otula diskuze u autorů

Proboha, to ne! Po pěti letech musím přidat další komentář, když jsem zjistil, že pan Hrdlička letos zesnul. Takového člověka je obrovská škoda. Jeho knihy jsou balzámem na duši, stále jsem vyhlížel, kdy vydá něco nového... Letošní rok byl pro mě a mou ženu strašný, zemřel náš nejoblíbenější spisovatel, nejoblíbenější zpěvačka (Hanička Hegerová) a nejoblíbenější herec (Martin Havelka)... Snad se všichni potkají v uměleckém nebi.

Ještě před pěti lety bych řekl, že Brandon je borec, který má skvělé nápady a skvěle píše. Přivedla mne k němu náhodně zapůjčená tehdy trilogie Mistborn. Fakt bezva. Pak přišla Cesta králů a byl jsem nadšen. Natěšen jsem si přečetl pokračování Mistborna a nadšení opadlo, po Třech tvářích opadlo ještě více. Ale Slova paprsků mi opět vlila nadšení do žil, načež to šlo zase dolů se Zúčtovateli. Ještě více to zazdila Spousta nudy. Ale těšil jsem se na Meč přísahy. Asi jsem se neměl těšit, protože tu knihu jsem měl problém vůbec dočíst. Nakonec jsem ji dočetl a se Sandersonem jsem skončil...

Knihy pana Hrdličky je radost číst. Ke knize Smrt nosí rudé škorně mě přivedla recenze, další dvě knihy jsem s chutí koupil své milované manželce pod stromeček a těšil se, až si je budu moci také přečíst. :-) Při čtení se člověk přenese v čase i prostoru, dýchá spolu s hrdiny příběhu a těší se na každou další stránku ... nebo na to, že letos vyjde další kniha s dalším příběhem...

Skvělý člověk, který se dokázal vcítit do duše kohokoliv, o kom zpíval, dokázal velmi účinně kritizovat to, co se mu nelíbilo. A ačkoliv neměl rád, když ho kdokoliv interpretoval, jsem rád, že to J. Nohavica dělal a dělá, protože mne to k Vysockému nepřímo přivedlo, když jsem tak jednou v ruštině zabíjel Nohavicovými interpretacemi hodinu při příležitosti narozenin naší učitelky, a ta se mne zeptala: "Otakare, a proč se neúčastníš Puškinova památníku?" Nakoupil jsem tehdy všechno, co se s Vysockým koupit dalo, a velmi jsem si ho oblíbil...

Brown sice píše čtivě, ale to jen za předpokladu, že člověk o dané problematice VŮBEC nic neví. V opačném případě je to totiž katastrofa. Mám pocit, že jen vaří z vody a nenamáhá se o daném tématu přečíst ani základní fakta. Navíc jeho největší hrdina R. Langdon je natvrdlý ňouma. Nemohu si odpustit srovnání například s M. Crichtonem, jehož knihy jsou minimálně stejně čtivé, ale k tomu nejsou nacpány nesmysly a člověk se z nich i hodně přiučí, ačkoliv se většinou tváří jako obyčejné thrillery. Brownovy knihy se tváří téměř jako dokumenty, ale přitom nemají s realitou nic společného a navíc jsou v nich faktické chyby i u věcí, které reálně existují.