Ztráty a nálezy
Aleš Brichta , Eva Houšková , Michal Vondrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/484110/bmid_ztraty-a-nalezy-AE3-484110.png
4
34
34
Aleš Brichta je jedním z našich nejznámějších metalových a rockových zpěváků. Muzika ho provázela od dob dospívání, kdy poprvé vzal do ruky kytaru a ještě netušil, že se jednou stane ikonou. Než si však mohl vychutnat první úspěchy a potom i slávu, musel si projít mnoha peripetiemi, které by slabší náturu zlomily. Ve své autobiografii Aleš vzpomíná na časy dobré i zlé, které prožil na pódiu i mimo něj. A jak se na správného rockera sluší, nejsou to memoáry zrovna učesané. Se svou vlastní minulostí a ani s lidmi, jež na cestě životem potkal, se nemazlí – stejně jako se život nemazlil s ním. Alešovy vzpomínky jsou velmi barvité a syrové. Lidé, kteří ho znají, možná namítnou, že si některé z příběhů této knihy pamatují trochu jinak. Jenže tahle výpověď je ryze osobní. Soukromé ztráty a nálezy zpěváka, jenž se snaží žít bez... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem narazila opravdovou náhodou díky jedné akci v knihovně ("rande na slepo") ... výběr knihy, aniž bych viděla název (prostě takový dárek) .... a jelikož jsem o tomto zpěvákovi už slyšela od rodičů a i párkrát viděla naživo... bylo fajn si o něm i něco přečíst...
Přišlo mi to zajímavý, někdy neuvěřitelný až přehnaný, ale každopádně zábavný a přečetl jsem velice rychle. Nejvíc mě pobavilo otitulování Jana Kvídery, alias Johnny Q. "jako komunistické hysterické píči" :D někdy mi Brichtovy soudy přišly dost unáhlený a nespravedlivý - i když na názor má právo. Ale často jeho řeči působí hodně ublíženě no. Pořád s ním člověk tak nějak soucítí, v těch půtkách s pán s egem - Urbanem a Kubem. Stejně tak když AB přišel na buben nebo když ho semlel jeho nezřízenej životní styl. Dycky si říkám, co se toho dá stihnout za jeden život, ale zase skončit lehce po 60ce takhle na hromádce :-/ Co mu nikdo neodpáře, že fakt je česká legenda (pro mě hlavně thrash) metalu a někdy v těch ranejch 90kách (Schizofrenie) to je prostě něco.
Recenze o žluči a vyřizování účtů přehánějí. Brichta prostě vzpomíná (paměti je silné slovo) jak slova plynou, takže nečekejte literární perlu, ale přepsanou mluvu zaplevelenou o “všechno možné”. Není to takový “masakr”, že byste koukali “jako blázen / vrána / puk”, ale v úhrnu “toho bylo moc”. Další, u koho zeje propast mezi solidní sdělnou kondicí v textech, a mělkou v civilním vyjadřování. Hlubší zkušenost, nosnou ideu a poučení si odtud neodnesete, ani se ničemu nezasmějete. Jedině snad životní postřeh, že zamindrákované ego se ozve, jakmile hvězda jednoho stoupá a druzí trčí na místě. Ano, Brichta se stal charismatickou celebritou, každý ho zná, kdežto souvěrci z Arakainu jsou společenské nuly, nezná je nikdo. To je muselo hryzat!
Při čtení jsem se vrátil do mladých let, kdy jsem zažíval to, co popisuje Aleš. Ne samozřejmě v takovém rozsahu jako on, ale stejně. Hráli jsme tenkrát skoro všichni, zpívalo se hlavně česky a písničky, které jsme znali z desek, magnetofonu a také z rádia Luxembourg, které hrálo od rána do večera. Někteří u toho zůstali, hodně z nás muselo na vojnu a ztratili jsme s touhle muzikou kontakt, protože to tenkrát nešlo. Už jenom za tu vzpomínku dávám plný počet hvězdiček.
„Čtení mi dalo hodně,
abych byl vůbec schopnej psát texty.
Ale hlavně mě to inspirovalo
k nějakýmu způsobu uvažování
a dávání věcí do souvislostí.“
„Život je svině, ale stojí za to ho žít. Co naděláš. To je prostě rokenrol.“
Jsem za tuto knihu rád. Konečně tak trochu dává fámy a výmysly na pravou míru. V knize najdete vysvětlení, jak Aleš Brichta o oko přišel, proč odešla z Arakainu Lucie Bílá a spousty další věcí, přes podnikání, krachy a vysvětlení, jak to bylo s Bum Barem na Florenci posléze na Palmovce, s Arakainem při jeho odchodu a spousty věcí ze současnosti. Prostě spousta „informací“, z nichž některé jsem se dozvěděl poprvé, právě v této autobiografii.
Citát: V podstatě to, že jsem začal zpívat, byl výsledek mý lenosti.
Uvnitř najdete spousty fotografií a další spousty příhod a střípků ze života tohoto metalového zpěváka. Pravdou však je, že systém vyprávění jsem zpočátku nechápal. Jedná se o to, že nejde vše postupně. Vždy se zadá nějaké téma a Aleš Brichta začne vyprávět od počátků až po současnost. Otočíte stránku, nové téma a zase od počátku... Ale potřeboval jsem jen pár chvil, než jsem si zvykl.
