Žvaniti fér
Dan Bárta , Petr Skočdopole
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181112/bmid_zvaniti-fer-181112.jpg
4
19
19
Dan Bárta je jeden z nejuznávanějších českých zpěváků. Pohybuje se s naprostou suverenitou v několika odlišných žánrech, a z textů, které v minulosti napsal pro Instinkt i jinam, je už déle zřejmé, že vládne i perem. A že ho baví svět nejen poznávat, ale své poznání také sdílet. Kniha-rozhovor je v Česku zavedený žánr, ale „sebraná korespondence“ Dana Bárty a zkušeného novináře Petra Skočdopole jeho hranice napínají až ke krajnosti. Žvaniti fér je nejen hravou aluzí na vanity fair (čili pošetilost světa), ale též vpravdě jazzovým, nenasytným proudem řeči plné slovních hříček, nenápadných doznání i střízlivé moudrosti. Žvaniti fér, to je projížďka pestrým světem čtyřiačtyřicetilého Dana Bárty…... celý text
Přidat komentář
Táto kniha je ako džungľa slov, obrazov, asociácií, v ktorej som strácal orientáciu, topil sa v bažinách trojzmyslov, stokrát uviazol v slučkách popínavých rastlín záhadných filozofií, bol som požieraný šelmami zbesilej poetiky, štípaný jedovatými pavúkmi vyšších sfér a to všetko len preto.. že Žvaniti fér.
Déšť, lhostejno, zda v v asijském nebo americkém deštném lese, nejlépe přečkat v dřepu, či vstoje, chůze promočí deštník nedeštník. Kdo má časák a cigára, je dál. Kdo má k tomu lehounkou duralovou skládací rybářskou sesličku, je nejdál.
Ukážu prstem na zip.
Pokrčím rameny.
Knoflík.
Nemám.
Chápe.
Otočí se na ostatní.
Ti pokrčí rameny.
Knoflík?
Nemají.
Chápu.
Když to bylo z Dana a o Danovi, tak to bylo super, v okamžicích žvanění o politice nebo zraněném egíčku (i když zreflektovaném), tak mi to připomnělo rodinné oslavy po páté sadě panáků... úžasný rytmus vět a expresivita a milá sebeironie, místy tam :)
Dan Bárta je pro mě samozřejmě sympoš, ale chtěla jsem vědět, jak na mě bude působit ten psaný projev. Konstatuji, že to bylo velmi zajímavé a neotřelé. Žádné cukrbliky, ale prostě tak "jak mi huba narostla". Určitě stojí za bližší prozkoumání!
Mám ráda Dana Bártu. Jak zpěváka, tak jako člověka. Zvláště si ale užívám jeho barvité slovotvary, které z něj čiší jak vodopád, přirozeně samospádem. Jsou neskutečně originální a inspirativní. Je jich plná kniha a i když tu nejde o klasickou beletrii, hloubka myšlenek a šíře témat, podávaná nenásilně a zcela upřímně, je osvěžující v záplavě dnešních frází. Je obyčejně neobyčejný. Ač se kniha tváří jako lehká četba, neustále mimoděk vybízí čtenáře k zaujímání vlastních pohledů, proud myšlenek je někdy obtížné rychle vstřebat. Rozhovor vznikal v průběhu dvou let a z této roviny je dobře vidět konzistentnost postojů a vyzrálost autora.
Takový hravý slovní ping pong dvou debatérů, kteří rozmýšlí mnohé a přizvali nás jako pozorovatele. Přičemž zpovídaným by měl být Dan Bárta. Jeho styl vyjadřování mě moc baví.