Zvláštní zpráva č. 4 (tajné)
Jiří Hanzelka , Miroslav Zikmund
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/505/bmid_zvlastni-zprava-c-4-tajne-Eiq-505.jpg
4
60
60
Sociálně kritická studie o hospodářském a sociálním stavu na území mezi Uralem a Dálným východem, vypracovaná v r. 1964. Pozoruhodné je, že závěry, ke kterým cestovatelé došli, se podobají jako vejce vejci těm, na kterých se usneslo dnešní vedení v SSSR (předmluva pochází z dřívějších let). Pravda, až po dvaceti letech. Pro ilustraci ocituji jen jednu větu, která i terminologií připomíná dnešní nářky nad brzdícími mechanismy. Hned v úvodu Zprávy autoři říkají: „Začal nám mnohde na sovětském Dálném východě a na východní Sibiři tok denního života připadat jako obrovský, mocný automobil, jehož řidič jednou nohou šlape na plyn až k podlaze a druhou nohou – na brzdu. Současně!“ (z předmluvy) Autoři pobývali v SSSR s kratší zimní přestávkou od 13. října 1963 do 8. listopadu 1964. Za tu dobu procestovali oblast na východ od Uralu. Procestovat oblast na západ od Uralu plánovali v dalších letech.... celý text
Přidat komentář
Autoři napsali vše natvrdo, lhostejnost, diletantismus, naprostá ekonomická negramotnost, příkladů v knize o tehdejším hospodaření v bývalém SSSR je opravdu hodně. Náš bolševik v té době nás krmil v tisku, v televizi, rádiu atd. o úspěších sovětských pracujících neustále, nezapomenu na filmový týdeník ze 60. let, kde se dovíme, jak sovětští soudruzi v kolchoze rozdojili kozla :-):-) :-)
Spravedlivě posoudit Zvláštní zprávu č. 4 je složité. Na dobu vzniku to bylo politicky odvážené dílo, jenže i kdybych přijal tuto optiku, měl bych s ním dva problémy. Za prvé, Zikmund a Hanzelka byli kde co, ale ani jeden z nich nebyl školený ekonom nebo analytik. Proto je otázka, jestli není jejich souhrn poznatků jen fajnovější reportáž s nezaslouženou pověstí přelomového textu. Ten druhý problém je, že i když oba vidí mraky nedostatků a přímo strašidelnou míru šlendriánu, ani jednou nezapochybovali, že jediná správná cesta z tohoto marasmu je socialismus a leninská demokracie. Oba pánové všechny chyby přičítají "stalinistické úchylce" a jejímu přetrvávajícímu dlouhému stínu, ne řízené ekonomice a názorové nesvobodě. Krásným příkladem je kapitola věnovaná propagandě, kde si postesknou, že i když má Komunistická strana monopol na informace a pravdu, využívá toho mizerně. Podle autorů tedy není řešením diskuze a hledání alternativ, ale upevňování linie. Tady se žádné reformy čekat nedají.
Knihu je po bezmála 60 letech od vypracování velmi obtížné, ba až nemožné hodnotit. Kritika poměrů v SSSR je trefná a sami cestovatelé se museli zhrozit, co všechno u socialistického "lídra" objevili. Z knihy je ale cítit zub času. Zaujalo mě například úsměvné tvrzení, že si československý lid zvolil ve volbách roku 1946 demokraticky cestu socialismu. Přitom měly povoleno kandidovat pouze čtyři strany, z nichž byli nelevicoví jen lidovci. Obdobně mě nemile zaujalo nepravdivé tvrzení, že čs. legionáři bojovali s bolševiky pouze se sebezapřením. A házet všechny neúspěchy socialismu ve srovnání s kapitalismem výhradně na stalinismus a opěvovat Lenina... no nevím. :-) Doba holt byla jiná a větší prozření trvalo i kosmopolitněji založeným osobnostem, jimiž pánové Hanzelka a Zikmund bezesporu byli.
