Adimov
komentáře u knih
Moře rzi
C. Robert Cargill
Postapo a hlavně příběhy s robotama zbožňuju. Ilustrace na obálce - fakt dobrá, čtenáře hned přiláká. Začátek příběhu, prvních cca 20 stránek, člověka navnadí na to, že půjde o vážně hustej příběh se skvělou atmosférou, dobře vykreslenejma postavama, a se světem, kterej si ve svý fantazii dokážete při každém přečteném slově krásně vybarvit a představit. Tak jsem to na začátku skutečně cítil. Bohužel, se během pokračování moje představy začaly pomalu měnit.
- OBJEVUJÍ SE MENŠÍ SPOILERY - Trochu mi vadilo, že počáteční scéně (v příběhu jde o cca půlku dne/den?) se autor věnuje možná až příliš dlouho - je popsána na cca 70 stránkách! Tím se (vzhledem k tomu, že kniha má něco málo přes 300 stránek) podle mě zbytečně ztrácí prostor pro jiné děje a větší rozvinutí příběhu. Pravda je, že spád celé scény by byl vlastně i v pohodě - i přes zmiňovaný počet stran, pokud by do ní nebyly vkládány vsuvky z dob minulých, co se kdy, jak a proč stalo. Někomu to třeba nevadilo. Mně to celou úvodní scénu narušovalo. Co mi vadilo dál: sprostý slova. Kdyby to bylo jednou, dvakrát - OK. Tady jich je požehnaně. A opět, je to otázka osobního vkusu. Já tohle v knížkách nemám rád. Asi jsem zvyklý na Asimova či Clarka, kde podobný věci nebyly nutný. Také mi přišlo, že vysvětlování toho, co se v příběhu stalo, působilo místy chaoticky. Dialogy mezi postavami vyzněly někdy dost povrchně a byly rychle odbyté. Na druhou stranu je pravda, že ke Křehuli si člověk v průběhu příběhu vytvoří vztah a fandí jí. Jinak se přidávám k ostatním - konec byl nějak nedotažený. Přišlo mi, jakoby se v tom i sám autor ztrácel. Četl jsem, že se autor živí i psaním scénářů k filmům. V knížce podle mě bylo dost znát, že přímá řeč je vedena takovým tím “scénářovským” způsobem.
Škoda tadytěch všech negativ, protože jinak by to byla vlastně fakt dobrá scifi, se sice klišoidním námětem, ale fajn myšlenkou. Líbil se mi nápad, jak roboti postupem času získávají "lidské" způsoby chování i to, jak litují svých chyb prodělaných v minulosti. Kniha mě nakonec dovedla k myšlence, že i my můžeme být velice důmyslnými roboty, kteří se v hodně dávné minulosti zbavili nadvlády třeba právě nějakých humanoidů. A celé bytí je jen opakující se cyklus kdy se jedna živá forma dostane z područí té druhé - té kterou kdysi byla stvořena.
