Zvířetovi lidé
Indra Sinha
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/1986/bmid_zviretovi-lide-iqJ-1986.jpg
5
49
49
Hluboký příběh o současném světě na okraji společnosti. Příběh postiženého mladíka, který v dětství spolu s desítkami dalších doplatil na chemickou továrnu ve městě. Vlivem extremních životních podmínek chodí po čtyřech jako zvíře. Jeho očima autor líčí osudy člověka žijícího na ulici, a přestože je mu nejlepším přítelem pes, má život stejně bohatý jako zdraví lidé. V žádném případě nejde o tklivé zobrazení nebo politický apel, spíše humorný pohled na jednu ze stinných stránek života v současné Indii. Finalista Bookerovy ceny 2007.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2008 , Mladá frontaOriginální název:
Animal's People, 2007
více info...
Přidat komentář
Hrubé „chlapské“ vtipkování, které se snaží zakrýt zoufalství a beznaděj z tolik let trvající hrůzné reality, kterou tahle kniha beletrizuje. Mně to nesedlo.
Těžký, ale i překrásný příběh s černočerným humorem, protože (slovy autora) "tragédie se dá překonat jedině tak, že se jí vysměješ".
Kniha plná vulgarit, humoru, věcného a praktického pohledu na ty nejstrašnější představitelné situace. Je o tom, jaké to je být člověkem v naprosté bídě a příšerných životních podmínkách. O tom, že takový život nemusí mít o nic menší hodnotu než vymydlený komfort „Amríkánců“ a že vedle životních těžkostí vlastně řeší to stejné jako všichni ostatní – kde zahlídnout nahou ženskou, jak omráčit kumpány svojí genialitou, zalíbit se své tajné lásce. V tomto duchu autor popisuje své postavy – bez příkras: „Kdybyste vzali kostru, usekli jí jednu nohu, vyrazili jí polovinu zubů, a zbytek navlíkli do hadrů a celý to pochcali, výsledný dojem by se blížil tomu, jak vypadá pan Sálik.“ Ale zároveň jim ve vyprávění ponechá všechnu lidskou důstojnost, kterou si zaslouží. Přes všechen humor a peprnou mluvu je příběh hlavně dojemný, místy mi až pálily slzy v očích (a to se mi opravdu nestává často).
PS: myslím, že jsem nikdy nečetla/neslyšela tak krásný popis ženského pohlaví, jako zde.
To najlepšie čo som čítala. Nie každému sadne štýl, no je tam irónia hraničiaca s cynizmom. Aj keď posledných pár strán, t.j. finále, je ako z mainstreamového filmu z Ameriky, hlúpe klišé. Nič to nemení na tom, že kniha je skvelá! Medzi moje obľúbené časti patrí, ako hlavný hrdina padá zo stromu a pritom.....neprezradím! Slzy od smiechu, odporúčam. To, že autor napísal aj Tantra - kult extáze aj chápem....
Jedna z těch knih, které se vám naprosto dostanou pod kůži. Jedna z těch knih, u které vás zamrzí, že co nevidět skončí a vy musíte zvířetovi lidi opustit a nechat je odejít. Bude mi chybět tragikomický kluk jménem zvíře, jeho aktivistická parta, chození po rozpálených uhlících, čekání na apokalypsu a lekce francouzštiny od Má. Nikdy bych nevěřila, že smrduté uličky indické v kombinaci s Bhopálskou tragédií ve mě zanechají něco diametrálně odlišného než smutek a lítost, jako naději a úsměv.
První dvě třetiny mne nadchly, zasmála jsem se, jak už se mi to dlouho u žádné knihy nestalo. Během zbytečně sentimentálních scén a chaosu poslední třetiny moje pozornost polevila, ale i tak celkově hodnotím kladně. Na to, že se všemi příběhy táhne utrpení způsobené chemickou katastrofou, je děj výrazně optimistický.
Hlavní hrdina je indický mladík, který se vinou jedovatého plynu již jako dítě stal mrzákem neschopným vzpřímené chůze. Kniha čerpá ze skutečných událostí - čte se jedním dechem.
Jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Fantastická kniha popisující největší chemickou katastrofu v Indii plná surovosti, vulgarismů, ironie, vtipu a moudra. Tleskám autorovi, klaním se před překladatelkou!