Zpráva cestovatelů Hanzelky a Zikmunda, o stavu oblastí rozsáhlého Sovětského svazu za vlády Chruščova. Mám stejný názor jako další čtenář, a co od podání té zprávy čekali.
"V celém socialistickém SSSR jsme nenašli jediného sociologa"
Hanzelka a Zikmund pro mě dlouhou dobu byla tajemná jména. Věděl jsem o nich, cítil jsem jejich významnost, avšak nikdy jsem k nim blíže nepřičuchl. Až teď, když zuří válka mám chuť podívat se zpátky do historie a poodkrývat jevy, jež zapříčinily, že se současný stav tolik neliší od toho stalinovského.
Tihle dva cestovatelé dali zrod a inspiraci dalším Stinglům a Švaříčkům, poukázaly na to, co dodnes trápí polozmrzačené Rusko na východ od Moskvy, kde je mantrou "už jsme si zvykli". Vyšší orgány jsou liknavý, nekompetentní, avšak loajální Kremlu. Pravda je zastinována, srovnání se zbytkem světa se jim nedostane a kapitalismus je sémě ďáblovo, které se ani nesnažme pochopit. Člověk kroutí hlavou nad tehdejším obrázkem celoplošné Potěmkinovy vesnice, jež byla světu prezentována a nad tím jak se obrázek doposud moc nezměnil. Rusko je zkrátka moc velká země na to, aby se spravovala a zvelebovala i na méně hostinných místech.
Zpráva je účelová, mělo by se s ní tak zacházet. Nemyslím si, že chtěli pobudit, věřili socialismu a chtěli jej povznést - ovšem výsledkem bylo to, co SSSR dělá dodnes s účelovou kritikou - zkrátka takové schopné/vzpurné umlčí. Tyhle tzv. brzdy v praxi jsou stále vidět, dnes více než kdy jindy. Když se člověk podívá na obrázky prostých lidí a jejich názoru na aktuální dění, ježí se mi vlasy hrůzou, jelikož ten strach ve zpochybňování vyššího orgánů prostupuje společností skrz naskrz a ve starších generacích není jiné cesty než slepě věřit v kult, opakovat naučené fráze a, byť jsou na pultě dva typy chleba, věřit v mesiášskou vyvolenost své země a tajuplnost ruské duše.
- Jedno z nejlepších čtiv ve vztahu ČSSR s SSSR a demonstrace síly srovnání procestovalých borců.
Velký pátek - nechce nějaký capycat procestovat čínský venkov?
Chvílemi se to četlo těžce a autoři se dost opakovali - to ale částečně není jejich chyba, ale spíše chyba sovětského systému. Který tak nějak svádí k tomu, že stejné chyby v bledě-modré se opakují stále dokola.
Je to absurdní a v částech ještě poměrně umírněně napsáno (což chápu, protože jinak by autoři na Sibiři dost možná zůstali). I tak z toho ale srší frustrace tím, co se v SSSR dělo a jak málo smyslu to celé dávalo. Země, která má takový potenciál a takové bohatství a tady se to všechno doslova hází ven oknem.
Nedělám si ale iluze, že by současné putinovské Rusko bylo o mnoho lepší...
Ono to není moc čtivé, jazyk je opravdu suše úřední, ale obsah skutečně burcuje. Marně se ptát, kam by spěl vývoj, kdyby ke kritickým připomínkám bylo přihlédnuto a problémy se řešily. Od trockistů to však nebylo možné očekávat.
Plný plyn k podlahe a zároveň stlačená brzda. Aj tak sa dá vystihnúť chod sovietskeho hospodárstva v „post-stalinistickom“ období 1963-1964. Cestovatelia opísali skutkový stav sovietskeho giganta bez príkras. Plytvanie prírodnými zdrojmi, kamuflovanie reality a neschopnosť ďalších posunov v hospodárstve je faktom, ktorý sprevádza Z+H na každom kroku. Aj keď kniha bola vydaná v roku 1990 (s predhovorom Milana Šimečku v roku „89), správa trochu odráža aj stav v našich končinách. Páčili sa mi najmä dva termíny a to je „pokazucha“ – kult filtrovanej pravdy a „šapkozakidateľstvo“ - podceňovanie súpera a prehnaný pocit vlastnej veľkosti. Mám pocit, že tieto dva „úkazy“ prežili v plnej sile do dnešných dní. A či budú trvať aj v prenesenej forme naďalej, bude asi závisieť len od našich postojov k pravde.
