Zvláštní problém Františka S.
Petr Šabach
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/217666/zvlastni-problem-frantiska-s-217666.jpg
4
273
273
Kniha vypráví příběh obyčejného mladého muže, který přemýšlí o svém životě o svých činech a skutcích.Autor do knihy vložil , kromě svého osobitého humoru i trochu filozofie.
Přidat komentář
Vlastně to ani nedokážu popsat. Svatý František na houbičkách? Moc hezky napsané, jemné a přitom hospodsky zemité. Takový surrearalismus jsem od této knižky nečekal, a jak jsem ŕad, že jsem to četl:)
Autor mě tím, co jsem zatím od něho přečetl, naladil na veselé i smutné příběhy, komentující naši svéráznou předrevoluční realitu. S Františkem je to jinak. Jako bychom se ocitli na jiné koleji, neznámé cestě. Ubylo humoru, přibylo filozofování. Cesta nás klikatě zavádí do lesa mezi záhadné lesní plody, do léčebny mezi odložené spoluobčany, do města na pouť mezi místní frajery, do kostela mezi zázraky. Vypravěčské nadání autora i tuto neobvyklou cestu zvládlo bez zaváhání.
80 % (aktuálně 222 hodnotících s průměrem 82 %).
…
„Tak mi, hergot, odpověz! Tos mi fakt nemohl nechat ani kousek?!“
A František slavnostně povstal, objal mě a s dojetím v hlase – z takové blízkosti, že jsem tu kachnu znovu uviděl – vzdychl: „Bratře Houbaři, kachnu budeme ode dneška nazývat jinak.“ Pak vyšel ze srubu, zvedl ruce k obloze a zvolal: „Tvé pravé jméno je kníže mezi ptáky!“
Kdo je normální a co to vůbec znamená normální? Mám raději knihy, kde je poslání skryté a je na mně, jestli ho najdu, osloví mě. Zde je dobro i zlo rozdělené (Domov - okolní svět) situace a konflikty průhledné. Ale asi je to můj pohled. Přiznávám se veřejně, já bych to prase snědla.
To je opravdu jiný Šabach. Není zde ta jeho lehkost a až taková vtipnost jako téměř u všech jeho ostatních knih. Na to, jaká je útlá, je v ní spousta věcí k zamyšlení, přemýšlení. Opravdu zvláštní.
Ze začátku jsem byla zmatená a říkala si, že tato Šabachova kniha je opravdu ZVLÁŠTNÍ. Chytla mne asi až po 40ti stránkách a pak už jsem se i bavila. Přesto si ale nemyslím, že je to jeho nejlepší dílo.
Evangelium podle Houbaře…
Po všech v poslední době přečtených knihách českých autorů by mě vůbec nenapadlo, že zde někdo ještě vůbec umí psát a dokáže napsat takhle skvělou knihu. Netuším, zda to byl Šabachův záměr, nebo jen náhodný omyl, ale je to výborná kniha a stojí za přečtení.
Naladila jsem se - díky houbičkám (jen těm knižním, samozřejmě!) - na tuto knížku tak nějak přirozeně a přemýšlím o ní už několik týdnů. Šabachova dílka mám ráda, ale toto se drápkem zachytilo v mých úvahách nejvíc. Snad proto, že je mi vypravěč blízký tím, že i přes spokojenost ve svém povolání vyhledává útěk do snů, zatímco ten "nenormální" František je šťastný ve svém nevědomém stavu i tom vědomém - křesťansko-lidumilském (v dobrém slova smyslu). Pro mě je tato knížečka vtipnou úvahou nad záměnou normálnosti a nenormálnosti a přijatelností křesťansky pojatého dobra. Jako u všech dobře napsaných knih si ale vezme každý to své, a tak to má být.
