Zvrácená
Haruto Rjó
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/464693/bmid_zvracena-EbQ-464693.png
4
152
152
Je to jen městská legenda… Uprostřed noci se u odpadků objeví tajemná dívka v kostýmu lolity. A položí vám otázku: „Chceš sestřičku?“ Za žádnou cenu ji neodpovídejte. Jakákoliv odpověď vám zaručí děsivou smrt. Hlavní hrdina tohohle obsáhlého hororového komiksu bohužel odpoví a tím se rozjede řetěz hrozivých událostí! Ibicu je dlouhý hororový příběh uzavřený v jedné knize – doplněný o několik neméně hrůzostrašných krátkých povídek z dílny tohohle šíleného japonského autora!... celý text
Přidat komentář
Brrrr, to bylo boží , já mám ještě teď husí kůži, jen o tom píšu. Strašidelné, úplně divný pocit při čtení a naprosto úžasná myšlenka. No jako film a nebo seriál, by to bylo taky skvělé. Každopádně to byl zajímavý zážitek i po psychické stránce, bylo mi fakt divně . Netušila jsem, že příběh dokáže ovlivnit až s takovou intenzitou. Já si určitě mangu později přečtu znovu . Jen ten konec byl zvláštní, jako kdyby se děj od Lolity přemístil na jiné téma, ale to tomu vůbec nevadí, protože i tak to bylo zajímavé.
Oproti třeba Spirále od Junji Itó je to o třídu horší, nicméně pořád dobré čtivo 2-3 kapitol před spaním místo mobilování. 75%
Nijak děsivá manga.. Není to dlouho co jsem ji přečetla a vlastně si ani nepamatuji děj.. Nijak mě nenadchla..
Vyděsila mě asi jen jedna část, která mě děsí až doteď, ale líbí se mi že je to taková jednohubka (jednodílná manga). A na konci jsou ještě dva další krátké příběhy, co benavazují na hlavní děj mangy Zvrácená.
Panečku, ani jsem se nelekla. Pokud chcete zažít opravdovou hororovou jízdu, jděte do Junji Itoa. To jsem měla husinu jak blázen. Tady to byl takový průměrný příběh, který neurazil, ale ani nenadchnul.
Byl to horror, kdo mě částečně přivedl zpět ke komiksům. A z větší části těm japonským horror komiksům. Zvrácená je moc hezký, syrový a zvrácený příběh, s několika moc zajímavými detaily. Nejsem vlastně takový komiksový fanda, abych to dokázal pořádně ocenit, případně odhadnout nějaké chyby, nedostatky a tak. Prostě buď mě to vezme nebo ne. Zvrácená mě bavila od začátku do konce včetně dvou skvělých povídek na závěr. Takhle ty komiksy prostě můžu.
Tohle bylo tak strašně obyčejné. Dočetl jsem asi před týdnem a jen horko těžko vzpomínám, o co vlastně šlo. Nejsou tu moc žádné zajímavé scény a i přes název, tak manga před veškerými zvrácenými scénami uhne. Když už se k něčemu schyluje, podívá se jinam, jen abychom se nelekli. Porovnejte s takovým Itóem, tam ta atmosféra úplně kape. Tady téměř chybí.
Za mě dobrá manga pro delší nudnou chvíli. Použití městské legendy jako předlohu nebylo vůbec špatné. Akorát manga byla místy často předpovídatelná.
Když si ji přečtete, nic nezkazíte.
Mě to moc nepřekvapilo, pravděpodobně tím, že jsem už absolvovala spoustu hororových her nebo interaktivních novel z let kolem 2010, tj. původního vydání. Zpracováno je to dobře, ale více se mi líbily dodatečné příběhy na konci, které se mi zdály trochu kreativnější. Jako hororová jednohubka Zvrácená jistě na chvíli nasytí.