Moc zajímavé čtení. Odtajněná tajná zpráva. Když vyšla, byla to docela bomba. Při čtení jsem vůbec nevnímala, že je z roku 1964. Jako by se to dělo v současnosti (1990). Možná, že to tak bude připadat i těm, co čtou Zvláštní zprávu dnes.
Pánové Z+H pro mne byli v dětství borci a jsou pro mne borci i dnes.
Zajímavé čtení o stavu ruského lidu za vlády Chruščova.Je to pro ty kdo nezažil totáč nepochopitelné ,ale bylo to tak.
Napadá mě k tomu jeden komentář - a co jako čekali? Že poctivě pojmenují negativní jevy hospodářství, určí jejich příčiny, navrhnou řešení a že se Brežněv pleskne do čela a zvolá: "Charašó!" Tak naivní být snad nemohli.
Těch rad a politických úvah je tam bohužel tolik, že jsem to do konce nedal. Ale jako konkrétní seznam plýtvání a šlendriánu kniha slouží dobře. A obávám se, že kdyby byla 1000x tlustější, pořád to bude jen vrcholek ledovce.
Kniha je napůl cestopisná a napůl politická.Když čtete někdy jak dobývali černé uhlí a čistý kaolin vyházeli do skrývky,zůstává rozum stát.Také se dost divím,že autoři přežili následnou dobu bez potíží,protože tak otevřeně pojmenovat problémy se málokdy někomu podařilo.
K této knize jsem se dostal díky kombinaci faktoru čtenářská výzva a hodně zajímavého dílu pořadu Hidepark civilizace s panem Zikmundem. A rozhodně nelituju, že jsem nezrealizoval původní záměr, přečíst si do ketegorie "žánr, který běžně nečtete" nějakou červenou či růžovou knihovnu.
Tato kniha je totiž naprostý masakr. Zpráva o skutečném stavu bratrského sovětského svazu, kterou si vyžádalo ruské i české komunistické vedení a která byla díky tomu tajná, což samo o sobě často koliduje s obsahem, kde se vyzývá k informovanosti lidových mas. No ale realita byla taková a ZZ-4 byla tajná naprostým právem. Zabaleno do hromady ideových pindů se dozvídáme, v jak strašném srabu tehdejší ekonomika, poměry atd. v SSSR byla. Přičemž celá řada věcí tam třeba ještě pořád je a úsměv budí okamžiky, kdy si čtenář uvědomí, že ten který konkrétní popis sraček z bratrského ruska šel 1:1 aplikovat na tehdejší poměry u nás. A bez iluzí si přiznejme, že řada věcí je v rusku pořád, kritikou "kultu" se taťka Putin evidentně neinspiroval.
Autoři popisují drancování přírodních zdrojů, poměry mezi lidmi, bydlení, pracovní podmínky, mládež a tak dále. Rozhodně stojí za přečtení.
ZZ-4 je psána jako upřímný soudružský elaborát od komunistů pro komunisty. Je vidět, že autoři byli velmi dobrými spisovateli, protože jinak by je za tu častou upřímnost (a to bych se vsadil, že informace ještě často sami předem filtrovali) v té době museli minimálně zavřít. Jejich členství v partaji je pro mě trochu záhada, z tv jsem pochopil, že posílali přihlášku do partaje poštou až někdy v době pražského jara, ZZ-4 z roku 1964 na to teda nevypadá a teta wiki mi odpověď nedala. No to je jedno, můj obdiv k autorům to rozhodně nesnižuje, naopak jsem to členství automaticky předpokldádal, když uvážim, kam všude do světa se kluci dostali.
