Ztráty a nálezy
Brooke Davis
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243056/bmid_ztraty-a-nalezy-243056.jpg
3
223
223
Millie je sedmiletá holčička se zrzavými kudrnami a červenými gumáky. Vede si seznam mrtvých tvorů, na němž kromě pavouka a sousedovic kočky figuruje také babička a brzy na něm přibyde i tatínek. Jednoho dne ji ovšem maminka zanechá samotnou pod stojanem s obrovitánskými spoďárami v místním obchodním domě a už se nevrátí. Dvaaosmdesátiletá Agatha Pantha nevyšla od smrti manžela z domu a s nikým nepromluvila. Prázdnotu ve svém životě vyplňuje pořváváním po kolemjdoucích, sledováním nevyladěné televize a svým na minutu přesným denním rozvrhem. Tedy až do toho osudného dne, kdy si v protějším domě všimne osamělé holčičky. Písař Karl kdysi špičkami prstů vyťukával milostné dopisy na ženinu sametovou kůži. Dnes ovšem sedí v domově důchodců a moc dobře ví, že musí najít způsob, jak začít znovu žít. A tak odsud v náhlém radostném popudu uprchne. ´ Náhoda svede tyto tři dohromady. Společně se vydávají na cestu přes půlku Austrálie, aby našli Milliinu maminku a v konečném důsledku zjistili, že i mladí mohou být moudří, že stáří nerovná se smrti a že klíčem ke šťastnému životu by mohlo být i občasné porušení pravidel. Pro čtenáře knih Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, Podivný případ se psem, Projekt manželka a Nepravděpodobná pouť Harolda Freye.... celý text
Přidat komentář
Pokud by tento příběh měl uzavřený konec, tak už by kniha neměla smysl, který v ní vidím. Tento příběh potřebuje být otevřený, protože si přeje, aby čtenář přemýšlel. Možná se zdá kniha neúplná, ale v neúplnosti je mnoho skryto. A pokud si přečteme i ono závěrečné poděkování, tak přemýšlíme dál a možná v kouscích vidíme ono pokračování. Kniha se pro mě nestala obyčejnou. Běžně jsou poděkování nudná a plná jmen. I zde se to jmény hemží, ale přes to se v tom skrývá něco víc. Jako v celé knize. A cítím se být uražená, pokud se tato kniha přirovnává ke Staříkovi, protože toho jsem nedokázala dočíst. Ale toto je něco jiného, více promyšleného, více skutečného, více citlivého a psychologického. Je tam toho mnohem víc ukryto, než se přímo píše. Pokud si člověk najde v každém odstavci, větě i slově svou myšlenku, příběh, radost a bolest. A nezáleží na tom jestli máme dětskou naivitu Millie nebo odměřenost starších. Na ničem nezáleží, protože jednou všichni zemřeme. Místy surové, ale přes to lidské. Bez obalu. Jen s dětským pozlátkem, které se stává pokladem.
Milí příběh o nečekaných setkáních a o tom, že i přes různé názory a zkušenosti a způsoby žití se můžou lidé stát blízcí. A taky o ohromné odvaze a touze žít.
Knížka se četla pěkně, hezky napsaná, ale... čekala jsem od ní trochu víc, vzhledem k zářivé reklamě.
Nenechte se přitáhnout reklamou na žluté přelepce! Tak absurdní (ale pro mě velice humorné) jako Stařík,... tato kniha není. Přiznám se, že jsem se na ni moc těšila a teď jsem trošku zklamaná. Škoda, že Millie nedostala ještě více prostoru. Taky mi vadilo neuzavření celého její příběhu...Jednou a dost.
Celkem zajímavý příběh o stáří a naději, nicméně bych to nepřirovnávala ani ke Staříkovi, ani k Ovemu, je to prostě jiné... Ale že by mě to chytlo za srdce a že bych přemýšlela o knize ještě potom, to se nestalo. Takže přestože jsem místy uvažovala o 4*, nakonec dávám o * méně...
