Adelyna komentáře u knih
Osudy postav jsou příšerné a alkohol dokáže zničit opravdu vše, ale i přes to musím říct, že Zabiják ve mě nezanechal takovou nechuť jakou slibuje definice naturalismu v hodinách literatury.Nevím jestli je to tím, že v dnešní době se kolikrát setkáme i s horšími věcmi než je alkoholismus, který už je sám o sobě hrozný nebo jsem prostě divná...!? Ale byla jsem prostě zděšená, tak jak jsem očekávala, tudíž kniha mi dech úplně nevyrazila, ale obdivuji jak Zola povedeně a objektivně zpracoval nadčasové téma závislosti na alkoholu a jeho důsledků.
Moc pěkná a troufám si říct, že i oddechová knížka. Líbí se mi, jak Hakl nenásilně zobrazil generační rozdíly a vztah otce s dítětem.
Kundera to umí se slovy a i smysl pro humor má dobrý. Milé, čtivé povídky o lásce ukryté v tenké knížečce se mi moc líbily.
Plavovláska a už Nikdy nebude zítra mě opravdu celkem dostaly, při četbě jsem přišla na plno zajímavých myšlenek a nemám slov k Waltariho úžasným schopnostem.
Opět se musím opakovat, jeden z nejlepších a nejchytřejších spisovatelů své (a snad každé) doby,
Kniha ve mě tak trochu vyvolávala dojem, scénáře nějaké telenovely, která se však neodehrává v Mexiku, nýbrž ve středověké Anglii. Samozřejmě je v knize mnohem víc než jen, že si Hood vzal Mariannu a tem ten zase nevím koho, ale prostě mě kniha moc nezaujala už samotným a vcelku předvídatelným dějem.
Zatímco všichni okolo tak nějak přijali Polanu (která se v prvních dvou povídkách jeví jako milá, byť zaostalá víska), tak jde o to, že Polana nepřijala je, což lze nejvíce vnímat v poslední a nejzdařilejší povídce.
Průměrná kniha, nejvíc se mi líbilo, že se částečně odehrává v Irsku a pak Willovo závěrečné doznání, které se stejně po pár náznacích dalo ani ne od půlky knihy očekávat. To bylo dost psycho.
Preromantická verze Romea a Julie, nešťastné náhody, tragický konec. Mi se to líbilo, ale že by mě to zrovna nadchlo nemůžu říct. Nejvíce zajímavou postavou je dle mého názoru lady Milfordová, třetí výstup o její minulosti byla jednou z nejzajímavějších pasáží.
Krásný literární počin na jedno odpoledne. Jen někdy mi přišla Wertherova láska už spíše jako jakási posedlost, nemůžu si pomoct.
Já jsem dál než k Tajemné komnatě, co se HP knih týče nedostala. Přes třetí díl jsem se ani třetí pokus nedokázala přelouskat, nedokážu si to vysvětlit. Snad je to tím, že mě tento díl tak bavil a třetí naopak vždy zklamal?
Nicméně možná i proto se Tajemná komnata stala jak mým knižním, tak i filmovým oblíbencem. Dobby je nejlepší! ♥