Paul Verlaine

Další prokletý básník, který žil jako bohém. Podobně jako u Rimbauda, jeho básně reflektují jeho osobní život.

Paul Verlaine je mojím objavom z povinného čítania. Rozochvel niečo vo mne a odvtedy sa rozprávame. Mám všetky preklady , ktoré som zohnala aj duplicitné. Utešuje ma , rozveseľuje, niekedy len melancholicky mlčíme. Jeho básne milujem.

Prokletý básník, zhýralý, rozervaný... Ale jeho verše jsou plné citu, něhy a pokory. A dokonce i prosby k Bohu.

Moře je chrámem krás
- Moudrost

Moře je chrámem krás
tak jako katedrály,
a lépe hladí nás
a lépe do dna šálí,
vždyť ona chrání je
Panna Marie.

Moře má velký dar,
sladký a také hořký,
kárá svůj vnitřní svár
a uklidňuje bouřky,
ta jeho dálava
není svéhlavá.

Vlny jsou vztekle zlé,
hladina trpělivá,
ono se s větrem rve
a s větrem krutě zpívá:
"Kdo nemá naději,
umře snadněji."

Oblaka srocená
mu ladí barvu pleti
do modra, zelena,
do nachu, do perleti...
Je krásné ve snění,
je lepší, než jsme my.

Miluji tě za toto: - musela jsem se to naučit nazpamět, jinak to nešlo :-*
Rytíř, tvář pod maskoü - jedoucí podle stopy,
neštěstí vrazilo v mé staré srdce kopí,
ze srdce starého tryskl proud krůpějí,
jež oschly na květech ve slunci později!
Stín oslepil můj zrak, chropot zbyl z mého hlasu
a staré srdce mé skonalo v divném třasu.
Tu rytíř neštěstí pobídl koně v cval - sesedl ze sedla a ruku svou mi dal,
pohroužil do rány železné rukavice a drsně prohlásil svá práva bez hranice.
A hle: Jen ponoří své prsty do hrudi, hned nové srdce tam k životu probudí.
A ejhle: srdce to, čistotou Božskou hnané mi v hrudi začne bít a mládím opět plane,
Chvěl jsem se jako list, nevěře docela, jako muž, jenž měl v snách vidinu Anděla.
Však dobrý rytíř, ten vyskočil na svou vranku, pokynul mi a dřív než zmizel za červánků,
zvolal (a ten hlas tkví dodneška v paměti!) "dej pozor, podruhé nepomůže ti!"