami, protože jeden policista na takovou oblast je prostě málo. A tu se objevují různé nejasnosti, z minulosti vystupují činy, které nejsou právě chvályhodné. Konec všecko vysvětluje, ano, cherchez la femme.
Velmi čtivé rodinné drama, které odstartuje smrt jednoho člena, to celé se odehrává v izolované části Austrálie. Ne úplně klasická detektivka, ale atmosféra vtáhne spolehlivě. Doporučuji všem co už nebaví stále se opakující mrazivé a temné severské příběhy. Po Suchu další výborné čtení, doporučuji obě knížky.
Největším plusem je vylíčení prostředí nehostinných vysušených australských plání, kde k nejbližšímu sousedovi je to 3 hodiny jízdy autem a kde vydat se v létě mimo domov bez velkých zásob vody, jídla, klimatizovaného auta a vysílačky je obrovským rizikem s vyhlídkou na děsivou smrt horkem a dehydratací. Pro Středoevropana jsou tyhle rozměry nepředstavitelné… K tomu pravé australské horké Vánoce, i s umělým vánočním stromečkem v klimatizovaném pokoji.
Jinak je kniha zajímavou přehlídkou spletitých rodinných a sousedských vztahů, které se postupně rozplétají a odhalují a vyjevují se dávná tajemství a nečekané vztahy, což na základě autorčiných předchozích knih tak trochu očekáváme.
Mám určité menší výhrady, a to spíš k druhé části knihy, ale to už by bylo svým způsobem vyzrazení směřování a vyústění knihy a není to vlastně tak podstatné.
Každopádně lze doporučit, už pro ty tak skvěle vylíčené australské pustiny a dost nepředstavitelný poněkud depresivní život v oázách civilizaci tak vzdálených. A školní výuka dětí? On line výuka přes internet je neuvěřitelný pokrok, v nedávné minulosti se tak dělo prostřednictvím vysílačky… Takový trvalý lockdown, kdy člověk celé týdny potkává jen lidi, kteří by se dali spočítat na prstech jedné ruky, nebo taky vůbec nikoho… Čtenář se nakonec ani nediví těm poněkud zvláštním vyhroceným vztahům.
-----------------------
Pozn.: Nedá mi to, s vlastním příběhem, ani s mým hodnocením to nesouvisí, ale pořád přemýšlím nad tím, že stín běhal okolo Honákova náhrobku v kruhu. A tudíž i stopy toho ztraceného zoufalce, ukrývajícího se v tom stínu, opsaly okolo náhrobku kruh…
Je to možné? Nemělo by se tohle dít jen někde blízko pólu? Neměl by se stín na Vánoce v blízkosti obratníku kozoroha pohybovat spíš v přímce…? Protože v poledne budete mít koncem prosince slunce přímo nad hlavou, takže nebude stín žádný … Omlouvám se za možná přehnanou dloubavost, ale prostě jsem si tu dramatickou scénu představila a pak nad tím začala přemýšlet…
Ztracený v pustině mi trochu evokoval autorčinu prvotinu, knihu Sucho. I zde se autorka rozepisuje o nekonečném australském vnitrozemí. Jeho nástrahách a tvrdých podmínkách k životu. A i zde se vrací po letech domů ,,ztracený syn..."
Nathan, hlavní postava tohoto příběhu se díky rodinné tragédii vrací do svého domova, kde postupně odhaluje rodinné peripetie a zjišťuje, že nic není tak jednoznačné, jak se na první pohled zdá. Naopak, členové jeho rodiny mají svá tajemství, uschované ,,kostlivce ve skříni," kteří jak se později vysvětluje, mohou za mnohé...
Knihu ke čtení doporučuji.
Ztracený v pustině je jako zamčený příběh, ke kterému postupně získáváte klíče. Od začátku tušíte, že zde něco nehraje, ale melodii vás autorka nechává ladit postupně. Cením, jak civilně Harperová píše. A jak se obejde bez padesáti mrtvol a miliardy vycucanejch zvratů, a přitom obdivuhodně graduje a nechává čtenáře v duchu hádat. Sucho prostě nebyla náhoda. Tohle je dílo fakt dobrý thrillerový autorky.
Výborné, poněkud depresivní a děsivé: strašlivé místo k životu, sice ohromné plochy (některé pozemky poloviny rozlohy Walesu), ale bez živáčka, s divokými kravami, ohradníky, kvazi silnicemi, převážně ovšem červeným pískem a 40+°C teplotami. Každý (větší) výjezd z domova do práce na pozemku znamená plně vybavenou čtyřkolku (s pořádnou klimatizací) s plnou nádrží a náhradními kanystry a nášupem jídla a vody, včetně naplněné přenosné ledničky (a informaci pro ostatní doma, kam se chystám a kdy se mám vrátit). Přežití na slunci, bez vody, se počítalo na hodiny. A v tom žijí a pracují lidé, někdy i zcela osaměle, pokud zvládnou svoji práci. Do nejbližšího (ve skutečnosti hodiny vzdáleného) města opravdu jen jednou za pár týdnů, jinak práce od rána do večera (a že je tam pořád co dělat, i když nic nepěstují a krávy se o sebe starají samy), bez možnosti nějakých společenských vazeb. Pak není divu, že i uzavřené rodiny měly svá nepříjemná tajemství, tvrdý život se podepsal i na rodinných vazbách. A řešení jejich tvrdých negativ někdy není možné bez jistého a velmi nečekaného "necivilizovaného" způsobu násilí.
"Vydat člověka na milost živlům je téměř nemyslitelné a naprosto neodpustitelné."
"Protijed byl drahý a měl jen krátkou dobu trvanlivosti, takže ho na místní klinice nedrželi skladem. "Co se stane, když vás uštkne?" ptávali se často nevěřícně baťůžkáři. V případě místních hadů určitě nic dobrýho, zněla odpověď. Nathan se naučil žít s poučkou, že když ho had uštkne, zemře."
Jiné než skvělé Sucho, ale skoro stejně dobré.
Letmo jsem si vzpomněla na ohavně depresivní Království (Jo Nesbø), tam také patologie vládla rodině v severské odlehlosti (ale zdaleka ne opravdové pustině, kterou i v Evropě můžeme najít). Harperová je ale mnohem lepší, uvěřitelnější a prostě exotičtější (byť jako přistěhovalec z Anglie v Austrálii vlastně nežije zas tak dlouho).
Autorovy další knížky
| 2017 |  Sucho |
| 2019 |  Síla přírody |
| 2022 | Ztracený v pustině |
| 2023 | Přeživší |
| 2024 | Vyhnanci |
Úžasné čtení nešlo přestat číst. Doporučuji všema deseti.