Ztráty a nálezy
Brooke Davis
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/243056/bmid_ztraty-a-nalezy-243056.jpg
3
223
223
Millie je sedmiletá holčička se zrzavými kudrnami a červenými gumáky. Vede si seznam mrtvých tvorů, na němž kromě pavouka a sousedovic kočky figuruje také babička a brzy na něm přibyde i tatínek. Jednoho dne ji ovšem maminka zanechá samotnou pod stojanem s obrovitánskými spoďárami v místním obchodním domě a už se nevrátí. Dvaaosmdesátiletá Agatha Pantha nevyšla od smrti manžela z domu a s nikým nepromluvila. Prázdnotu ve svém životě vyplňuje pořváváním po kolemjdoucích, sledováním nevyladěné televize a svým na minutu přesným denním rozvrhem. Tedy až do toho osudného dne, kdy si v protějším domě všimne osamělé holčičky. Písař Karl kdysi špičkami prstů vyťukával milostné dopisy na ženinu sametovou kůži. Dnes ovšem sedí v domově důchodců a moc dobře ví, že musí najít způsob, jak začít znovu žít. A tak odsud v náhlém radostném popudu uprchne. ´ Náhoda svede tyto tři dohromady. Společně se vydávají na cestu přes půlku Austrálie, aby našli Milliinu maminku a v konečném důsledku zjistili, že i mladí mohou být moudří, že stáří nerovná se smrti a že klíčem ke šťastnému životu by mohlo být i občasné porušení pravidel. Pro čtenáře knih Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel, Podivný případ se psem, Projekt manželka a Nepravděpodobná pouť Harolda Freye.... celý text
Přidat komentář
Malá holčička Millie, stará paní Agatha a Písař Karel.
Hezké, ale něco mi na té knize drhlo.
(2015)
Kniha spíše pocitového rázu. Nijak zvlášť zásadní zápletka, příběh, ale spíš takové složení situací a okolností laděných podle tří různých typů lidí a s tím spojených myšlenek, zápletek. Hnané více do extrému. Myslím, že u všech je určité duševní postižení. Nicméně zajímalo by mě, co se stalo s maminkou, doufala jsem, že se to na konci dozvím, ale skončilo to americkým happy endem, který byl opravdu dost neskutečný. Do knížky jsem se opravdu začetla a nechala se jí prostupovat, ale světový bestseller... no to tedy nevím.
Mé pocity z knihy jsou jako na horské draze. Chvílemi mi přišla kniha jako nic neříkající slátanina, ale v dalších chvílích mne zaujala a dokonce na mě působila dojmem hlubšího odkazu. Takže mé hodnocení trochu rozpolcené, rozhodně je to ale velice nenáročné čtení :)
Během karantény nemám co číst, tak jsem sáhla po dosud nepřečtených knížek v maminčině knihovně. Myslím, že za jiných okolností bych knihu nedočetla. Příběh mi přijde dost random (což je trochu vtipný, ale po nějaký chvíli nudný) a postavy jsou karikatury.
Musím ale i dost cenit. Je zde spoustu milých detailů, hezkých nápadů na zamyšlení a vtipných pasáží, kdy jsem se musela smát nahlas. Také tematizuje tabuizované téma smrti, takže to je supr.
Překvapily mě některé recenze tady, málem jsem si knihu kvůli nim nepřečetla a to by byla škoda. Knížka je milá a dojemná. Trochu nepravděpodobné mi přišlo jenom ono závěrečné TO Karla s Agátou (v tom věku?), ale možná to jenom neumím posoudit. :-)
Mám ráda knihy, ze kterých cítím autorův prožitek, a nevadí mi, že používá psaní jako terapii, právě naopak. Někdy to funguje nejen pro autora, ale i pro čtenáře. Tady se to povedlo, a hvězdu ubírám za (pro mě) nadměrnou kumulaci popisů dopadu stáří na tělo ( a duši). Na druhou stranu je mi milé, že kniha vyznívá spíš pozitivně v tom smyslu, že není nutno se stárnutím nějak trápit, protože všichni zemřeme. A říct si slovy zcela vedlejší postavy: "To doufám, dušinko."
Zajímavá ač spíše posmutněle laděná kniha vybočující z hlavního proudu. Neohrožení hrdinové si svéhlavě klestí cestu ke sdílenému cíli a čtenář jim napjatě drží palce, i když jejich putování mnohdy není zrovna učebnicové a korektní. Vše je obohaceno nebývalou specifičností/podivností ústředních postav. Bavila jsem se zejména u detailních poznámek Agathy evidujících její nemilosrdné vnímání chátrání vlastního těla. Těšil mě dětský pohled na svět malé Millie a hmatovou technikou jsem společně s Karlem vyťukávala jeho povětšinou úsečné věty. Celkově jsem byla knihou pozitivně překvapena a maximálně jsem si ji užila. Nepochybně zafungovalo kouzlo nečekaného.
