Zvěrolékař z Yorkshiru
Julian Norton
Že je práce veterináře opravdová dřina, ale i radost, o tom Julian Norton nikdy nepochyboval. Vypořádat se s telící se krávou je oproti ošetření velkého hada, i když má Julian z plazů tak trochu fobii, ještě dobré. Hlavní je ničemu se nedivit, třeba vypranému kotěti nebo labradorovi, který sežral páníčkovi celý umělý chrup.
Literatura světová Romány Příroda, zvířata
Vydáno: 2020 , AlpressOriginální název:
The Life of a Yorkshire Vet, 2016
více info...
Přidat komentář
Předchozí autorova kniha se mi líbila víc, tady to byl především jeho životopis a seznámení s mnoha zákoutími veterinární politiky a obecně praxe, vedle jeho mnoha koníčků.
Těch skutečných zajímavých příběhů z jeho praxe bylo zmíněno vlastně strašně málo, na prstech by se dala spočítat jména jeho zvířecích pacientů - v protikladu ke skvělým Herriotovým opravdu lidským a zvířecím příběhům.
Tenhle pořad jsem si opravdu oblíbila a Juliana též . Knížka spíše o jeho životě než o jeho zvířecích pacientech , i když pár vzpomínek se taky najde . Oceňuji upřímnost ohledně jeho zdravotních potíží .
Příběhy zvěrolékaře vlastnícího praxi, ve které kdysi ordinoval sám James Herriot. S jeho knihami se tahle srovnávat nedá, protože příběhy zvířat a jejich páníčků zmiňuje pan Norton v knize je okrajově, kdežto kouzlo Herriotových knih spočívalo právě v popisu barvitých povah obyvatel Yorkshiru. Jedná se spíš o vyprávění o životě veterináře Nortona, ze kterého mě asi nejvíc zaujaly jeho sportovní úspěchy.
Nicméně knížka se četla moc hezky, zvířata miluju a ráda si o nich přečtu cokoliv. Měla jsem to štěstí a už dvakrát jsem navštívila místa v Anglii, o kterých se tu píše, a ani jeden z autorů nepřehání. Krajina je to opravdu nádherná a doufám, že se tam podívám ještě několikrát.
Psaní Juliana Nortona se dá srovnat s příběhy Jamese Herriota, o kterém je v knize též často zmiňováno. Veselé příhody ze života veterináře se čtou jedním dechem. Dozvídáme se osobní úspěchy Juliana, ale taktéž jsme obohaceni o medicínské znalosti ze světa zvířat.
Seriál Zvěrolékař z Yorkshiru sleduju moc ráda, tak mě tato kniha potěšila. Překvapilo mě, co všechno Julian Norton prožil a zažil - opravdu klobouk dolů.
Mám prostě tyhle knížky rád. Zvířátka, lidé, kteří jim pomáhají, příroda, laskavý humor. Knížka se čte sama. Vřele doporučuji.
Velmi uspokojivé.
Po této knize jsem sáhla díky čtenářské výzvě a nezklamala mě. Knihou nás provede Julian Norton-veterinář naprosto oddaný své práci -pomoci zvířatům . Popisuje nám své nelehké začátky ,ale i ty humorné, které ve své praxi zažil .I to ,jak se setkal v praxi se slintavkou a kulhavkou na farmách, kde působil. Julian není jen veterinář ,ale také milovník hor a horského kola .Hory byly jeho vášní do roku 1993 než se vypravil se skupinou na Matterhorn, kde zemřel jeho přítel Dave Payne. Od té doby na hory zanevřel a věnoval se o to víc veterinářství.
Tuto knihu věnuje památce tomuto příteli horolezci Davemu Payne ,který na Matterhornu v srpnu 1993 zemřel.
Ale také jeho manželce Ann, která je neméně skvělou veterinářkou.
Jedná se o čtení, které vás jistě zasáhne. Z autorova vyprávění čiší neskutečná láska ke zvířatům a hlavně ochota přijít na to, co dané zvíře vlastně trápí. A o tomto povolání veterináře vlastně je. Nebo ne?
Veselé historky ze života a kariéry veterináře. Čte se krásně a hodněkrát i rozveselí, rozesmívá. Tyhle typy knih mám moc ráda.