Braenn diskuze u autorů

Malé rozhořčené štěknutí stran toho, že Konyvran má ještě čtvrtou opravdu dobrou knihu a jednu krátkou povídku, které nebyly do češtiny oficiálně přeložené ani vydané.
Proč?
Proč?
Proč?

Mám za sebou polovinu série o Jacku Reacherovi. Prvotní nadšení nad příjemnou nekomplikovaností ustoupilo mírnému pobavení, a nakonec přešlo v lehké rozčarování. A vzpomínku na staré, devadesátkové seriály ala Odpadlík. Jeden osamělý hrdina proti všem, který vydá za celou policii, FBI, a čerpá z nekonečné vděčnosti bývalých kolegů z armády.
Vždycky ví víc, než ostatní, a z devadesáti procent nepovažuje za nutné nikomu nic říkat až do chvíle, kdy to celé vysvětlí sám.

Ovšem toto bych autorovi asi ještě odpustila. Horší je to s jeho představou hrdinovy nesmrtelnosti a povahy osamělého lovce. Tak odpoutaného od společnosti, že sebou zásadně nikdy nenosí žádné zavazadlo. Teprve po několika knihách tvrďák povolil a koupil alespoň kartáček na zuby. Vskutku neodolatelné pižmo musí produkovat chlapák, který se toulá Amerikou v jedněch trenclích a triku třeba několik týdnů. Těžko se pak divit, že mu do náručí padá každá ženská, která se o něj jen otře. A to opravdu padá, každá vzdělaná, vycvičená supersexy drsná ženská mu do půlky knihy vlaje v náručí jak hrdinky francouzských filmů ve stylu Fanfána Tulipána. Ani se chudák nesnaží. Prostě ho vidí a musí mít. To pižmo, to pižmo!

Dalším jeho koníčkem je sériové zabíjení lidí, ideálně pod dohledem FBI či policie, aniž by jim to jakkoliv vadilo. Prostě v rámci svého neoficiálního postavení ve vyšetřování vystřílí půlku gangu a nikdo ani nekníkne. Pravda, zabíjí jen zlé lidi. Zato po desítkách. Na konci série už asi po stovkách. Takže to se asi nepočítá a FBI stejně hyne vděkem za to, že všechno vyřeší za ně.

Zkrátka logiku v těch knihách opravdu nehledejte. Hledejte chlapáctví, sexuální napětí, spoustu zbraní, drsné hlášky a ochránce slabých žen. Najdete občas velmi zajímavou zápletku, občas neskutečný blábol. Sem tam zajímavosti z různých částí USA a podrobnosti o zbraních a armádě.

Co říct na závěr? Přečtením neuděláte chybu, obzvláště takhle v líné nedělní odpoledne, ale vyhodit za to peníze, to bych asi olitovala.

Celá vydaná série za mnou, takže už asi nemá cenu hodnotit jednotlivé knihy. Souhrnem: autor zvládl ceněné umění změnit styl a kulisy, jakmile začínají být ohrané, takže udrží pozornost čtenáře. Zato nezvládl umění se nevykecávat ke každému politickému, s prominutím, prdu, což po víc jak deseti knihách několikastránkového nekonečného piklení působí neskutečně únavně. Mění se vlastně jen osoby, obsah je pořád stejný. Posledních asi pět knih jsem to prostě přeskakovala, protože to stejně nic nepřineslo a zdržovalo od děje.

Co je obrovským plusem? Hrdinové. Nejen hlavní hrdinka, které tak nějak neochotně promíjím její neskutečnou dokonalost, protože má "krízma", jak by řekl jiný knižní hrdina. Jsou to desítky vedlejších postav, kterým dává autor prostor, a které si zamilujete. Je tu sice dost výrazná dělící čára mezi kladnými a zápornými, ale pan Weber to opravdu umí hezky popsat.

Výrazným bonusem jsou knihy mimo sérii, tedy povídkové. Ty o Cachatovi místy převyšují samotnou sérii. Celkově musím, byť lokálně znuděná, volat nakonec: Víc! Chceme víc!

P.S. Pokud něco považuji za nepovedený vtip, je to postava revolucionáře se jménem Rob S. Pierre. Mám v knihách ráda jemné náznaky, ale tohle je spíš lenost něco vymýšlet nebo zakrývat.

Jak málo někomu stačí ke štěstí. Nebo jak málo musí někomu být, aby mu to ke štěstí stačilo? Toť otázka. Doufám, že brzo nastane doba, kdy si tenhle žánr červené knihovny v pohádkovém kabátku najde v knihkupectvích vlastní poličku, a přestane plevelit normální fantasy.