Malá ochutnávka:
Z jinýho soudku je třeba píseň Růže pro Algernon, ta je inspirovaná stejnojmennou povídkou Daniela Keyese, která patří k mým nejoblíbenějším a za kterou dostal cenu za nejlepší sci-fi povídku roku 1959. Když mu ji na sci-fi kongresu předávali, zeptal se ho spisovatel Isaac Asimov, kde přišel na tak geniální nápad, a on mu odpověděl, že až na to Isaac přijde, ať mu to poví a on toho využija k dalšímu psaní. Mimochodem v rozšířené podobě vyšla na tohle téma kniha s názvem Charlie.
Já osobně musím přiznat, že Arakain s Alešem Brichtou jsem měl rád. Po jeho odchodu z této skupiny už je neposlouchám. Můj první koncert skupiny Arakain proběhl již někdy v roce 1984. V divadle Gong vystupovali ještě se skupinama Vitacit a (možná) Keks. Seděl jsem s kámošem až úplně vzadu a divili jsme se, proč ti fanoušci tak křepčí a řvou „HEJ – HEJ“. No a asi za měsíc už jsem stál mezi nima a řval taky.
…...........................ZTRÁTY A NÁLEZY
Kolikrát potkáš ...........................................Stále si hýčkáš svý
svý starý nápady, …...................................ztráty a nálezy,
sny co jsi ztratil, ….....................................sám občas nevíš,
a lidi cos znal, …........................................kdo zaplní sál,
proč se ohlížíš nedbáš …...........................co stojí potlesk zda
svý zásady co bylo bylo ….........................na něm záleží co z něho
vždyť život jde dál. ….................................zbyde a přetrvá dál.
To co bylo nechává …................................Pro trochu peněz
stopy nečekaný, …....................................slávy a úsměvů,
to co bylo nedá spát …..............................jednou se ohneš
chtěný i nevítaný, …..................................už nenarovnáš
to co bylo odchází ….................................nejsi sám sebou
vrací se z nenadání, .................................při vstupu na scénu,
to co bylo nezmizí ….................................jak tohle smazat
máš to spočítaný. …..................................se zbytečně ptáš.
Zajímavá kniha o životě zpěváka a podnikavce Aleše Brichty. Vyprávění je skvěle sepsané a k tomu doplňující fotografie z osobního archivu.
Po dlouhé době jsem sáhla po biografii muzikanta a tentokrát jsem zvolila našince Aleše. A jako jo super. Netušila jsem, že je tak inteligentní (nebo spíše chytrý, vychytralý). Taky mě zaujalo vyprávění toho, jak to chodilo s "děláním" muziky, co všechno museli absolvovat, aby si vůbec mohli zahrát. Jediné co mi tak trochu vadilo, byla ta kvanta jmen. Já to vlastně jen přelétla očima a stejně jsem neměla ponětí kdo je kdo, pokud nešlo vyloženě o slavnou osobnost. Ale chápu, že pro něj třeba byli důležití. Když to shrnu určitě doporučuju fanouškům.
Vyrůstal jsem na metalové muzice a Arakain byl pro mě od druhé poloviny osmdesátých let nejlepší českou kapelou. Vzpomínky Aleše Brichty jsem si přečetl s radostí, ale i s nostalgií. Za mě zasloužený plný počet hvězd.
Bylo to fajn přečíst si tuto knihu a dozvědět se zajímavé věci okolo Aleše Brichty. Jmenovaný se musí brát trošku s rezervou za spoustu věcí si může sám což v závěru nepopírá..Vyřídil si účty s hodně lidma v knize.
Nečekejte plnohodnotnou, detailní biografii.
Je to kniha, která zpracovává pár rozhovorů o různých etapách a aspektech Brichtova života, které se slavným českým muzikantem vedla nad pivem v knajpě autorka knihy.
Spousta záležitostí jeho života je zde brána jen zkratkovitě, například Arakain je tu popsaný v pár chronologicky na přeskáčku řazených historkách. Ano - tomuhle se detailně věnovala kniha "20 let natvrdo", ale v téhle publikaci se nepřítomnost dostatečných informací a úhlu pohledu z Alešovy strany jeví odfláknutě.
Kapitoly knihy jsou rozděleny stylem "Brichta a jeho dětství", "Brichta a sport", "Brichta a ženy", "Brichta a jeho Bum bar" a další epizodky, ze kterých si Aleš sem tam vzpomene na nějaké zážitky a historky. Občas zajímavé, občas vtipné. Některé staré záležitosti, které fandy zajímají, jsou popsány neuspokojivě zkratkovitě, některé naopak poutavě, detailně a fanda má pocit, že konečně zjistil hodnotnou informaci.
Jako biografie sotva polovičaté, jako kniha pro fanouška uspokojující a fajn.
V této knize se dozvíme mnoho ze života Aleše Brichty. Dozvíme se, kdy se narodil, kde žil, jak mu to šlo ve škole, jakou měl známku z chování, co studoval, kde pracoval, v jakých kapelách začínal, jaké měl životní lásky, ale i jakým způsobem přišel o oko, s kým se v životě potkal, kdo mu pomohl, kdo mu "házel klacky pod nohy", kterého fotbalového klubu je fanoušek a mnoho dalších informací.
Jako fanynka rockové a metalové hudby jsem si moc ráda životní příběh Aleše Brichty přečetla a líbil se mi.
Kniha mě zaujala nejen vizuálně, ale hlavně svým obsahem.
Skvělá, barvitě, syrově napsaná autobiografie, doprovázená fotografiemi, je nejen pro "metalisty", ale může se líbit i fanouškům hudby jako takové.