Ashen-Shugar diskuze u autorů

Přečetl jsem si komentáře a souhlasím se všemi - pozitivními i negativními.
Sanderson píše hodně popisně, děj se vleče pomaleji, než by se vám líbilo, postavy jednají občas trochu naivně a divně. Mohly by být propracovanější a moc rád bych jim viděl hlouběji do hlavy, jak jsem zvyklý třeba u Abercrombieho. Vyspělejší čtenář začne postupně tu a tam vnímat vykukující young audlt prvky.
Ale pak přijde to ALE. A tím jsou pro mě vedle geniálních světů a jejich pravidel hlavně Sandersonovy nápady (nevím, jak to lépe vyjádřit). Děj se pomalu rozvíjí a vy spoustu věcí nechápete. Najednou do sebe začnou jednotlivé střípky zapadat, až zapadne ten poslední a vy před sebou máte naprosto skvostný, perfektně promyšlený celek bez jedinné chybičky. Sednete si z toho na zadek a říkáte: AHA, tak takhle to tedy je. No to je ale bomba. Ten Sanderson je fakt génius. Jak ho jen tohle mohlo napadnout?
Sorry za tak divný popis, ale já fakt nevím, jak to lépe formulovat. Přečetl jsem stovky fantasy knih od renomovaných i béčkových autorů, ale v tomhle se u mě Sandersonovi prostě nikdo nevyrovná. Nějaké nepatrné narázky a pár otazníků. O sto stránek dál pár dalších nepatrných narážek, po další stovce to na mě Sanderson vybalí na plno a úplně mě tím zničí :-) Už jen za tohle by se zařadil na seznam mých top oblíbených autorů.

Pro Krivase níže - dobrá kniha se pozná tak, že čteš a čteš a najednou zjistíš, že jsou tři ráno a za chvíli vstáváš do práce...
...a čteš dál :-)

Feist je moje srdcovka takže při hodnocení budu silně subjektivní. Kromě gamebooků a jednorázových knížek byla totiž tohle moje první velká fantasy sága a naprosto mě to pohltilo. Trhlinové války jsem četl, když mě bylo nějakých 15 - 16 let a to je asi ten pravý věk pro tohle dílo. Svět je jasně černobílý. Hlavní hrdinové jsou samej Mirek Dušín. Dialogy jsou jednoduché a je to trochu naivní a pohádkové. Vyspělý čtenář po půlce první knihy zjistí, že tady kladné postavy asi moc umírat nebudou. Když to čtu znova očima člověka o dvacet let staršího, tak mně asi nejvíc chybí nějaký psychologický pohled do hlavy hlavních hrdinů.
Na druhou stranu Feist píše strašně čtivě. "Zažrat se do toho" není žádný problém. Je to taková pohodová oddychovka. Děj pěkně odsýpá a člověk se ani na chvilku nenudí (kromě Pugova snu z druhé knihy, kde jednu celou kapitolu čtenář netuší o čem se to sakra píše a prokousat se tím je doslova utrpení :-) ).
Na trhlinovou válku navazují další ságy a jak postupem času knihy dospívají spolu se čtenářem, začíná to být méně dětské. Bohužel Feist má špatný zlozvyk, že moc nechce nechat umírat hlavní hrdiny a když už ano, tak se stejně skoro vždycky nakonec zase objeví třebas o pár knih dále. Děj je už zbytečně mockrát nastavovaný. Kdyby skončil třeba na deseti knihách, tak by to možná i prospělo. To lze zřejmě přičítat tomu, že Feistovy knihy jsou hodně populární a dokud to sype penízky, tak se prostě píše dál a dál... Asi největší Feistovo eso je, že pokud vám jeho styl sedne, tak se to čte jedním dechem. Doslova to hltáte, žerete mu každé slovo a tyhle věci mu hravě odpustíte.
Oblíbené hlavní postavy: Arutha, Jimmy Ručka. Oblíbené vedlejší postavy: Martin, Amos, Ghuda, Kašpar.
Suma sumárum, pokud je vám přes dvacet let a máte za sebou knihy autorů typu Abercrombie, asi budete zklamáni. Pokud je vám kolem šestnácti let, možná budete nadšení, jako jsem byl kdysi já a miliony lidí po celém světě.
Ještě takový dodatek. Nevím, co se to na trhu s fantasy literaturou děje, ale mám všechny Feistovy knihy kromě Vraždy v La Mutu a koukám, že pokud bych je teď prodal, nemusel bych chodit asi dva měsíce do práce :-)

Meč pravdy asi není ta nejlepší série, co jsem kdy četl, ale rozhodně patří k těm hodně dobrým. Co na Goodkindovi obdivuju je, že jeho knihy v podstatě neobsahují seno. Veškerý děj je zajímavý a člověka to nutí číst pořád dál a dál...