Zvířátka
Eva Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35014/zviratka-35014.jpg
4
23
23
První čtení, to nic není. Kniha pohádek pro první čtení. Pohádky jsou napsané tak, aby je mohly číst děti, které se teprve naučily písmena a chtějí si procvičovat čtení na jednoduchých příbězích. Texty zároveň odpovídají požadavkům výuky tzv. genetické metody čtení (děti čtou a píší pouze velká tiskací písmena, neslabikují, ale pouze hláskují). Pohádky jsou proto psány velkými tiskacími písmeny a jsou řazeny od jednoslabičných až po čtyřslabičné, pro děti nejnáročnější. Příběhy jsou přiměřeně krátké, aby je děti stihly během vyučovací hodiny nebo za domácí úkol přečíst celé, případně aby délkou vyhovovaly i dětem předškolního věku. Jsou stylisticky jednoduché, aby děti pochopily pointu. Kniha je určena dětem, rodičům i učitelům.... celý text
Přidat komentář
Super knížka s hezkými příběhy. Zatím čte maminka, ale pro učení čtení mi přijde perfektně koncipovaná. Začíná jednoduším textem a s každou pohádkou se náročnost zvyšuje (především počtem slabik). Je u nás velmi oblíbená.
Nemůžu hodnotit.
Jako první čtení dětí by to možná šlo. Krátká slova, krátké věty. Příběhy ale pořád nestojí za nic.
Ale jako předčítání pohádek před spaním, to vážně nešlo číst!
Sice moje první knížka, co jsem přečetl celou úplně sám, ale příběhy jsou jak pro mimina.
Štítky knihy
genetická metoda čtení (velká písmena)
Autorovy další knížky
| 2010 |  Zvířátka |
| 2018 |  Moje maminka je nej |
| 2012 | Svět hraček a her |
| 2017 | Do pohádky se zvířátky |
| 2014 | Pohádkový svět |
Kniha je precizní cvičebnicí pro genetickou metodu čtení, téma zvířátek neurazí ani kluky ani holky, je všestranné. Obtížnost je perfektně odstupňovaná. Jenže je to prostě "jen" taková učebnice a nikoliv opravdu kniha, kterou bude dítě považovat za tu "svoji první pořádnou přečtenou knížku". Stránky jsou plné textu, což třeba syna opravdu děsilo a číst knihu nechtěl a vlastně ani nikdy nedočetl. Věty se často opakovaly a příběhy byly tak trochu na sílu "plné slov", aby bylo "co číst". Striktní sestavení ze třípísmenných či čtyřpísmenných slov na začátku znamenalo, že se text dítěti může hůř číst a chápat, protože "takhle se přece nemluví". Děj příběhů byl nijaký, sotva mi dítě bylo schopné popsat, co že se tam vlastně tedy dělo.
Jako didakticky správně sestavenou knihu vhodnou pro naučení čtení ji ráda doporučím. Ale u mladšího syna raději sáhnu po poetické a půvabné knize "Kos je bos".