AGAMENON komentáře u knih
Německý spisovatel a kněz Wilhelm Hünermann patřil k nejplodnějším autorů hagiografických románů ve 20. století. Jeho dílo Mnich mezi vlky lze zařadit k jeho pozdní tvorbě a vypráví životní příběh Jana Kapistrána. Jak již obal knihy připomíná, jméno světce Jana Kapistránského již dnes mnoha lidem nic neříká, což je velká škoda, neboť jde o nesmírně zajímavou postavu evropských dějin. Evropa je tvořena mnoha národy, jejichž dějiny se navzájem proplétají. A právě toto mnohonárodnostní složení Evropy, sebou nese i jistá úskalí, jelikož jedna historická postava může být vnímána v každém národě jinak. Jan Kapistránský byl zcestovalý a vzdělaný italský lidový kazatel, který navštívil Francii, Holandsko, Svatou zemi, Německo a jistý čas pobýval i v zemích Koruny české. Právě v tom tkví i jistá zajímavost, alespoň pro Čechy, protože mají možnost pohlédnout na své dějiny takříkajíc z druhé strany.
Wilhelm Hünermann, nežli přistoupil k samotné tvorbě, důkladně prostudoval všechny dostupné historické dokumenty od kronik až po soukromou korespondenci. Svůj román, či spíše novelu, kvůli jeho délce rozdělil do čtyř velkých kapitol vztahujících se k jednotlivým údobím světcova života. První kapitola je nazvaná Cesta do Damašku. Jedná se o alegorii ke známému příběhu o obrácení sv. Pavla z Tarsu (někdy uváděného jako Saul či Šavel) na křesťanskou víru. V této kapitole Jan Kapistránský stoupá po mocenském žebříčku až na samý vrchol, aby nakonec jako sv. Pavel „prozřel“ a zasvětil svůj život Kristu. Druhá kapitola Mezi vlky popisuje těžká léta v klášteře observantů (přísnější větev františkánského řádu), kázání napříč italským poloostrovem i složitou politickou situaci. Třetí, a pro nás nejzajímavější kapitola nazvaná Husitský kalich, líčí snahu Jana Kapistránského kázat katolickou věrouku v kališnické Praze. Právě líčení jednotlivých postav může u některých nacionálně orientovaných čtenářů vyvolat vlnu nevole, jelikož Jiří z Poděbrad, českými dějepravci označovaný za jednoho z největších panovníků českých zemí, navíc pocházejícího z domácí šlechty, je zde popisován v opačném světle, než na jaké jsme ze škamen zvyklí. Nikoliv jako spravedlivý panovník, ale jako spíše nadutý uzurpátor trůnu. A nakonec závěrečná, čtvrtá kapitola Proti půlměsíci, dramaticky líčí „zázračné“ odražení tureckých invazních vojsk pod hradbami Bělehradu.
Jak již bylo výše naznačeno, je možno autorovi vyčísti jistý negativní pohled na české dějiny i spisovatelův původ, byť se domnívám, že nezaslouženě. Taktéž je možno poukázat, a to právem, na jistou nedostatečnou psychologickou hloubku jednotlivých postav, snad až s výjimkou titulního hrdiny. Jednotlivé osobnosti jsou spíše nositeli názorů, než lidé z masa a krve. To se hlavně projeví ve čtvrté kapitole, kdy jsou jako hrdinové líčeni, byť zaslouženě, účastníci obrané ligy proti tureckému vojsku, i když na některé se dějiny dívají, jako na krutovládce. Avšak zde zaujímají ten „správný“ postoj, a proto je lze řadit mezi kladné hrdiny. Hünermannem používaný sloh je stručný, bez zbytečných kudrlinek a umělého natahování děje, byť ani zdaleka nedosahuje strohosti držitele Nobelovy ceny Pär Lagerkvista. 7/10
Dobrodružství Johna Sinclaira patří k mému oblíbenému čtivu, byť musím se zahanbením přiznat, že jsem se mu v posledních letech příliš nevěnoval. Z tohoto důvodu nešlo odolat lákavé nabídce v LK, kde bylo šest sešitů po 19 Kč za kus. S chutí jsem se vrhl na Johnovo "nejnovější dobrodružství" a zklamán jsem nebyl, ale ani nadšen. Problém se ukrýval v samotném ději, jenž byl přímým pokračováním dobrodružství, které jsem neměl tu čest číst. Z tohoto důvodu mi byly některé postavy i dějové situace neznámé, což mělo za následek nedostatečné vychutnání (ponoření) příběhu. Osobně řadím Kočár templářů k lepšímu průměru.
Tato kniha rozhodně není žádné velké umění (ani si na něj naštěstí nehraje). Je to lehké, odpočinkové čtivo, s nepříliš komplikovaným vývojem děje. Ideální věc na cca dvouhodinovou cestu vlakem či jiným meziměstským dopravním prostředkem.
Hned v úvodu, než se budu zabývat samotnou knihou, bych rád něco poznamenal o stěžejním autorovi.
1) Nikdy jsem nebyl, nejsem a nebudu obdivovatelem Václava Klause, takže jeho plakát v nadživotní velikosti s jeho vlastnoručním podpisem u mne nikdo nikdy nenajde
2) Nikdy jsem nečetl, ani nevlastnil žádnou z jeho mnoha knih
3) S jeho politikou jsem v drtivé většině nesouhlasil, dodnes spoustu jeho kroků považuji za diletantské, farizejské, a v neposlední řadě i záměrně kriminální
4) Mám velmi malé mínění o jeho morálních vlastnostech (ješitnost, závistivost atd.)
5) Ať mám o něm jakékoliv mínění, jedná se o úspěšného politika (přežívání za jakéhokoliv režimu a kumulování funkcí)
A nyní k samotnému textu. Václav Klaus a Jiří Weigl jasně, stručně, tj. pregnantně popisují celý obsáhlý problém nazývaný „migrační krize“. Nebojí se vyslovovat i názory, v hlavních médiích označované až za „extrémistické“, poukazujíce na zjevné rozpory ve vyjádření a krocích vrcholných politiků EU a reality.
Na druhu stranu musím poznamenat, že Václav Klaus velice rád své oponenty obviňuje ze zneužívání problému, ke svým vlastním záměrům, což nezpochybnitelně dělá i on sám. Nikdy nebyl pozadu, aby si „přihřál svou polívčičku“.
To nic nemění na faktu, že s názory uveřejněné v této knize se stoprocentně ztotožňuji.