Úžasný silný příběh 19-ti letého mladíka, který si říká "Zvíře" a jeho přátel, který je inspirován skutečnou havárií města Bhópál.. Tím, že to vypráví ze svého pohledu jakoby na kazety a mluví k nám "očím", dává knize úplně jiný nádech než jiné knihy.
Výborná kniha. Za přečtení stojí i doslov, který leccos osvětlí. Kupříkladu to, že v původní verzi se Zvíře vůbec nevyskytoval a děj vyprávěly ostatní hlavní postavy příběhu (každá ve vlastní kapitole, což je místy i v této přepracované verzi stále poznatelné). Nebo že kromě města i havárie továrny, kolem které se děj točí, měla svůj reálný předobraz i postava samotného Zvířete. Právě ona pak knize dodala to potřebné koření, kvůli kterému se zařadila mezi nejpozoruhodnější díla současné románové literatury, především nadhled a humor (a taky trochu chaosu, což ale knize ve výsledku nijak neubližuje).
V poslední době jsem nějak nebyla spokojená s žádnou knihou. Tím spíš pro mě byli Zvířetovi lidé zjevením na poušti, je to skutečně výborná kniha, i když její téma je značně depresivní.
Slyšeli jste někdy o “nehodě” v Bhópálu? O tom, jak v prosinci 1984 z chemičky, kterou si americká firma Union Carbid postavila v milionovém indickém městě, unikly desítky tun látek ohrožujících lidské zdraví, desítky tisíc lidí zabily, statisíce na ně doplatily svým zdravím, a ta nefunkční a zamořená továrna tam beze změny stojí DODNES? O tom, jak si Američané raději najali za drahé peníze právníky, podplatili indické soudce a úředníky a obětem přiznali nějaké to menší odškodnění, protože to všechno jim přišlo jednodušší, než ten svinčík po sobě prostě uklidit, takže tam lidé dodnes pijí kontaminovanou vodu a sem tam se narodí někdo s větším počtem údů či hlav? A indická vláda na to hledí zpod přimhouřených víček, lidé protestují, drží hladovky, sepisují petice a ono je to všechno stejně k ničemu? Tak o tom všem je tento vynikající román, jehož autor, Indra Sinha, ví o Bhópálu své a přes polovinu života se snaží šířit povědomí o těchto událostech a dosáhnout pomoci lidem, kteří s jejich důsledky žijí dodnes.
Sinha svůj příběh přenesl do fiktivního města Khaufpuru, z Union Carbid se stala Kampani, ale jinak vše více méně odpovídá skutečnosti. Autor původně sepisoval příběhy jednotlivců a rodin, které v důsledku katastrofy utrpěly rozmanité ztráty, aby se je nakonec rozhodl stmelit hlavní postavou Zvířete – dospívajícího mladíka, kterému se v raném dětství v důsledku působení chemikálií zkroutila páteř a je nucen běhat po čtyřech. Zvíře žije na ulici, z ruky do úst, všechno vidí, všechny zná, o všem nám vypráví. A tak se jeho prostřednictvím dozvídáme, jak to tehdy bylo, seznamujeme se s idealisty, kteří se pokoušejí dosáhnout omluvy, odškodnění a nápravy, pozvolna začínáme chápat, proč je v Khaufpuřanech tak hluboko zakořeněná nedůvěra ke komukoliv, kdo tvrdí, že jim chce pomoci a jak se jejich nevýslovná ztráta nakonec stává jedinou silou, která jim ještě zbývá. Zvíře svůj příběh namlouvá na kazety pro jakéhosi australského novináře, vlastním jadrným jazykem, vtipně, bouřlivě, popisuje tragédii téměř jako nějakou zajímavou historku, zatímco si v nitru hýčká své zmarněné naděje a bolesti. Sinhův jazyk je fantastický, a třebaže je na můj čtenářský vkus vyznění celé knihy možná až příliš měkkosrdcaté, jako člověk mu tleskám.
Veselá kniha o smutných věcech, protože "tragédie se dá překonat jedině tak, že se jí vysměješ".
Kniha není jednoduchá. Já bych doporučovala začít doslovem na str. 379, a pak bych se teprve pustila do samotného čtení. Ač se to nezdá, je kniha plná moudrých myšlenek, které si ale musíte v textu najít sami. Kniha je zvláštní. Nikdy jsem nic podobného nečetla. Ještě dlouho o ní budu přemýšlet.
