intelektuálka
diskuze u autorů
Prokletý básník, zhýralý, rozervaný... Ale jeho verše jsou plné citu, něhy a pokory. A dokonce i prosby k Bohu.
Jedna kniha a autorka je v mých oblíbených. Její vyjadřování se mnou souznívá. Řekla bych poetická proza.
Až seberu odvahu, půjdu na Nebe nemá dno.
Když bojuješ o život, vidíš svět jinak než ostatní.
Valja Stýblová byla u mne oblíbená už od knihy Dům u nemocnice a Až bude padat hvězda. Později jsem četla knihy pro dospělé - většinou z lékařského prostředí. Její knihy jsou v mé knihovně a vracím se k nim.
Tento autor mne zaujal. Francii mám ráda a rozluštění Černých leknínů bylo opravdu nečekané...
Tato autorka mě zaujala svým procítěným projevem. Její knihy v sobě mají hodně citu a lidského porozumění.
Něco pěkného do nového týdne:
Za trochu lásky šel bych světa kraj
šel s hlavou odkrytou a šel bych bosý
šel v ledu ale v duši věčný máj
šel vichřicí - však slyšel zpívat kosy
šel pouští a měl v srdci perly rosy.
Za trochu lásky šel bych světa kraj
jak ten kdo zpívá u dveří a prosí.
Další spisovatel, který má osobitý styl a vždy mě chytí. Nevím proč, ale jeho knihy ve mě evokují tvorbu dalšího francouze J. Ch. Grangého.
Všechny její knihy mě zaujaly. Rozhodně to není řadová spisovatelka. Doufám, že se dočkáme další tvorby.
Komisař Maigret je již klasická postava, ale jeho příběhy se dají číst stále.
A filmové zpracování s Jeanem Gabinem je prostě dokonalé.
Musím přiznat, že nad touto autorkou jsem váhala. Jakmile je na obálce nálepka "Světový bestseller" jsem obezřetná. Ne vždy se mi trefí do vkusu.
Ale Kate mě svým vyprávěním přesvědčila. Její romány mají v sobě krásně vykreslené prostředí, přímo je vidím před sebou . A příběhy hrdinů jsou věrohodné, vždyť život přináší tolik překvapení.
Ruský bouřlivák, romantik a rozervaná duše.
Tenhle stesk ne, ten víc nerozpýlí
šťastný smích, co z dalekých let zní.
Lípy v květu květ už odhodily
ztichla jarní píseň slavičí.
Tenkrát všechno bylo pro mne nové
tolik citů chtělo v srdci růst
teď se skrývá červ i v něžném slově
když jak zhořklý plod mi padá z úst.
Další autorka, která mě zaujala. Je to kvalitní
"vypravěčka".
Její "Vypravěčka" je velmi zdařilá, ale "Čas odejít" - to bylo tak emotivní, že mi dosud leží v hlavě.
Jeho hrdina Frank je člověk s lidskými chybami. Ale jak se v knize píše - kdo trpěl, rozumí trpícím. Je mi velmi sympatický, je to člověk.
V. Nezval je poetik, který žil poblíž rodiště mé mámy. Byl milovník života, ale jeho básně jsou idylické.
Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil,
na břehu řeky Svratky roste nízká tráva.
Rád chodil jsem tam denně, koupal se a snil.
Na břehu řeky Svratky kvete rozrazil
a voda je tu těžká, kalná, tmavá.
Jak dobře to znám, žiji na břehu řeky Svratky... Pro mě nádhera a nostalgie.
Teď jsem se dočetla že zemřel J.Jevtušenko. Tak na jeho památku"
Tvůj tichý hlas mi zašeptal
ale co teď ale co dál
a postel byla rozestlaná
a ty jsi byla uplakaná...
Byl to bojovník ....
A jiný překlad - O. Mašková - Ptala ses tiše :
Ptala ses tiše sebe mne :
Co potom ? Co si počneme ?
Na gauči bílá barva cích.
Tys byla v dívčích rozpacích ....
Jsem ráda, že jsem tu autora objevila. Z maďarské literatury toho moc neznám.
Jeho "Svíce dohořívají" jsou plné smutku, zklamání a vyrovnání s životem. Tuším tam autobiografii.
Přečetla jsem všechny její knihy z prostředí, které je mi blízké. Měla jsem ráda její postřehy ze soužití muže a ženy. Netušila jsem, kolik je tam autobiografie.