Na závěr jedna z opravdu velkého množství možných ukázek, jak autoři jedním dechem dali najevo, že je všechno k ničemu a ještě do toho narvali pojistnou soudružskou rozhořčenost. Zrovna tato ukázka je komická z vícero důvodů, ale to si každý přebere jistě sám.
----------------------
Současným stavem ideologické fronty v SSSR jsme hluboce znepokojeni. Ideologická fronta má přece už téměř půl století k dispozici všechny prostředky výchovy. Po školské linii působí monopolně od jeslí až po univerzitu. Po společenské linii od rodiny a jisker (Okťabrjata) přes Pionýr a Komsomol až po KSSS a odbory. Po profesionální linii má neomezeně k dispozici všechny systémy školení, agitace a výchovné práce. Má zcela v rukou tisk, rozhlas, televizi, celou uměleckou frontu.
A přece jsme byli v SSSR mnohde svědky rozšířené apolitičnosti, formalizace politického života a nízké úrovně osobní politické angažovanosti lidí. Často jsme se setkávali až s únavou, dezorientací a nechutí — a dokonce s hlubokou nedůvěrou, ne ve stranu, ale v lidi, kteří ji v tom kterém místě nebo okruhu představují.
To se nám ti soudruzi cestovatelé tehdy pořádně rozjeli... Je zřejmé, že nikdo nepochyboval o jejich loajalitě k socialistickému zřízení, když jim svěřili tento závažný stranický úkol. Pustit tuto Zprávu k publikování v západním světě, by mohlo mít ještě větší politický dopad, než Chruščovův přehmat s uspořádáním výstavy o kapitalistickém způsobu života v tehdejším SSSR v roce 1959.
Je obdivuhodné, s jakou profesionalitou a důkladností byla tato Zpráva sepsána. Přitom relativně dostatečně politicky vyváženě, aby ji bylo nutno brát seriózně a nikoliv jako kritický útok na základy socialismu. Že přesto neskončili její autoři na Sibiři, je sice potěšující, ale fakt, že jejich Zpráva neměla žádný reálný dopad na tehdejší poměry, je velmi tristní. Zdá se, že soudruzi vrcholní představitelé prostě jen potřebovali své "šašky," kteří jim směli říkat pravdu, aniž by to mělo nějaký praktický význam. I my jsme tu měli svůj Prognostický ústav...
Je to opravdu zpráva, odvážný dokument. Přidejte k tomu Moskvu-Hranici, Souostroví Gulag a máte reálné SSSR, které čeká na zítřek, který ale byl už včera.
Na tehdejší dobu mimořádně odvážné. Z dnešního pohledu stále zajímavé byť se čtenář musí připravit na lehkou socialistickou rétoriku.
Pikantní na celé věci je to, že soudruzi naše cestovatele sami pozvali, aby jim pomohli odhalovat nedostatky očima nezaujatého pozorovatele. Nezaujatého si dejte prosím do velkých uvozovek. A když jim naši cestovatelé v dobré víře sepsali report, hned byl malér. O problémech se nesmělo mluvit a zpráva skončila v trezoru. Inu dědicové velkého knížete Potěmkina, který carevnu Kateřinu taky pěkně lakoval, navrch huj, vespod..no však to znáte.
Velmi zajímavá kniha! Při čtení je dobře poznat, že pánové H+Z ,, tančí na tenkém ledě " Sepsat takovou zprávu v roce 1964 chtělo hodně odvahy! Bohužel při čtení jsem narazila na několik jevů, které sedí i na dnešní dobu.
A líbilo se mi jak krásně popsali nás Čechy:
,,Je vyloučeno přimět národ Husův, Žižkův a Komenského, odchovaný demokratickým, socialismu blízkým humanismem, k primitivnímu zbožňování a slepé víře v cokoli a v kohokoliv.