Jelikož jsem četla jak "Stoletého staříka", tak "Muž jménem Ove" i "Jak to vidí Milo"...tak musím pouze konstatovat, že toto je jejich zkombinovaný infantilní výtažek. Přesto dávám, z mého pohledu, vysoké hodnocení, jelikož se jedná o lidský příběh i dobře čitelný, jestli tedy přežijete prvních 50 stran. Rozhodně, ale nechápu, i jako knihkupec, proč zrovna tuto knihu mám doporučovat čtenářům Stoletého staříka.... že by stařík jako stařík ...
Velmi příjemné počteníčko,hluboký lidský příběh dvou osamělých lidí a jedné opuštěné
holčičky.Nádherný důkaz toho,že i když něco ztratíme,osud nám to vynahradí a my zase něco jiného najdeme.
Chvíli se mi to líbilo a pak zase méně... možná kdyby příběh zůstal u melancholické noty a nesnažil se ukrojit od každého trochu nebo zase spíše odkrojil to vážné drama a zůstal jen milou oddechovkou... přišlo mi to celé takové roztříštěné... nakonec to ve mě nic nezanechalo... škoda... ač jsem se Agátiným trefným urážkám fakt zasmála a společně s Millie mi bylo sakra úzko... možná mi zkazil dojem z poslední stránky několikastránkový nesympatický děkovací proslov a následná esej... ale i tak mi tří hvězdiček bylo pro tuhle partu líto :)
na knizku jsem se tesila, chtela jsem se odreagovat a zasmat, jako u Starika (ktereho Karl velmi pripomina). Bohuzel mi u tehle knizky dlouho trvalo zvyknout si na styl psani, na muj vkus dost chaoticky. Pulku knizky se seznamujeme s hlavnimi postavy Millie, Karlem a Agathou, na samotne putovani Australii uz nezbyva moc casu a kdyz se konecne zactete, zacne vas to bavit, tak bum, z niceho nic je konec a to hlavni - jestli se Millie dostala zpatky k mamince se nedozvite, za to nasleduje nekolikastrankove dekovani vsem a esej o smrti autorciny matky. No treba bude pokracovani...
Na zacatku knihy jsem si musela zvykat na neobvykly styl psani a primych vet, myslenek. Po par strankach jsem si zvykla natolik, ze kdyz jsem si potom cetla cokoliv jineho od receptu po clanky v novinach, prislo me lito, ze jsou psane tak "nudnym" predvidatelnym stylem:) Nakonec jsem misto toho, aby jsem si sla uzivat krasneho sobotniho pocasi, sedela doma a nemohla se odtrhnout. Pri cteni zivotniho pribehu Pisare Karla me obcas vyskocila myslenka na Stoleteho starika. Kazdopadne pani Davisova neuveritelne lehce popisuje kazdodenni beh zivota velice originalnim zpusobem a pribehem vsech trech hlavnich hrdinu ukazuje, ze kazda ztrata vede k novym nalezum a to v kazdem veku, staci je neztracet nadeji a na vsem spatnem se snazit videt neco dobré..
Brooke Davis v závere knihy uvádza, že napísala román o žiali. Pre mňa bola kniha Stratení a nájdení aj o priateľstve, láske, starobe, smútku a mnohom inom a myslím si, že každý kto si prečíta túto krásnu knihu v nej nájde svoje pocity alebo myšlienky, ktoré ho oslovia...
Millie alebo inak slečna Hrobárka, Karl Hmatopisár a napokon aj Agatha boli pre mňa tri abusrdné no zároveň čarovné postavy, o ktorých som si na začiatku knihy myslela, že budú napodobeninou Storočného starčeka, ktorý vyliezol z okna a zmizol..... ale mýlila som sa. Napokon pre mňa boli oveľa krajšie, ľudskejšie jednoducho lepšie napísané. Tieto tri originálne postavy v knihe skutočne ukazujú ako sa cez prežívanie smútku zo straty, dá opäť vrátiť k životu.
Mě kniha se moc líbila, nutila k přemýšlení o stáří, o rodičovství, o dětství, o dospívání, o bolestech života , o naději i utrpení, prostě stále se u ní dalo spekulovat a přemýšlet !