Ošetřovatel z Domova pro mentálně postižené - bratr houbař - najde v lese divotvorné houbičky, s jejichž konzumací vždycky zapomene na reálný svět. Plaví se po rudém moři s barevnými jednorožci a zapomíná na bídu světa, kterou každodenně pozoruje v novinách. Spolu s ním si houbičky dopřává i František S., samozvaný vtělený Ježíš Kristus. Zkušenost mentálně nepřítomného mladíka od běžného žití odstaveného kvůli zápalu mozkových blan se ale od té houbařovy značně liší. Zatímco houbař uniká, František se vrací - houbičky jej „dělají normálním“. Avizovaný „problém“ přichází ve chvíli, kdy si František začíná uvědomovat, že „normální“ není známkou té nejlepší a nejvhodnější cesty a že „pozemský“ svět je místem, kam se už přece jenom nedokáže natrvalo vrátit.
„Ležel jsem ve srubu a poslouchal jejich hlasy. A smál jsem se. Nedaleko mě se jistě smál i on. Můj Ježíš Kristus po zápalu mozkových blan. Můj František.“
Já osobně jsem spokojený. Líbí se styl psaní p. Šabacha a myslím si, že tohle je jedna z jeho nejlepších knížek. Působí to na mne jako pohádka se šťastným koncem, Šabachův styl psaní tomu navíc dodává "dospělost a lidskost". Výborná knížka..
Kniha Zvláštní problém Františka S. je o smyslu života. Na každé stránce vám autor nabídne podněty k pousmání a především také k zamyšlení nad smyslem života a nad sebou samým. František S. si žije ve svém vlastním světě. A jeho průvodce a společník v tomto příběhu, Františkem nazývaný "bratr Houbař", vlastně taky. František utíká v myšlenkách do toho reálného světa a jeho společník na toulkách přírodou utíká do světa představ a fantazie. A tak se nechte unášet vyprávěním tohoto příběhu a přemýšlejte o smyslu našich životů.
Je lepší být rozesmátý idiot nebo vtělený Kristus. Kde je hranice mezi normálním a nenormálním. S jistým humorem a nadsázkou se to snaží najít a popsat Petr Šabach v této knize. která je tak trochu něco jiného než jeho obvyklá tvorba.
Když jsem viděl tolik pozitivních recenzí, tak jsem se na knihu těšil. Můj první Šabach. Bohužel mě zklamala. Příběh je sice hezky napsaný a vyprávěný, ale pro mě osobně prostě divný. Stěží jsem to dočetl. Přišlo mi to jak náboženská propagační kniha od Jehovistů a jiných fanatiků. Snad pro mě jiné knihy od autora budou zajímavější.
Co je vlastně tím zvláštním problémem Františka S.? Je to jeho stav v Domově nebo na pasece? Nebo snad právě rozdíl mezi těmito dvěma stavy? Petr Šabach mě opět nezklamal, naopak. Tahle knížka přináší plno hlubokých myšlenek o životě, o Bohu a přitom jí nechybí typický autorův humor.
Po předešlých komentářích jsem se na knížku těšila, ale zjistila jsem, že tahle blbina fakt není můj šálek kávy :-)
Vyprávění v lehce otupěle fantazijním tónu, skoro jako by psané pod vlivem oněch kouzelných houbiček. Zajímavé filosofické úvahy, velice zdařilý výklad trojjedinosti Boha. Čtivé, působivé.
Toho autora mám čím dál víc rád - a nesoudím, zda je to zrovna touto knihou. Je-li nejlepší, jak se zde uvádí v komentářích, netuším, ale mně se líbila a moc - ale skoro bych řekl, že se mi jiné četly lépe, oproti tomu tato má přesah, plna moudra.
Přikláním se k názoru, že tohle je to nejlepší ze Šabacha . Jsem možná starší generace a synové mi tvrdili, že tohle mě fakt nebude bavit a "nedám to", ale bavilo mě to a moc- pravda, občas jsem vytřeštila při čtení oči, ale " dala jsem to", proto plný počet hvězdiček
Autorovy další knížky
| 2005 |  Hovno hoří |
| 2006 |  Občanský průkaz |
| 2010 | Opilé banány |
| 2012 |  Království za story |
| 2009 | Babičky |
Tohle se absolutně vymyká Šabachově tvorbě. Bylo to moc filozofické, málo vtipné a sebeironické, moc symbolické a alegorické. Moc nevím, co si z toho mám vzít. Bohužel toto mě neoslovilo...