Ztráty a nálezy
Adolf Branald
V reportážně-povídkové knize se Branald vydává na výpravu za tehdejší současností nejen jako důkladný a velmi zasvěcený pozorovatel, ale především jako umělec, který dovede pod zajímavým povrchem skutečností objevovat ještě zajímavější prameny toho, z čeho vlastně vyrůstá podoba života. Píše-li o Košumberském ústavu pro léčbu tuberkulosy, o mravenčí práci lékařů a sester v zapadlém šumavském koutě, o pardubické rafinérii, o stavbě mohutné elektrárny, o psychiatricky zajímavém případu mladého studenta nebo o čemkoliv jiném, objevuje pod tím vším především člověka.... celý text
Přidat komentář
Štítky knihy
lékařské prostředí povídky Československo reportáže tuberkulóza lékaři
Autorovy další knížky
| 1955 |  Dědeček automobil |
| 2006 | Vandrovali vandrovníci |
| 1968 | Stříbrná paruka |
| 1967 | Vizita |
| 1959 |  Král železnic |
Ach, tak jsem konečně četl něco, co by se dalo označit za socrealistickou knihu. Branald na to, jako kovaný bolševik jde krásně od lesa. Nejprve zaujme ani ne tak obsahem jako spíše formou prvních "povídek", "příběhů" (co to vlastně vůbec je?), říkáte si, že je to zvláštní zápis své doby, podaný ještě zajímavou formou. ono se to tedy zrovna moc dobře nečetlo, ale bylo to i docela zajímavé (Bílý prapor na Košumberku). Jenže on ten hlavní cíl, ta propagandistická snaha začne prosakovat a když už jste chyceni, máte za sebou půlku knihy, kdy už je velká šance, že to tak jako tak dočtete, Branald strhne tu oponu a napere to do vás naplno. Socrealistická bolševická propaganda, nic jiného, a chce se mi říct naneštěstí, Ztráty a nálezy nakonec nejsou. Něco se dá ještě vzít jako prostě že to tak bylo, že to někteří ti lidé tak opravdu měli, ještě dlouho se chce věřit, že je to realistický zápis skutečnosti, i se všemi jejími tehdejšími nešvary, omyly a bludy, ale při věcech jako Proměny nebo ultranechutné Mister Blue (správný člověk budete, až přestanete poslouchat Jazz) se vám bude až křivit huba. A já čekal něco lidského...