HonzaT
diskuze u autorů
Jack-bez prostředního jména-Reacher, narozený 29. října. Vojenská rodina, ale ne dědičná kariéra, protože jeho otec byl příslušník námořní pěchoty. Jeho matka byla Francouzka. Absolvoval West Point. Sloužil třináct let. Od začátku u vojenské policie, což z něj dělalo podle Susanina názoru anděla, ale přesto šel z jednoho maléru do druhého. Říkal, co bylo třeba, a bylo mu jedno, komu to říká. Jednal bez zbytečných okolků a stínal hlavy. Za zlomení nohy civilisty ho degradovali na kapitána. Degradace byla vždycky kódovaná zpráva. Je načase, abys odešel, kamaráde. On ale zůstal. Zůstal a vypracoval se zpátky na majora. Což byl největší návrat v historii. Potom vedl sto desátou jednotku. Stal se jejím prvním velícím důstojníkem. Vlastně ji založil. Její předchůdce, ale ne zářivý příklad. Přesto během těch třinácti let získal Stříbrnou hvězdu, Medaili za vynikající službu, Záslužnou legii, Vyznamenání za statečnost, Purpurové srdce a Bronzovou hvězdu. Očividně měl talent na rozdávání. Což znamenalo, že kdyby více spolupracoval, jeho otec sloužil u armády, jeho matka byla Američanka, mohl by teď být šéfem štábu. Bizarní kariéra. Stříbrná hvězda a Purpurové srdce pocházely z Bejrútu. Když došlo k bombardování kasáren, byl Reacher armádní styčný důstojník sloužící s námořní pěchotou. Při útoku utrpěl zranění a vzápětí po něm se zachoval hrdinsky. U všech ostatních medailí výčet zásluh chyběl, což znamenalo, že obsahovaly tajemství. Reacher byl hospitalizován v Bejrútu a pak ho dopravili letecky do Německa na zotavení. Složka obsahovala i lékařskou zprávu. Byl to zdravý člověk. Rána se rychle a úplně zahojila. Zbylo po ní to, čemu se v armádě říká zřetelná jizva, což znamenalo pěkná spoušť. Měřil sto devadesát pět centimetrů a v době zprávy z Německa vážil sto osm kilo. Nenašli mu žádné vnitřní choroby. Zrak ocenili jako prvotřídní. Vynikal v mnoha oblastech. Byl uznávaným odborníkem na všechny malé zbraně. S rekordním výsledkem vyhrál vojenskou soutěž ve střelbě puškou na tisíc metrů. Zprávy o způsobilosti ho anekdotický hodnotily jako nadprůměrného ve třídě, skvělého v poli, plynule bilingvního v angličtině a francouzštině, slušně hovořícího španělsky, výborného ve všech člověkem přenosných zbraních a víc než výborného v boji muže proti muži. Susan věděla, co to znamená. Jako když se na vás vrhne spuštěná motorová pila. Tvrdý muž, ale inteligentní. Jeho fotografie byla přišitá k vnitřní straně desek. Barevná, ale trochu vybledlá uplynulými lety. Vlasy měl krátké a nepoddajné. Oči jasně modré a malinko přivřené. Díval se zpříma a nevyhýbavě. Měl dvě viditelné jizvy. Jednu v koutku levého oka. Druhou na spodním rtu. Jeho obličej vypadal, jako by ho vytesal z kamene sochař, který byl schopný, ale neměl moc času. Všechno tvrdé rovné plochy. Měl krk. Samozřejmě silný, ale byl tam. Ramena měl široká. A dlouhé paže a obrovské ruce. Pokřiveně se usmíval, napůl trpělivě a napůl popuzeně. Jako by věděl, že tu fotografii musejí udělat, ale zároveň fotografovi sděloval, že ještě tři vteřiny a nacpe mu fotoaparát do hrdla. Jack-bez prostředního jména-Reacher.
To že čtenar začne číst knihu s tim, ze už ví že skončí dobře, je dobre. CC nam to umoznuje.