Zuřivec
Henry Kuttner
Země je dávno mrtvá, rozmetaná na kusy a lidé, kteří se usadili na Venuši, žijí ve velkých citadelách pod povrchem venušských moří v upadající, třídně řízené společnosti, které vládnou nesmrtelní - geneticky zmutovaní lidé, kteří žijí tisíc a více let. Sam Reed se narodil jako nesmrtelný, narodil se, aby vládl lidem s normální dobou života, ale jeho otec ho nechal jako miminko upravit, aby o svém dědictví nevěděl. A tak Sam vyrůstal na špatné straně života a zákona a myslel na nesmrtelné jako na své nepřátele. Když dosáhl věku osmdesáti let, pochopil, co se mu stalo, a šel se pomstít - a navždy tak změnil svůj upadající svět.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2020 , Laser-books (Laser)Originální název:
Fury, 1947
více info...
Přidat komentář
Hrdina nevzbuzuje žádné sympatie, ale jeho úsilí jsem sledovala se stále větším zaujetím.
Dnešní optikou je Zuřivec překonaný, v aktuální sci-fi produkci by s ním Kuttner pravděpodobně neobstál. Nicméně retro čtení mě vlastně bavil. Doporučila bych ho ale spíš jen velkým fandům žánru. S hlavním hrdinou ani jinými postavami cítit nebudete a z pohledu poznatků vědy příběh není uvěřitelný, místy spíš až vtipný či směšný. Či asi nejlépe: zábavný. Někdy asi chtěně, někdy nechtěně.
Četlo se to dobře, ale čekal jsem asi víc. Titulní zuřivec je prostě asertivní podvodník a prospěchář, a byť je jeho zápolení s kulturou Nesmrtelných a později s nástrahami Venuše vcelku zábavné, není nijak převratné.
Taková jednohubka.
Archaické SF, které mi tématem trochu připomnělo stejně archaické Metuzalémovy děti Roberta Heinleina. Podstatnou roli zde hraje dlouhověkost a nesmrtelnost. Prostředí Venuše, její oceány, habitaty, nepřátelská pevnina, dnes působí trochu směšně a zdánlivě již nemá co předat. Styl psaní je jednoduchý, kniha se čte dobře, akorát jsem při čtení měl neodbytný pocit lhostejnosti, protagonista mě vůbec nezaujal a některé fyzikální jevy jsou z dnešního pohledu, lehce řečeno, naivní. Přesto kniha nakonec není špatná, objevuje se klasický motiv pomsty, příběh je zajímavý, oceňuji silný důraz na vývoj a pokrok lidstva, kolonizaci, ono pověstné „ad astra per aspera“ – přes obtíže ke hvězdám. Odmyslet si Venuši, je zajímavé i prostředí, podmořské habitaty, temné, tmavé, bez Slunce. Nelze též nezmínit autorovu imaginaci při popisu a použití různých drog a halucinogenů. Vše je odrazem doby, kdy byla kniha napsána, doby plné naděje.
Nebudu zastírat, že jsem od knihy čekal daleko větší odvaz. Zřejmě mě navnadila autorova povídková kniha Roboti nemají ocas. Myslím si, že humorná poloha Kuttnerovi sedí mnohem více.
Kniha mě místy dost nudila a uvažoval jsem, že ji odložím nedočtenou. Nakonec jsem se prokousal až k závěru, ale dalo mi to opravdu zabrat. Snad si "spravím chuť" na dalších dvou autorových knihách, které mám ve své knihovně.
Je to takova jednohubka o smrtelnejch a nesmrtelnejch lidech na Venusi. Nevim jestli je to prekladem, ale obcas mi pripadalo jako by v te knize chybel text, mozna to Kuttner tak zvlastne napsal.
Musim vytknout Laseru, ze vedou ligu za nejdrazsi mini-paperbacky (nenavidim ten format) na svete.
Autorovy další knížky
2001 | Čarovný svět Henry Kuttnera |
2010 | Roboti nemají ocas |
2008 | Past v čase |
2016 | Více než lidé |
2009 | Elak z Atlantidy |
Nepříliš náročné sci-fi ohlodané zubem času, ale to asi není nějak velký problém - autor se ponořil do toho, co mu doba povolovala a zhostil se toho myslím celkem dobře. Větší problém mám přeci jen s podivně rozpracovanou postavou Sama, které se kniha majoritně věnuje, nicméně jeho skutečně hluboké osobní motivy jsou ve stylu "furt ještě asi nechápu, proč..", ostatní postavy jsou na tom podobně, či hůře (Hale, Harker). Nicméně, pokud nemá čtenář nějaká přehnaná očekávání, tak je to stále fajn čtení.