Mno, tak to bylo velmi děsivé. A z části i dost nechutné. Ne nečekaně nechutné, protože každý kdo má se strašidelnou mangou nějaké zkušenosti, tak ví, co přibližně očekávat, ale stejně to bylo dost uf. Stejně tak strašidelné momenty. Když to člověk čte na části, nutí ho to přemýšlet a chce vědět, jak to strašidlo Lolity funguje, jakou má historii, jak se jej zbavit a tak podobně. Jak je to ve skutečnosti s tou Lolitou se pak čtenář dozví zhruba ve dvou třetinách a pak už jen napjatě očekává, jak to celé dopadne.
Rozhodně to není nic pro jemnocitné povahy, ale kdo se bojí rád, pro toho to bude fajn.
Dívka uprostřed odpadků položí otázku na kterou žádná odpověď není správná. Zajímavě zpracovaná městská legenda v kreslený černobílý japonský horor. Líbilo se mi to, i když mi to přišlo zbytečně natahované. K příběhu jsou přidány ještě dva podstatně kratší a Chodba loutek, i když jen na pár stránkách se mi líbila ještě víc než velmi obsáhlá Zvrácená.
Použití legendy v hororech úplně nemusím, protože je hlavní hrdina proti nadpřirozenu úplně bezmocný, nebo se s tím naopak vypořádá až moc lehce. Tady se ale zpracování povedlo na jedničku.
Hlavní postavou je student Kazuki, který se nechtěně zaplete právě s pověstnou Lolitou. Po celou dobu čtení vám příběh dává najevo, že šanci mají úplně všichni, což bylo v tomto žánru skvěle vymyšleno.
Děj měl od začátku do konce spád a nechybělo ani několik nečekaných zvratů.
Jediné, co bych dokázal vytknout, je, že se na konci trošku moc tlačilo na sílu. Bylo vidět, že autor chtěl velkolepý závěr, ale směřovalo to trošku do vytracena.
I když mám ke konci menší výhrady, tak se mi manga opravdu líbila a mohu ji doporučit. Určitě se k ní někdy vrátím.
Po přečtení poslední stránky Zvrácené mám v sobě spoustu rozporuplných pocitů. Jak je možné, že kniha, která v sobě má prakticky vše, co je potřeba k vytvoření perfektního, temného a surového hororového příběhu, působí po celou dobu tak sterilně, předvídatelně a místy až nudně.
U většiny japonských autorů si člověk už nějak navyknul, že se snaží v dané kategorii překonat jistou míru snesitelnosti, což je právě dělá výjimečnými. Ať už je to porcí gore momentů, nahoty, nebo jednoduše WTF momentů. V případě Zvrácené zde všechny tyto kategorie máme. Problém však nejspíš bude, že každá z těchto kategorií je vždy autorem umírněna právě v těch nejlepších momentech. Čím se však nešetřilo, je množství klišé, které autor do své knihy zařadil. Psychiatrická léčebna – máme, rozdělování postav v nejméně vhodnou chvíli – máme, hlavní postava, které nikdo nevěří – máme. Tyto klišé však jsou do příběhu vloženy citlivě a nenásilně, takže nepůsobí jako ze špatného béčkového hororu.
Co se postav a příběhu týče, rovněž u nich se autor nesnaží nějakým větším způsobem vybočovat ze škatulek. I přesto, že nám je představena relativně velká porce postav, tak už po prvních stránkách člověk je schopen vydedukovat, které z postav slouží pouze jako náplň do mlýnku na maso pro naši sadistickou lolitu. Většina těchto postav je však vykreslena velmi charismaticky, a tak i přesto, že tušíte, jaký osud se jim chystá, stále fandíte a věříte, že se závěru příběhu dočkají ve zdraví.
Abych však nebyl jen kritický. Kniha jako taková má v sobě umístěny v závěru ještě dvě bonusové krátké povídky. A obzvláště povídku s názvem Chodba loutek bych se nebál nazvat dokonalou. Všechno co u hlavního příběhu Zvrácené bylo dokončeno jen zčásti, tak v případě této povídky byla míra strachu, znepokojení a surovosti dotažena k naprosté dokonalosti.
