Zvěrolékař nekouše
Pavol Fabian
Co byste měli vědět před návštěvou zvěrolékaře. Autoři naší knihy lépe než kdo jiný vědí, že zvěrolékař nekouše. Oba se věnují veterinární praxi mnoho let, a hlavně se na zvířecí pacienty a jejich majitele dokážou dívat z té veselejší stránky.
Humor Literatura slovenská
Vydáno: 2009 , Fortuna Libri (ČR)Originální název:
Zverolekár nekúše, 2009
více info...
Přidat komentář
Text je skôr poučný, i keď odľahčenou, prísne logicky rozčlenenou formou. Druh humoru ocenia najmä matematici a pedantný druh inžinierov.
"Skutočnosť, že pri bežnej prehliadke zverolekár najmenej u polovice psov odhalí ochorenie vonkajšieho zvukovodu, ..., svedčí o tom, že chovatelia veľkú pozornosť psím ušiam nevenujú." (str. 71) a ďalej "Niektorým psom zvukovod husto zarastá chlpami. Zverolekár majiteľa takého psa pri prvej prehliadke upozorní, že chlpy treba vystrihávať alebo vytrhávať." pokr. str. 72:
"Ak si majitelia psa vo chvíli, keď ich na to zverolekár upozorňuje, sedia na uchu, alebo informáciu púšťajú jedným uchom dnu a druhým von, skrátka ak počúvajú zverolekára len na pol ucha, môžete v tipovacej kancelárii podať stávku s vysokou pravdepodobnosťou výhry, že v dohľadnom čase navštívia ambulanciu opäť - tentoraz so zápalom uší (psa)".
Ja beriem túto knižku ako veselo-poučnú, ak si opäť zadovážim psa, spolu s pánom Fabianom si zopakujem základné poučky a odporúčania. Aj keď na poučenie zo strany 10 - Nekupujte si psa! - bude už potom neskoro.
Knížka mě dost pobavila, autoři si dali opravdu záležet na vtipném podání vážných věcí...
Moje hodnocení je někde mezi 3 a 4 hvězdami, nakonec dávám 4 z nostalgie kvůli dr. Palvíčkovi, který knihu ilustroval. U knihy jsem se pobavila, znám zmiňované situace z obou stran, tak o to víc jsem leckdy přitakávala, nicméně souhlasím s Ellis, že někdy to byla trochu křeč - vtipy za každou cenu. Ale důvod proč nevyhledat veterináře, prý čerpaný ze skutečné anamnézy, "můj pes se na mě dnes neusmíval" mě rozsekal :-)) Knihu budu šířit dál mezi milovníky (především) psů. A ráda si přečtu další knihy pana doktora, když se k nim dostanu.
Útlá malinká knížečka, která se dá přečíst za hodinku. Nemůžu říct, že by četla špatně, je psána velmi vtipně, možná ale právě až příliš. Psa nevlastním, ale zvířátka mám ráda a právě proto si čas od času něco o psech (či jiných zvířátkách) přečtu. Autor popisuje celkem podrobně, jak se chovat při návštěvě zvěrolékaře. Mám ráda vtipné příběhy, ale tady to bylo až násilné a hlavně mě rušila spousta odkazů na poznámky pod čarou takřka na každé stránce.
Jinak ale je to celkem čtivé a zasmějete se.
Autorovy další knížky
2001 | Moji čtyřnozí pacienti - Úsměvné historky o zvířatech |
2012 | Poviedky o strachu |
2008 | Co se přihodilo zvěrolékaři |
2009 | Zvěrolékař nekouše |
2017 | Nejlepší přítel aneb psi slavných osobností |
Tohle mě teda hrozně nebavilo. Knížka je tenoučká a přesto jsem ji měla rozečtenou x měsíců. Vtip a humor samozřejmě miluju, ale tohle je taková nálož vtipu - být vtipný za každou cenu a humorně okomentovat každou větu - že už to je prostě příliš. Je to jako kreslený vtip, který je natáhlý na sto stránek. Ne, že bych se nezasmála. Některé poznámky opravdu vykouzlí úsměv na tváři, nicméně je toho na jednom prostoru tolik, že to skutečně působí jako zoufalá snaha o vtipnost. Skláním před samotnou prací na téhle knize - vymyslet tolik příměrů a hlášek muselo stát autora nemálo času. Co se mi líbilo, bylo pár přínosných informací v závěru knihy (např. o množství krve v psím těle, o náchylnosti té které rasy ke konkrétním zdravotním obtížím). Zajímavých faktů je v knize opravdu ale jenom pár. Celý text je jinak humorným popisem návštěvy veterinární ordinace. Knížky Pavola Fabiana mám ráda. Tato mezi ně ale nepatří.