Poutnice diskuze u autorů

filmy podle jejích knih se mi moc líbí, tak jsem zvědavá na knihy :) jen mi nezbývá doufat, že je u nás v knihovně mají

autorka píše velmi čtivě, srozumitelně a její metody jsou opravdu nejen funkční, ale ani nejdou proti srsti. Třeba u metody vykřičení si dost lidí řekne, že do toho nejde nebo naopak), u metod Elizabeth Pantley si každý vybere a ještě si řekne: to je dobrý, to zkusím hned.

Dávám sice přednost romancím z historie, ale romány od Nory Roberts mají svoje kouzlo. Moc se mi líbila například svatební agentura a série o hledání magických klíčů.

o filmového deníku princezny jsem se zakoukala hned, knihy jsem si půjčila až po několika letech a pak jsem se nejdřív musela prokousat tím, že film je od knihy velmi daleko...autorku jsem znala, aniž bych o tom věděla, protože jsem na ní už dřív narazila. Píše spíš oddechovou literaturu a sáhnu po ní vždycky, když si potřebuju "vyčistit" hlavu

Její knížky doslova hltám, čtou se velmi dobře, ale dají se špatně dohnat. U nás v knihovně nemám skoro nikdy štěstí, takže na ně čekám někdy i dost dlouho. Jeden čas jsem přemýšlela, že si je začnu kupovat, ale zatím si s tím jen pohrávám. Myslím, že jen romantiku jsem od ní nikdy nečetla, zato čtu její série o zvláštní jednotce FBI Noaha Bishopa a jeho agentů s paranormálními schopnostmi. Většinou se honí za vrahy a šílenci, takže některé příběhy jsou děsivější, ale vždycky skvěle napsané!

Je pravda, že psala velmi nenáročné krátké příběhy ze života a spoustě lidem to vyhovuje. Mně nevyhovovala ta surovost, obnaženost těch ošklivých stránek života, žádná pořádná legrace, štěstí, osudová láska nebo happy end. Přestože jsem přečetla několik jejích knížek, tak mi vždy trvalo dlouho je přelouskat, zkoušela jsem hledat něco hezkýho, něco, co by mě přimělo po zavření knihy spokojeně vydechnou a zasněně vzpomínat na hrdiny. Od kamarádky, která jí přímo hltá, jsem se dozvěděla, že sama říkala, že její knihy jsou takové proto, aby si lidé mohli říct, že na tom nejsou tak špatně, že jsou na tom jiní hůř.
V paměti mi uvízly Střípky z ložnic, protože se mi líbil právě příslib happy endu, napravení hrdiny :) a taky "lžička kaviáru" každý den.