Faila diskuze u autorů

Přečetla jsem asi polovinu z jeho knih a žádná mě nezklamala. Ani trochu, ba naopak. Dánovy knihy jsou úžasně autentické nejen co do příběhů, ale především charakterů postav. Jistě, inspiraci na nápady čerpá z vlastní zkušenosti, ale v tom, jak je zpracovává, se jeho neskutečný talent nezapře. Baví mě také jeho humor, který dokáže knihy, často velmi těžké a černé, krásně zlehčit a ulehčit. Jsem moc ráda, že je pan Dán pilný autor a vydává knihy jednu za druhou a moc mu přeji, abych jich napsal ještě kopu. Či ještě lépe dvě kopy!

Každá Backmanova kniha mě uchvátí a okouzlí, ačkoliv každá trochu jiným způsobem. Bez ohledu na téma či postavy jsou všechna jeho díla neuvěřitelně lidská a srdečná. Tragické a nesmírně bolestivé momenty vyvažuje lehkým a sympatickým humorem a především pak nadějí a vírou v dobro. Jeho knihy mi vždy dodají naději, že vše dobře dopadne, že dobrých lidí je více a ti "špatní" nikdy nejsou tak zlí, jak si myslíme. Že i jedno laskavé slovo nebo malý dobrý skutek mohou hodně změnit - a má smysl se o ně pokoušet. Postavy v Backmanových knihách jsou velmi autentické a autor neustále dokazuje, jak dobře rozumí lidské mysli a duši. Jeho knihy mě vždy dokáží rozbrečet, nahlas rozesmát a po dočtení zůstává neskutečně hřejivý pocit.

Jeho povídky ve mně zanechaly stopu, kterou ani více než deset let nedokázalo smazat. Mlhavě si z nich pamatuji i kostru děje, ale především se mi dodnes vybavuje ta tíživost a nepříjemný pocit. Lovecraft dokáže popsat naprosto neuvěřitelné hrůzy, které ale díky jeho vytříbenému, perfektně ovládnutému jazyku získají velmi jasné kontury. Při čtení jeho děl mám pocit, že nahlížím do nicotného a děsivého světa, do kterého by se nahlížet nemělo - aby něco z něj nepřešlo sem k nám.

O Pratchettovi a jeho Zeměploše jsem dlouho slýchala, dokud jsem se nerozhodla to s nimi taky zkusit. Neřešila jsem posloupnost děl a sáhla po první knize, jejíž název mě zaujal - Otec prasátek. Odložila jsem ji po prvních pár stranách, protože humor této knihy mě vyloženě štval. Naštěstí jsem se po pár dlouhých letech rozhodla (díky Čtenářské výzvě) to s Pratchettem zkusit znovu, tentokrát pěkně popořadě. A jsem za to ráda. Pratchett je pro mě autor s neuvěřitelně bohatou fantazií a dokonalým jazykem. Jeho slovní obraty, hrátky se slovíčky a mnohdy nečekané pointy vtipů mě bez přehánění dostávají. A jak úžasné postavy a dechberoucí příběhy dokáže vymyslet!

Ačkoliv patří S. King mezi mé nejoblíbenější spisovatele a knih od něj jsem už přečetla mnoho (a protože ten bastard píše jako fretka, stále mi jich k přečtení dost zbývá...), úplně pokaždé mě překvapí. Tím, jak hluboko se mi jeho příběhy zarývají do duše - a to dost nepříjemným způsobem. Na knihy od něj musím mít vyloženě náladu, protože to pro mě není vůbec lehké čtení. A často jsou to jen takové drobnosti, nevýrazné detaily, které zabolí nejvíce. A při každém čtení znovu objevuju to, co na Kingově stylu psaní miluju nejvíce - jeho smysl pro překvapení. To, když za popis naprosto běžných věcí připíše: "A pak všichni umřeli. Ale nepředbíhejme," a - jako by nic neřekl - pokračuje dál v popisu banalit...

Jeden z nejpřednějších českých divadelních teoretiků a historiků. Své obšírné znalosti dokáže předat tak jednoduše, že je zvládne pochopit i člověk divadlem jen lehce trknutý.