Zvěrolékař a kočičí historky
James Alfred Wight
Zvěrolékař série
< 9. díl >
... Kočky hrály v mém životě vždycky významnou roli. Prozařovaly pohodou dny mého chlapectví v Glasgow, pak čas mé veterinární praxe a jsou se mnou i teď, kdy odpočívám po skončeném pracovním údělu. Byly jedním z hlavních důvodů, proč jsem zvolil dráhu veterináře. Za mých školních let kraloval světu mých zvířat nádherný irský setr Don, s nímž jsem téměř čtrnáct let putoval po skotských kopsích. Když jsem se ale z těch toulek vracel, vítaly mě mé kočky, ovíjely se mi s nahrbenými hřbety kolem nohou, předly a tiskly tlamičky do mých dlaní. V naší domácnosti nikdy nechyběly kočky a všechny měly svůj specifický šarm. Zamiloval jsem si je pro jejich vrozenou grácii, půvab a ostýchavost zdrženlivost a pro jejich hloubku oddanost a dychtil jsem po dni, kdy se o nich dokonale poučím ve veterinární škole...... celý text
Literatura světová Povídky Příroda, zvířata
Vydáno: 1998 , Knižní klubOriginální název:
James Herriot´s cat stories, 1973
více info...
Přidat komentář
[089/11] Je to sbírka povídek, která obsahuje spoustu kousků publikovaných už dříve jako součást různých období Herriotova lékařského života. Člověk od toho čeká notnou dávku humoru, protože přeci jen je to autor, který se zabývá svým životem se značnou nadsázkou, ale po dočtení si čtenář spíše uvědomí a vybaví ty kousky se špatným a nebo alespoň ne zrovna pozitivním koncem. Povídek není mnoho, ale dokáží zabavit a pobavit tak, jak se od této knihy očekávat dá. Velmi dobré počtení pro ukrácení cesty z Brna do Prahy a naopak.
Osobně mám ovšem raději jeho zbývající díla. Zaměření se na jeden druh zvířat je až příliš svazující a člověk má jasně udáno okolo čeho se budou všechny zážitky motat. Proto podle mě tato kniha bude plně doceněna spíše lidmi preferujícími kočky nad všemi ostatními zvířaty, čímž ovšem netvrdím, že bych se sama nudila, protože jednotlivé kapitolky jsou vlastně o vyvracení mýtu, že kočky nemají srdce. Já se raději nechávám překvapovat a tak mě daleko více zaujmou svazky přeskakující z ovcí na krávy a z krav na prasata. Je to zkrátka daleko pestřejší a zábavnější a není to tak jednotvárné.
V knihách Jamese Herriota je cítit jeho neuvěřitelná láska ke zvířatům a obrovská účast na osudu každého z jeho pacientů. Knihy jsou úspěšné a velmi populární a nic na tom nemění ani skutečnost, že v odborných kruzích jsou jeho popisky brány jako science fiction a velmi často se jim lidé obeznámení vysmívají. Nejsem odborník a tak si dokáži tyto příběhy skvěle užít a prožít a velmi často se i zasmát plně od srdce. Dodnes mám v paměti jednu scénu s „prchajícím“ autem. Na tu nejspíše nikdy nezapomenu.
Konkrétně tento svazek jsem četla třikrát. Je tak neuvěřitelně tenoučký, že pokaždé, když jsem se chtěla zase jednou podívat do magického světa domácí zvířeny, neváhala jsem a sáhla po ní. Teď mohu konstatovat, že se stoupajícím věkem na ni mám docela jiný názor. A vlastně je čím dál tím více pozitivní. Možná, že to je i novým pohledem na zvířata, svět a lidi všeobecně.
Štítky knihy
kočky povídky zvěrolékaři, zvěrolékařky ze života
Autorovy další knížky
1981 | Když se zvěrolékař ožení |
1991 | Zvěrolékař mezi nebem a zemí |
1993 | To by se zvěrolékaři stát nemělo. Díl 1. (Zvěrolékař na blatech) |
1995 | Zvěrolékař a psí historky |
1995 | Zvěrolékař a kočičí historky |
Moc pěkná kniha s příjemnými příběhy o kočkách. Za odpoledne jsem měla přečteno, čte se úplně samo. :)