Opravdu zvláštní knížka a nevím co si mám o některých kapitolách myslet,nějak zvlášť nenadchla.
Knížku jsem jen tak popadla v knihovně a nejdřív jsem myslela, že ji ani nedočtu, potřebovala jsem jen něco hubeného a oddechového na cestu do Německa. Postupem času jsem si ale k příběhu docela našla cestu. Není to typ knihy, který byste četli tři hodiny v kuse, ale když už ji otevřete, dokáže vás zaujmout. Našla jsem tam hodně hezkých myšlenek a dost témat k zamýšlení, styl psaní byl plynulý a příjemný, jen mi trochu vadilo, že přímá řeč je psaná kurzívou, občas mě to mátlo. Co se postav týče, zdálo se mi, že jsou to trochu karikatury a často jsem jim jejich chování nevěřila, ale ve finále mi i trochu přirostly k srdci, hlavně teda Agatha. Myslím, že knížka stojí za přečtení.
Musím se přiznat, že jsem knihu nedočetla....dostala jsem se do půlky, ale dál už jsem to nevydržela. Až na Agathu jsou postavy milé a docela zajímavé, ale jinak je příběh o ničem.
Alespoň jednu hvězdičku jsem dala, jelikož si myslím, že vždycky může být ještě hůř.
Tu jednu hvězdičku dávám za snahu. Opravdu to byla slátanina převeliká. Prostě jenom snaha něco napsat, na druhou stranu, přestože to bylo úplně strašný, tak to nebylo tak plytký jako spousta čtivých knih. Přesto rozhodně nedoporučuji se vůbec do čtení této knihy pouštět
Přeceňovaná kniha s neuvěřitelným příběhem a nereálnými postavami. Žádné zvláštní emoce ve mně nevzbudila. Autorka sice strašně chtěla, aby kniha na čtenáře působila roztomile a srdceryvně, ale ta snaha byla přílišná a neefektivní. Dočetla jsem hlavně kvůli Agathě, která dokázala zaujmout (třeba Millie jsem nemohla vystát). Styl psaní je jednoduchý a lehce čitelný. Kdyby kniha neobsahovala vulgarismy, doporučila bych ji spíše dětem... Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3 hvězdičky. Nakonec dávám 3 za dobře zvládnuté dělení kapitol podle postav a jejich vzájemné prolínání.
Občas jsem si při čtení vzpomněla na knihu Násobky sedmi od Holly Golberg Sloan, ta byla ale o třídu lepší.
Zvláštní kniha, zvláštní příběh. Propletený. Líbí se mi pohledy jednotlivých osob na situace. Líbí se mi styl, jak je to napsané. Sice se mi to nečetlo tak snadno, jako jiné knihy, ale strašně mě zajímalo, jak to dopadne.
Kniha se mi moc líbila a vůbec by mě nenapadlo, že jde o prvotinu.
Formou mi velmi připomíná knihu "Stoletý stařík, který vylezl z okna..."
Citlivý příběh podaný čtivou formou i přesto, že v něm jde o téma smrti a odloučení, a rozhodně nepostrádá humor.
Knížka se četla dobře, postavy skvěle popsány, ale nejedná se o něco, na co bych dlouho vzpomínala, prostě pohodový příběh. Co podle mě ale rozhodně stojí za zmínku je autorčino poděkování a její esej. Poděkování bylo určitě jedno z nejoriginálnějších a nejpropracovanějších, jaké jsem kdy četla.
Mně se kniha líbila, četla se téměř sama. Ano, vidím v tom Stoletého staříka a ano, vidím v tom i styl Fredrika Backmana, ale i tak je něčím nová a milá, pohladila mou dušičku, pobavila mě fantazií malého dítěte, dojala osudem malé holčičky a bavila mě vývojem a cestou tří lidských bytostí. Nejvíce se mi líbily cedulky "Tady mami!"
Kdybych knihu odložila při přečtené padesáté stránce, tak jak jsem měla v úmyslu, udělala bych dobře; nic zajímavého jsem se nedozvěděla tím, že jsem ji nakonec dočetla. Prostě bláznivé, hloupé, i když je fakt, že jednou jsem se zasmála.