Přeživší přehled
Jane Harper
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520830/bmid_prezivsi-dAx-520830.jpeg
4
75
75
I nejhlouběji pohřbená tajemství se jednou vynoří. Kieran a Mia spolu se svou novorozenou dcerkou po dlouhé době zavítají do Evelyn Bay, kde oba vyrůstali a kde se před dvanácti lety při silné bouři ocitli tváří v tvář tragédii. Kieran tehdy přišel o milovaného bratra a dlouho si jeho smrt kladl za vinu. Mia se zase v osudný den pohádala s kamarádkou, která poté beze stopy zmizela. Strhl ji snad příliv do moře? Pravda zůstala dlouhé roky pohřbená a životy všech zúčastněných šly dál. Jenže den po návratu Kierana a Mii se v zátoce objeví zavražděná mladá žena. A místním obyvatelům se najednou zdá, že se opakuje temná minulost, na kterou se všichni snažili zapomenout. Existuje souvislost mezi touto vraždou a událostmi kolem násilné smrti, k níž došlo před dvanácti lety? A jak minulost utváří a narušuje životy v dospělosti? Řeči a nevyslovené otázky nabývají na intenzitě a obyvatelé města na Kierana pohlížejí s podezřením. Je to jen náhoda, že k úmrtím došlo právě v době jeho návratu?... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Přeživší. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Poněkud rozporuplné pocity, spíše zklamání, než nadšení: prvních 50-100 stran hrozně nudných, přitom náročných na čtenáře, protože autorka se rozhodla nám naservírovat všechny osoby malého městečka najednou, důležitější či méně, žijící či nikoli, přistěhovalce či navrátilce. A neochvějně se držela toho, že je uváděla jmény, bez usnadnění jak zapamatování, tak samotného čtenářského zážitku.
Kieran, Mia, Audrey, Finn, Verity, Brian, Olivia/Liv, Gabby, Trish, Ash, Sean, Liam, Tobby, Julian, Lyn, Renn, Bronte... (dočteno v noci, takže po pár hodinách si je ještě pamatuji, ale teď už je ne/milosrdně nechám zmizet).
Prakticky se vyhnula všem možnostem označit dotyčného jako dceru, syna, otce, matku, bratra, sestru, bratrance, strýce, vždy jen křestní jména, pořád dokola (dokonce i v případě hrdinových rodičů!, což bylo mimořádně otravné). A bylo jich opravdu hodně. Jednu výjimku představovala inspektorka z Hobartu, kterou pro změnu označovala dlouhatánským příjmením (křestní asi neměla)... a další nepochopitelná postava spisovatele odjinud, který se pro změnu uváděl celým příjmením a iniciálami jmen...
Rovněž nám hned naservírovala poměrně ponurou atmosféru nesnášenlivosti mezi hrdinou-navrátilcem a místními, pro australskou náturu dost nevídaně nepříjemné. To byl samozřejmě základ celého příběhu, který se jen pomalu odkrýval. Celá zápletka se nakonec zdvojila, samozřejmě případem starším o dvanáct let, kdy většina aktérů byla ve velmi mladém věku (14-20). Nemám ráda tyhle návraty do mladické minulosti, odkud se vše zlé (zejména omluveno hloupostí či nešťastnou náhodou, nikoli zlým záměrem) bere a které se staly téměř klišé moderních thrillerů.
Vyšetřování i nakonec rozuzlení bylo vcelku neslané nemastné, v obou případech.
Hlavní hrdina byl málo uvěřitelný, jak se z kluka honícího se za holkama a vůbec zábavou stane někdo úplně jiný, nakonec i zodpovědný otec rodiny. Který se bojí návštěvy rodného místa a rodičů (otce propadajícího demenci a tvrdé starající se matky) i setkání s bývalými spolužáky a přáteli, spolu s partnerkou, se kterou - světe div se - chodil do školy, ale potkali se náhodou po letech v Sydney, s několikaměsíčním miminkem, které vláčel pořád s sebou, ať šel kamkoli (Audrey byla zlatíčko, že vše vydržela a málokdy trousila...cokoli). A ještě měl jakýsi šestý smysl, stále slyšel nějaké podtóny v řečech ostatních, pořád lovil nějaké náznaky myšlenek a vzpomínek, pořád "něco bylo špatně" - a na nic povětšinou nepřišel.
Hrozná a zbytečná byla postava spisovatele. Ta bez rozmyslu rozrytá zahrada měla znamenat co (už opravdu chyběla nějaká ta mrtvolka)? Stejně tak vyšuměla poznámka otce o Finnově těhotné přítelkyni - co, kdo, nikdo se nepozastavil, nikdy se k tomu nevrátili...
Takže jediné pozitivum pro mně bylo pobřeží divoké Tasmánie, i když i tady jsem měla problém: nedokázala jsem si celou scenérii útesů, pláže, skalních říms a jeskyní nějak dohromady představit s kovovými sochami Přeživších...
Suma sumarum zdlouhavé a neuspokojivé čtení (zlaté a nedostižné Sucho i Ztracený v pustině): 75%.
Související novinky (1)
Čas lovu, Naše vina a další knižní novinky (43. týden)
22.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Přeživší v seznamech
| v Právě čtených | 1x |
| v Přečtených | 93x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 89x |
| v Chystám se číst | 79x |
| v Chci si koupit | 20x |
| v dalších seznamech | 2x |
Autorovy další knížky
| 2017 |  Sucho |
| 2019 |  Síla přírody |
| 2022 | Ztracený v pustině |
| 2023 | Přeživší |
| 2024 | Vyhnanci |
Upřímně nechápu až tak nízké hodnocení, také jsem neměla pocit, že bych se nemohla začíst nebo že by začátek knihy byl nudný. Naopak mě upoutalo prostředí, malá komunita, tajemné jeskyně, trocha potápění a dávné nevyjasněné tajemství.
Trochu se mi pletly postavy, nějak jsem se ztrácela ve jménech a to s tím nemívám problémy. Nepomohly ani záměny postav, což připisuji na vrub překladatelce... Jako fanda potápění nemůžu pro změnu odpustit autorce používání "kyslíkových bomb".
Ale jinak se mi příběh líbil a ač nebylo objasněno úplně všechno, s koncem jsem byla spokojená a čtení jsem si užila. Jane Harperová umí skvěle popsat atmosféru místa, jak jsme se mohli přesvědčit i v jejích předešlých knihách. A ačkoliv tuto neřadím mezi její nejlepší, rozhodně si nezaslouží být v modrých číslech.