Kniha na jejíž děj a hlavního hrdinu se nedá jen tak zapomenout.. Na jednu stranu jej musím litovat pro jeho postižení, na druhou stranu jej musím obdivovat pro jeho schopnost nadhledu a nezlomnosti. Vulgarismy v tomto případě nevadí, spíše jen umocňují syrovost reality.. A ačkoli moc nemám ráda prvoplánové happyendy, v tomto případě mne tak nějak mrzelo, že se Zvíře na konci příběhu nepomiloval s Elli :-) Třeba mu to v nějaké hypotetické vizionářské budoucnosti povede :-)
Drsný a krutý, ale nádherný, bohatý a silný příběh Zvířete, indického chlapce, který následkem poškození páteře po havárii chemické továrny chodí po čtyřech. Zvíře žije na ulici a o lidech, speciálně o těch ekonomicky zajištěných, si nečiní iluzí. Však je také jeho nejvěrnější kamarádkou stejně bezprizorní fena Džárá.
Naprosto netuším, jakým zázrakem se autorovi podařilo vpašovat do takhle těžkého příběhu humor a nadhled, ale podařilo se. A nejen to - ať se Zvíře trápí pro cokoli, svůj zdravý náhled na svět si vždycky dokáže podržet.
Tuhle knížku si v knihovně ponechám až do skonání věků.
Jedna z nejlepších knížek, které jsem kdy četla (a že jich nebylo málo...)
Stammel výborně popsal, nemám co dodat ...
Život po Bhópálské katastrofě z pohledu jednoho z postižených.
Nádherně uchopeno, přes šílené téma je to knížka optimistická, dojemná a hluboce lidská.
Můžu podepsat komentář od Stammela, hezky vystiženo.
Tahle knížka trochu prošuměla, což je velká škoda. Pro mě to byl jeden z nejhezčích zážitků ze současné literatury. Přitom kulisy jsou narosto hrůzostrašné, což pro mě jako ne-právě-milovníka cynismu obvykle nepatří mezi klady. Tady ovšem nejde o manýru literární ani intelektuální. Post-apokalypticky vypadající Indické město zničené ekologickou katastrofou, hlavní hrdina v podstatě mutant, jazyk je zde stejně vulgární jako život drsný: to je silná nálož. Jenže Sinha za prvé vychází ze skutečnosti a za druhé té situaci nepodléhá. Naopak vytrvale hledá, kde by mohla i ze zničené země vyklíčit láska. Nedělá z příběhu jednotvárnou uplakanou nudu, ale rozehrává drama takřka antických rozměrů, v němž se váží na jedné misce ta nejubožejší lidská marnost a bezvýchodné utrpení, na misce druhé pak nezničitelná vůle k dobru, vzájemnosti, citu. Je to zkrátka o tom, jak si na osudu kurva urvat kus lidskosti, i když všechno kolem je v troskách. Bez falešného sentimentu, bez planého optimismu, nevtíravě, takříkajíc pravdivě se vší krutostí.
Novela má navíc díky hlavnímu hrdinovi Zvířetovi velký spád. Je sice tak trochu hajzlík, ale v zásadě dobrák. A je s ním pekelná sranda!
Samé skvělé předpoklady pro bestseller. Co se pokazilo?
Zvířetovi lidé
"Páni, to byl ale pes. Žlutý pes nejasnýho původu, bez trvalyho bydliště, zrovna jako já. Od tý doby už jsme se vždycky dělili. Pojmenoval jsem ji Bandzara, cikánka, svobodná duše, protože nikam nepatří a všude je její království"..... popisuje devatenáctiletý Ind Dzanglar (Zvíře) své první setkání s jeho věrnou společnicí.
Zvíře je jedním z mnoha, které několik let předtím poznamenala chemická katastrofa, k níž došlo v továrně na hnojiva v jeho rodném Khaufpuru. A ačkoli má tento mladý bezdomovec všechny důvody ke stížnostem, nechybí mu humor a láska k životu, který bere i se všemi negativy, které zivot v tomto tragédií poznamenanem městě přináší.
Autor se nechal inspirovat katastrofou v továrně na pesticidy americké společnosti Union Carbide, ke které došlo v noci z druhého na třetího prosince 1984 v Bhopalu. Koho dané téma zajímá, doporučuji Half Past Midnight in Bhopal od autorské dvojice Dominique LaPierre a Javier Moro.