Zvrácená rozhodně není špatné počtení. Jde ve všech ohledech o průměrnou jednohubku, která neurazí, nenadchne, ale rozhodně dokáže zabavit na jeden příjemný večer ve chvíli, kdy nehledáte vyloženě náročnou zábavu na čtení. 55%
Jako teprve 2. manga, kterou jsem zatím četla nemám úplně s čím porovnávat, moje oblíbená asi zrovna nebude, ale i tak docela pecka. Přečteno díky doporučení kolegy a rozhodně budu následovat i jeho další doporučení.
Z kresby si na zadek nesednete, originalitou a invencí manga taky zrovna neoplývá. První a nejdelší „povídka“ měla potenciál (přeci jen je to poměrně známá urban legenda), ale celé to spíš sklouzlo k laciné snaze šokovat, napětí je takřka nulové, jen nepochopitelné šílenství a násilí – o nějakém gore naturalistickém ztvárnění ale nemůže být řeč, autor se v klíčových scénách držel zpátky a jen naznačoval.
Nejlepší byl druhý (krátký) příběh s domem plným podivných loutek – ten byl alespoň trochu znepokojivý a zaváněl originalitou, díky délce navíc nebyl prostor cokoliv "scénáristicky" zkazit.
Třetí pak byla divná japonská – snad až parodická – verze Misery nechce zemřít (a samozřejmě, že „redaktorka“ musí být tlustá, ošklivá a jeblá fangirl už od pohledu), která ale vůbec ničím nezaujala a působila na mě spíš jako autorův interní joke vůči... hmmm, že by nějaké redaktorce?
Tohle mi bohužel vůbec nesedlo aneb jeden z těch případů, kdy se autor snaží za každou cenu kresbu i scénář zvládnout sám. Recenze na Zvrácenou však byly velmi nadšené, měl jsem tedy za to, že nemohu šlápnout vedle. Jedná se ovšem o klasický béčkový horor, který trpí všemi neduhy, které takové filmy mají a v papírové formě to není o moc lepší. V první polovině příběhu jsem si navíc připadal, že pročítám dílo autora, který velice toužil nakreslit hentai, ovšem z nějakých důvodů nemohl. Být na obálce pod názvem uvedeno, že se jedná o "béčkový soft-hentai horor", byl bych hned v obraze, co od toho čekat. Místo toho jsem došel k určitým pasážím nepřipraven a zalil mě náležitě pocit trapnosti nad tím, čím trávím volný večer. Jakmile se příběh přehoupne do druhé poloviny, od těchto laciných lákadel na nadržené muže komiks upouští a nastává jednoznačně nejlepší část - návštěva psychiatrické kliniky. Ačkoliv už to víc jako klišé znít nemůže, v této části je nejvíc atmosférických scén a pár zajímavých flashbacků se zajímavým twistem. Bohužel zbytek mangy takový není a dva dodatečné příběhy jsou ve velmi podobném duchu, ale prospívá jim, že svůj příběh vypráví na mnohem menším prostoru. A nevím jestli v tom jsem sám, ale také vám to nadměrné používání citoslovců připadá spíš směšné, než zvukotvorné?
Zvrácená
(SPOILER) Fuj, no nepříjemný to bylo. Bylo mi pak fakt divně. Byla to totiž moje první manga (chtěla jsem si přečíst něco co nemá milion dílů) a netušila jsem do čeho vlastně jdu. Určitě jsou i brutálnější mangy, ale ne díky, možná jindy. Nejdřív nic, nic a pak vás to přetáhne po hlavě palicí, nanejvýš podezřelým plyšákem, nebo deníkem (KTEREJ SI ZAS BYL NĚKDO LÍNEJ POŘÁDNĚ PŘEČÍST!). Takovej ten pocit kdy víte jak to dopadne (a že to bude solidně blbý...) a nejde s tím zaboha nic udělat ani kdybyste se rozkrájeli...