Ječmínek diskuze u autorů

Kdybych četl jen Ztracené světlo, přidal bych se k ostatním s chválou. Ale já četl ještě další tři knihy (Poslední kojot, Černá ozvěna, Rozsudek ráže 9) a ty už tak dobré nebyly, byly pouze průměrné.

Tak jsem přečetl vlastně všechny jeho knihy. Četl jsem je rád. Nejvíc se mi asi líbila kniha "Někdo se dívá". Mám rád autory, jejichž knihy nejsou podobné jako vejce vejci, a to platí i pro Levina.

Tak přečetl jsem další dvě knihy (Černá nenávist a Nic není svaté), ale ty už nebyly tak dobré.

Nejlepší jsou: Roseanna, Muž na balkóně, Säffleská bestie a Teroristé.

Knihy Prestona a Childa se mi zpočátku líbily. Asi to bylo proto, že jsem od těchto autorů četl nejdříve Relikvii a Ledovou bariéru. Dobré, lehké, promyšlené a napínavé knihy. Ale pak jsem zkoušel ještě Bouři, Relikviář, Tanec smrti, Dračí horu, Mayský kodex (sám Peston), ale ty už mi přišly takové moc akční až béčkové. A tak tyto autory už dlouho ignoruju. Ale nikdy neříkej nikdy.

Jeden z autorů, na jehož knihy se můžu vždycky spolehnout. Nejvíc se mi líbila Otčina (Vaterland). Taky Index hrůzy. A třeba při čtení Ducha jsem si říkal, že to bude asi nuda, ale ono to bylo taky zajímavé. Teď se chystám na Římskou trilogii.

Chybí jen kousek a přidal bych si ho tady mezi své oblíbené autory. Všechny jeho knihy jsou dobré a čtivé. Většinou jsou z války, kromě knih Delfín a Ballarat. Ale i Temná hlubina a Ostrov Fulakona jsou hodně romantické. Typicky válečné jsou Veteráni, Dvacet tisíc zlodějů, K slávě odsouzeni a Dlouhá bílá noc.

Já jsem svého času četl jeho knihy a líbily se mi tak na 3 hvězdičky, což u mě není špatné. Ale pozor, nečetl jsem detektivky (McBain), ale ty "druhé" (Hunter).

Chrlí knihy jednu za druhou. Přečetl jsem jich spoustu, všechny se dají číst, ale občas jsou na jedno brdo. Nejvíc se mi líbily: Poslední vůle, Případ Pelikán a Malovaný dům (ta se žánrově vymyká a to byla příjemná změna). Jeho nové knihy z poslední doby už nějak nestíhám číst, ale určitě si ještě sem tam nějakou vyberu.

Píše takové akční knihy o teroristech, agentech, politicích a tak. Jednu dobu jsem měl takové knihy rád, a tak jsem přečetl asi 5 děl tohoto autora. Docela se mi líbila svižná kniha "Převzetí moci". Už asi 7 let jsem Flynna nevzal do ruky. Třeba takový Forsyth, který píše něco podobného, je o třídu lepší.

Autor, který se hodně čte a také je podle mě hodně přeceňovaný. Já jsem v mládí přečetl Kóma a líbilo se mi to, pak jsem přečetl ještě tři jeho knihy, ale najednou jsem si uvědomil, že nemá cenu plýtvat časem na stále stejné a skoro béčkové thrillery. Vždyť je tolik tolik kvalitnějších knih, člověk se jen nesmí bát do nich bez váhání pustit.

Čirou náhodou jsem napoprvé od Coelha přečetl Veroniku, která se rozhodla zemřít. A zajásal jsem: "To je můj autor, další jeho knihy ke mně!" Se stále slabší setrvačností jsem přečetl ještě jeho dalších 6 knih, ale nyní už síla vyprchala. Přesto velký dík za tu jedinou!

Dvojice autorů Child-Preston píše knihy dobré, ale také špatné. Za nejlepší já pokládám jednoznačně Ledovou bariéru a Relikvii.

Píše čtivé detektivky, které mají spád. Ale to je tak vše.

Psal dobrodružné příběhy, odehrávající se na moři. Dříve mě to bavilo, knihy jsou čtivé a \"lehko stravitelné\". Nejlepší jsou samozřejmě Čelisti, zajímavý je Bílý žralok, ostaní už jsou takové průměrné. Kdo má rád moře, dobrodružství, žraloky může tohoto autora zkusit.

Každá jeho kniha je kvalitní. Hrozny hněvu nebo Pláň Tortilla by si měl přečíst každý. Steinbeck patří do nejlepší trojice mých oblíbených autorů.

Píše velmi čtivě, třeba Prokletý ostrov je nejčtivější kniha, jakou jsem kdy četl. A má dobré nápady a dokáže si vymyslet překvapivé pointy. Přečetl jsem zatím jeho 3 knihy, ale bez váhání se pustím do dalších.

Čas od času v knihovně sáhnu naprosto náhodně do regálu a vytáhnu nějakou knihu s pevným přesvědčením, že ji povinně přečtu, nebo aspoň zkusím přečíst. A jednou se mi takto v ruce objevil nějaký Loriano Macchiavelli a jeho detektivka "Včera, dnes a možná zítra". No, řekl jsem si, nějaká tuctová detektivka. Když jsem však doma přečetl několik stránek, obličej se mi rozzářil úsměvem a i u srdce mě začalo příjemně hřát. Tenhle autor, Loriano Macchiavelli, si vymyslel ponuré příběhy s věčně nabručeným detektivem, ale jak otáčíte stránky, nepropadáte depresím, ale naopak rozzařujete se jako sluníčko a hned je vám lépe na světě. Brzy jsem běžel pro jeho další knihy. Hodně se mi ještě líbila "Na vršcích za svítání".

Jeden z mých nejoblíbenějších autorů. Když jsem ho objevil, během dvou tří let jsem měl přečtené skoro všechny jeho knihy a teď každý měsíc nahlížím do jeho stránek, jestli se neobjevilo něco nového. Číst knihy Louise de Berniérese je pro mě posvátné.

Do tohodle autora jsem už předem vkládal velké naděje. Knihy "Úterky s Morriem" a "Pět starých známých" slibovaly obdarovat duši každému čtenáři. Ale po přečtení jsem byl zklamaný (zvláště tou první jmenovanou). No nic, ještě dám jednou Albomovi šanci.