Zvěrolékař a jeho přátelé

12.12.2020

Další dávky pohody a pozitivní energie, v současné době to všichni potřebujeme.

04.12.2020

V mládí jsem přečetla všechny knihy J.Herriota a moc se mi líbily. S humorem podané příběhy venkovského veterináře pohladí čtenáře po duši. Ráda jsem se k jedné z jeho knih vrátila.

01.10.2020

Moc pěkná kniha, psaná s láskou, která potěší každého milovníka zvířat.

24.06.2020

Krásné příběhy psané s nesmírnou láskou k lidem, zvířatům i okolní krajině.. jsem ráda, že jsem díky Čtenářské výzvě (kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání) po dobrých 20ti letech letech znovu otevřela knihu, kterou jsem milovala a možná i tak trochu díky ní jsem se stala veterinářkou.

11.06.2020

Další z knih, kterou můžete přečíst za život několikrát a stejně vás neomrzí. Čtení plné milých příběhů, podávaných s laskavostí, která je autorovi vlastní. Opět typická anglická krajina, aktuální lékařské (ne)znalosti a možnosti, se kterými se v rámci svého poslání potýká. Lidé, kteří své zvířecí kamarády zbožňují, a trpí, pokud jsou nemocní, kteří se po ztrátě svého zvířecího kamaráda ujmou nového, a může se tak psát další společný osud. Jamesova snaha spřátelit se s divokými kočkami u domu, která jde jen velmi pozvolna. Calumm, postavička vůbec úsměvná. Prostě další nálož příběhů, které vyjasní člověku pošmourný den, a které stojí za to číst. :)

19.01.2020

Již jsem ji jednou hodně dávno četla a bylo moc milé si to zopakovat.

24.09.2019

Krásné, lidské a hlavně reálné příběhy z praxe. Opravdové pohlazení na duši.

10.08.2019

Poprvé jsem knížku četla ve 13 letech. Moje prateta tehdy nakráčela k babičce s pokřikem: „Představte si, že někdo chtěl vyhodit Herriota! Tak jsem ho zachránila." No, a babička ho vrazila do ruky mně: „To se ti určitě bude líbit!"
Líbilo. Ale bohužel jsem si pamatovala jen scénu, jak Calumm na posezení spořádá celou buchtu, a pak ještě nepovedenou dražbu a Herriotovu troubel.

S velkou chutí jsem tedy Herriota otevřela znovu po devíti letech. Znám čtenáře, kteří tu knihu pokládají za ohromnou psinu, ale pro mě je to především soubor laskavých a zajímavých (nikoli vtipných) příběhů. Autorova láska ke zvířatům a lidem mi přijde inspirativní a dojemná. Je znát, že k veterinařině přistupoval jako k poslání a že to byl obětavý, soucitný člověk s nadhledem nad sebou samým. (Vždyť kolik spisovatelů začíná autobiografickou knihu popisem toho, jak se jim něco nepovedlo?)

Portréty lidí, obyvatel yorkshirské vysočiny v 50. letech 20. století, jsou zajímavé a mnohdy pitoreskní. Nejvíc mě zaujal aristokratický cukrář a starý pán trpící cukrovkou, který si dělal starosti jen se záhadným onemocněním svého kocourka. Barvitou postavou je i krejčík chráněný svým psem Blankem před rozčilenými zákazníky, aby mohl dál kafrat. Absolvent Oxfordu, jenž bydlí ve stanu pouze s kočičkou Emily a čte při tom Blakea a Shakespeara, byl perfektní. A historka o staré paní, jejíhož psíka autor dva roky marně léčil, mě opravdu dojala.
Upoutaly mě i vztahy těchto postaviček ke zvířatům, ať už k mazlíčkům, nebo k těm hospodářským. Došlo mi, že zbožňování psů a koček není jen moderní manýra. Především jsem ale byla nucena znovu uvažovat, jak se změnil náš vztah k dobytku a bravu. Před érou velkochovů byl nesrovnatelně citlivější a bezprostřednější, i když pro mnoho lidí i tak představovala tato zvířata pouhý majetek.

06.03.2019

Knížku už mám dlouho v knihovně. Milé, veselé pěkné čtení, pohlazení po duši :-)

01.03.2019

Knížka dobrá, příběhy veselé, zajímavé. Jak zvířecí, tak člověčí.
Akorát se mi zdálo, že někteří "jeho přátelé" působili pěkně neschopně.
Našel se chlápek, krejčí, kterého bych za to mletí pantem umlátila pantoflem. Pak také pán, jehož práce zahrnuje úplně všechno, jen kdyby to dělal dobře. Nebo spousta protivných a závistivých spoluobyvatel, jímž bych, být doktorem, nejraději naordinovala projímadlo.
Ale jinak dobré, jako jo -:))).

14.05.2018

Herriot opět nezklamal :-) Po přečtení dvoudílu „To by se zvěrolékaři stát nemělo“ jsem se s chutí pustila do této knihy, která mi přišla pod ruku (vím, že časově je mezi těmito dvěma ještě několik dalších knih). A jsem opět nadmíru spokojena. Setkáme se se starými postavami, ale kniha nám přiblíží i nové, se kterými se Herriot během svého působení seznámil a navázal přátelství. U některých příhod jsem se musela nahlas smát a při čtení příběhu s blechami jsem měla nutkání se začít drbat :-D Opravdu jsem se zvěrolékařem soucítila :-) Na rozdíl od první knihy tu není tak pevná hlavní dějová linie, ale to není mínus, jen rozdíl. Znovu jsem si krásně početla, nasmála se a upřímně se bavila. Můžu jen doporučit :-)

05.03.2018

Úžasná knížka, při čtení jsem se přímo vžila do příběhů a připadala jsem si, jako když je také prožívám :) .

18.02.2018

výběr, některé příběhy byly už v jiných knihách

Zrovna čtu, po dlouhé době podruhé. Moc hezká, milá kniha. Ráda jsem se k ní zase vrátila.

18.07.2016

Poslední ze všech jeho knih, co jsem dočetla. A musím říct, že je velká škoda, že toho nenapsal víc! Jeho romány mě opravdu nadchly a bavily mě! Sice jeho dřívější díla jsou humornější, ale za přečtení stojí rozhodně všechny!

15.05.2016

Dřívější autorovy knihy jsou jistě humornejsi,nicméně i tak je jeho kniha plná lásky k lidem a zvířatům, a to je to co si na této knížce cením.

03.04.2016

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Krásné a milé příběhy z pěkného prostředí. Moc se mi líbí charakter lidí, kteří v knize vystupují.

18.12.2015

V této knize se u mne rozvinula láska ke zvířatům ještě větší, než v přítomností samotných zvířatek. Příběhy jsou prostě dojemné. Opět další knížka jejíž čtení jsem odkládal několik let, a opět se mohu tlouct do hlavy, že jsem Herriotovi knížky neotevřel dříve.Tady je to napsáne černé na bílem !!! Zvířata jsou naši přátelé, a tak bychom se k nim měli i chovat :) Díky pane Herriot, poklade mé knihovny.

31.05.2015

Pro mě zatím nejlepší kniha od Herriota. :) Ale čtu díly tak nějak na přeskáčku. :D