aimi komentáře u knih

Krásně se četla, výborně vládne jazykem. Návaznost kapitol shodnými souslovími se mi moc líbila,originální. Téma z naši minulosti také výborné. Myslím si, ze se z rodinné minulosti a z minulosti ČR dalo vytěžit ale i víc, ke konci trochu ztrácí dech, méně by bylo více. Čekala jsem nějaké odhalení, zvrat.
Příjemné čtení, paní spisovatelka má talent, čeština krásná, ale kniha nic hlubšího nezanechá, po jejím zaklapnutí můžete v klidu otevřít další knihu

2 16.10.2019

Víceméně komorní příběh komunity rodičů a žáků jedné soukromé školy. O šikaně a o domácím násílí. Téma těžké, ale příběh byl lehký a celkem čtivý. Začátek se trochu vlekl, chvilka seznamování s jmény, od druhé poloviny to už ale nabralo tempo a ke konci se kniha nedala odložit. Jednotlivé kapitoly psané vždy z pohledu jedné z hlavních postav, včetně poznámek pod čarou- neboli výpovědí svědků. Výpovědí svědků dobře doplňují příběh. Příběh čtyř dobrých kamarádek, příběh o pravdě a drobných lžích. I drobná lež může vést k velké tragédii.

"I malá lež může mít velké následky..."

4 16.10.2019

Osudová láska, pevné přátelství, fantazie, tajemné pověsti, rodina a válka. Vše se propojuje v románu Hortenziová zahrada. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách, v minulosti- od roku 1940 a dál, a v současnosti. Obě dějové linky spojuje městečko Plouvan ve francouzské Bretani. Časové linky se střídají vždy po několika kapitolách, nenastává chaos ani zmatek v ději. Část knihy z minulosti je svižná, dobrodružná, čtivá, plná emocí, bez hluchých míst, akce za akcí, zaryje se čtenáři pod kůži. Tu hodnotím jako výborně napsanou. Zato pasaže ze současnosti působí spíše jako vata, zaplnění knihy. Nudné, žádně zásadní zvraty v ději, žádná důležitá zjištění. Měla jsem tendenci je přeskakovat. Závěr byl také trochu překotný a jaksi vyplynul, než že by překvapil.
Pokud by byla kniha napsána jen v jedné rovině, a to v té z období války, a na závěr by byla kapitola ze současnosti, která by odhalila, vysvětlila, překvapila, byl by to perfektní román o velké lásce a tragédii.
Hodnotím jen jako příjemné čtení, každopádně Maelle a Sema mi v hlavě ještě chvíli zůstanou.

2 16.10.2019

Hana, kniha, která mě "dostala"

"...začínala jsem tušit hrůzu, která tetě Haně vypálila do ruky číslo a způsobila, že neuměla žít, ale jen živořit."

V pořadí třetí román od české autorky. Útlá kniha s tíživým tématem. Příběh o hledání, náhodách, o dobrých i špatných rozhodnutích.
Román o válce, tyfu a koncentračních táborech. Těžké, smutné téma a silný příběh. Autorka ovšem píše lehce, čtivě, bez zbytečných explicitních výjevů. ("Ano, Irena byla kamarádka. Brambora toho byla důkazem.") Za náznaky, za obyčejnými větami je ale rozpoznatelná hrůza těch míst ("Teď už vím, že jsem udělala chybu. Kdybych se dostala doprava, ještě toho dne bych umřela a můj popel by se smísil se zrnky popela, která v hustých páchnoucích mračnech vylétávala z komínů osvětimských spaloven."). Velmi čtivý, děj vás chytne, nepustí, vyvolá mrazení v zádech. Opět bezchybná čeština ("...neviděla jsem, jak po nás napíná chtivé prsty, rdousí naděje a rozsévá smrt.").

A. Mornštajnová: "Příběh dívky s nenaplněnými představami o životě." (Rozhlas.Brno)

Příběh dvou žen, dvou životů, které se spolu musely naučit žít. Kniha je rozdělena do tří částí. V první části v ich-formě vypráví mladší z hrdinek. Popisuje život později po válce, epidemii tyfu ve Valašském Meziříčí, první lásku i první zradu. Druhá část v er-formě doplňuje příběhy všech zúčastněných, vztahy, osudová setkání, osudové přešlapy a jejich vzájemnou propojenost. Třetí část opět v ich-formě, starší z hrdinek zde vypravuje příběh její rodiny před válkou, během války a po válce. Nadějné touhy mladé ženy, očekávání od života, krutá realita s cejchem "žid", Terezín, Osvětim a přetěžký návrat zpět do života, střet s lidmi, kteří ani neměli ponětí o hrůzách táborů.

10 16.10.2019