Zuniaci krok
Peter Jilemnický
Román zo života českých a slovenských dedín na Kaukaze.
Přidat komentář
Štítky knihy
sovětská vesnice rolnická povstání
Autorovy další knížky
1974 | Kronika |
1934 | Kus cukru |
1952 | Vítr se vrací |
1968 | Pole neorané |
1937 | Kompas v nás |
Jazykově velmi pěkná kniha, která má snad i svou historickou hodnotu, protože autor na místech, o kterých píše, skutečně byl. Například chování Bělogvardějců popsané v knize je údajně doložitelné (rozkaz bílého důstojníka) a působí dojmem, že obhájci carství úspěšně obraceli lid proti sobě.
Zajímavým momentem je "dokumentace" přerodu křesťanské vesnice v ateistickou (v Pavlovce je v autorove podání už jen 5 starých žen, které chodí do modlitebny, kterou chce mladá generace získat pro sebe a využít jinak) a odklon od starých způsobů. Již není třeba se brát, když spolu chce pár žít, hrdina, který má dítě "z nerozumu" se nemusí ženit a může si namlouvat jinou, zároveň ale existuje výživné. Lze si představit, že tak nějak, jak to autor popisuje, mohly v některých případech skutečně probíhat změny v myšlení obyvatel sovětské vesnice.
Bohužel kulaci jsou jako postavy do jednoho vykresleni jako hamižní kontrarevolucionáři, od kterých lze čekat jen samé naschvály. Jejich motivace je příliš jednoduchá. Kladní hrdinové již jsou zpracováni o něco lépe. Není třeba být ve straně, aby člověk mohl být sovětem a tak je Matouš Repka rádoby neutrálním hrdinou. Ve skutečnosti je ale vidět, že už vládne heslo "Kdo není s námi, je proti nám". Je zde i náznak, kam se v budoucnu bude ubírat svoboda voleb, když strana navrhuje vesnici, koho by si měla zvolit do sovětu s tím, že je to nejlepší možnost (strana si přeci kandidáty vybrala a odhlasovala na schůzi strany!) ale nutit je nemohou.
Přemýšlela jsem o třech hvězdičkách, ale vzhledem k tomu, že je dílo agitační, tak zůstanu u dvou.