umbra diskuze u autorů

Miranda Gray je výjimečná osobnost, které si nesmírně vážím za to, co pro ženy na celém světě dělá. Její knihy asi nebudou srozumitelné pro každého, ale rozhodně bych je doporučila každé dorůstající dívce. Miranda nás učí změnit pohled na sebe sama - v tom nejlepším slova smyslu. V Mirandiných knihách je spousta moudra, které může leckteré dívce či ženě pomoci překlenout obtížná období v životě. A fakt, že Miranda píše o ženách, rozhodně neznamená, že píše jen pro ně.

V době, kdy Harry Potter spatřil světlo světa, jsem již dětské literatuře neholdovala, takže jsme se nějakou dobu zcela míjeli, byť mám fantasy žánr v oblibě. Ale pak jsem se začala intenzivněji zabývat angličtinou a hledala něco snadného k louskání, což dalo vzniknout ideální konstelaci. Musím uznat, že příběh je to čtivý a má spád. Dokonce tak, že jsem si krátila čekání na vydání posledního dílu čtením fanfikce. Nejsem asi jediná, kdo si na HP procvičoval angličtinu, a tak kudy chodím, doporučuji HP v originále každému, kdo má pro ni slabost (a má odvahu vrátit se do školních lavic) - bude mít ze čtení jistě dvojnásobnou radost. Dovedu si představit, čím si Jo Rowlingová získala malé i velké čtenáře, jen doufám, že nezůstanou pouze u ní, ale že si postupně najdou cestu i k dalším autorům.

Sir Terry Pratchett je jedním z mých nejoblíbenějších autorů vůbec. Když jsem tohoto mistra narážek a skrz naskrz absurdního humoru objevila, příliš jsem toho ze světa fantasy načteno neměla. Zeměplocha je ale žánr sám o sobě. Postupně jsem propadala všem jejím postavičkám a zamilovala si tento unikátní svět jednou pro vždy. I já se přidávám k názoru, že poznávání rozmanitého světa Terryho Pratchetta vyžaduje čas.
Když vás hned na poprvé neosloví čarodějky, zkuste to s detektivními příběhy se svérázným kapitánem Samuelem Elániem (v orig. Samuel Vimes). Ale garantuji vám, že ať už se vám zalíbí jakákoli kniha, budete co nevidět toužit po další a zase další, až postupně beztak přečtete všechny, tak proč to nevzít hezky po pořadě hned od začátku? :-)

Ani zde nechybějí - jako v každé správné fantasy - draci, králové, mágové, čarodějky, trpaslíci, trollové..., ale spíše než aby plnili svou obvyklou, všem nám dobře známými mýty a pohádkami docela úzce vymezenou úlohu, Pratchett využil zažitých stereotypů těchto pohádkových postav jako citlivě odměřovaného prostředku. Někdy k jemné, jindy zcela nelítostné kritice lidských nedokonalostí a z nich vyplývajících problémů, které (nejen) dnešní společnost denně souží - od pokrytectví, maloměšťáctví a prostoduchosti přes dvojsečné vědecké pokroky, vládní tajemství, intriky a politikaření po náboženské otázky a rasovou nesnášenlivost. Stejně tak je však využil k oslavě ctností, byť pro jejich plné zvládnutí musejí hlavní postavy leckdy ujít hezký kus cesty. Plné humoru a zároveň tak hlubokých a prostých pravd.

Jedním z leitmotivů zaznívajících opakovaně snad ve všech Pratchettových knihách je oslava “obyčejného” člověka. Autor dokonce zachází dál a smazává rozdíl mezi lidmi a ostatními živými i neživými bytostmi - všechno má v Pratchettově světě své místo a právo na existenci. Zajímavým způsobem také relativizuje odvěké dualitní pojetí dobra a zla. Zkrátka Pratchettovy příběhy jsou svou aktuálností tak daleko od udatných rytířů a runami posetých mečů, jak jen mohou být. Jsou to naopak nadčasové příběhy lidí z mého či vašeho všedního života, jak jej poznáváme jednou v evropském velkoměstě, jindy v dalekých lesích ztraceném venkově. A právě skrze onu neotřelou alegorii nám autor odhaluje a připomíná, jací jsme. A tím, že nám dává možnost nahlédnout zároveň do několika myslí současně, často s překvapivě hlubokým vhledem do jejího či jeho nitra, nám poskytuje klíč k pochopení motivací, které každou ze zainteresovaných postav k - mnohdy kontroverzním - rozhodnutím vedou. Právě tehdy zjišťujeme, že to, co se na první pohled jeví jako odsouzeníhodné, sobecké, nesmyslné či hloupé, může v konkrétní situaci za konkrétních okolností být docela možná jediným rozumným, případně odvážným či šlechetným rozhodnutím nebo třeba nezbytným krokem k osobnostnímu růstu. Autor nám připomíná, že se každý můžeme cítit středobodem toho svého vesmíru, ale doopravdy tvoříme se vším a všemi ostatními jeden jediný fungující celek...

Jednou z kouzelných věcí na čtení Pratchettových knih je jejich "recyklovatelnost". Zkrátka můžete naprosto bez obav vzít kteroukoli již přečtenou knihu po nějaké době opět do rukou a těšit se na skvělou zábavu. Často se mi stává, že i při třetím čtení mi tečou smíchem slzy a nikdy mě asi neunaví žasnout nad neotřelou komičností a prostou genialitou nově objevených skrytých narážek a alegorií. Zkrátka Pratchettovy knihy jsou tak napěchované vtipem, metaforami, jinotaji a nenápadnými náznaky, že si při opakovaném čtení připadáte jako detektiv, který nachází stále nové a nové stopy a s každým dalším objevem se tak celek mění v čím dál propletenější, barvitější a zkrátka stále zajímavější případ.

Bylo by nepřesné a především velmi ochuzující domnívat se, že sir Terry Pratchett pouze přetavuje zažité stereotypy, známé bestsellery, kultovní filmy či pozornosti-chtivé novinové příběhy do ironizujících komických zápletek. V jeho knihách je totiž ukryto obrovské moudro, které stereotypy bortí tím, že nám nenásilně, nápaditě a s humorem ukazuje více pohledů na tutéž věc a učí nás tak toleranci a úctě jak ke svým bližním, tak k přírodě a zvířatům. Jeho knihy jsou ohromně lidské a plné krásných poselství, a proto je beze zbytku miluji.

Nutno ještě podotknout, že jsem posuzovala pouze to, jak na mne působí Pratchettovo dílo v originále. Na hlubší srovnání s interpretací jeho dlouholetého překladatele Jana Kantůrka se teprve chystám a moc se na to těším. Je těžké si představit, kolik vynalézavosti muselo být vynaloženo na převyprávění těchto knih. Skryté narážky všeho druhu se nacházejí na každém kroku. Tím nejobdivuhodnějším počinem je však poprání se se samotnou slovní zásobou. Troufám si odhadovat na stovky slov, která byste marně hledali i v tom nejobsáhlejším slovníku či encyklopedii; Pratchettovy postavy nápaditých jmen svými mnohdy pěkně prořízlými ústy pronášejí nejrůznějšími dialekty narážky na lokálně známé události z historie či současnosti Velké Británie, skryté do záměrně překroucených jmen, zatímco opodál se prodávají prapodivná jídla a z vysokých sklenic usrkávají ještě nápaditější nápoje. Klobouk dolů, pane Kantůrku! (Samozřejmě ten nejšpičatější z nejšpičatějších ;-)