Alaudae komentáře u knih

(SPOILER) Podle mého názoru tahle kniha není moc dobrá. Jako jednoduchá oddechovka asi obstát může. Příběh není žádná hitparáda, ale chápu, že kniha se zaměřuje převážně na něco jiného.
Nějaké postřehy:
Souboje tvoří opravdu velkou část knihy, jenže problém je, že poslední zajímavý/originální souboj byl někdy okolo stránky 80. Při útoku na Pankrác kartani přišli s vybuchující municí a z Janovi německé kolegyně udělali osmahnutý tatarák. Od té doby se to neslo v neustále se opakujícím kole výbuchů a Pouštních orlů... Ach. Toto má být jeden z pilířů díla, bohužel se však nepovedl.
Někde jsem četl, že Kotleta je král metafor. No to teda nevím. Ty, které mě upřímně pobavily, bych spočítal na prstech jedné ruky. Většina mě nechala chladným, některé mi přišly vyloženě "cringe". Obdobným odstavcem by se daly shrnout i hlášky postav.
Sexuální scény bych zhodnotil dnes již klasickým "Not great, not terrible."
Některé scény, které mají být silné úplně nefungují. Pro příklad bych uvedl smrt Veroniky. Kdyby jejich vztahu (nejen tomu ve vaně a v peřinách) dal autor větší prostor přímo interakcemi postav, udělal by opravdu dobře.
Co se "řemeslné" práce a prózy týká, kniha také není žádný zázrak. Ale jasně, jde (tuším) o autorovu první knihu, doufám a věřím, že s dalšími publikacemi se bude zvedat.
K finálnímu hodnocení... Odpad to není. Rozhodoval jsem se mezi jednou hvězdičkou a dvěma hvězdičkami. Nakonec se těsně přikloním ke dvěma, a to z několika důvodů:
1) Hlavní záporák. Autorovi se vážně povedlo probudit ve mně silně negativní emoce vůči Kateřině. Upřímně jsem se těšil, až tu mrchu Jan na konci konfrontuje a téměř bestiálně jsem doufal, že si její smrt pěkně vychutná. Kateřina se opravdu povedla, do světa dokonale sedí a dokázala mě vytočit v každé scéně, kde se objevila.
2) Petra. Petra mi přišla jako netradiční hrdinka, měla své kouzlo. To i přesto, že její příchod do světa upírů po zpackaném Pankráci byl dost slabě vymyšlený.
3) Občas jsem se fakt upřímně pobavil, třeba při likvidaci osobních strážkyň Kateřiny. Například hláška se špičáky na tepu doby se mi taky dost líbila. Škoda, že tam takovýhle opravdu promyšlených vět nebylo víc.

Chápu, že Kotleta má nějakou svou cílovou skupinu, já do ní patrně nepatřím. Se stylem autora jsem si nesedl, to se prostě stane. Do dalších dílů Bratrstva krve už nepůjdu.

6 13.02.2022

(SPOILER) Pro začátek bych řekl, že ta kniha není špatná. Je umělecky slušně napsaná, ale... Není to ono. Od závěrečného dílu, od uzavření Vélinova příběhu jsem prostě čekal víc. Několik věcí, které mi na knize vadí:
Začnu drobností. Úplně mi nevyhovovalo tempo a neustálý (byť v rámci příběhu logický a opodstatněný) přesun a úprk.
Hlavní problém ale mám s koncem a celkovým zpracováním cesty Vélina a spol. na Dálný západ. Jednu ze silných stránek Ryanova vyprávění podle mého bylo to, že nechal hlavního hrdinu trpět a nijak ho nešetřil. Ve válce se Spojencem se Vélin vzdal své velké lásky, Šerin. Výhra byla vykoupena krví Dentose, Kenise a do jisté míry i Barkuse. Pří výpravě na led zahynula Darhena a jeho nenarozené dítě. Skvěle bylo popsané i trauma jeho mladší sestry.
A tady? Ztělesněný bůh sice zabil hromady "NPC", ale reálně se okolo hlavního hrdiny nic nestalo. Po rychlém zúčtování jsme dostali vlastně lehce otevřený happy end, který se do světa Krkavce prostě nehodí.
Velice zajímavá linka s obrovským potenciálem v podobě "zlé" a protivné písně mi nepřišla plně využitá, ale vlastně mě bavila. Finální odhalení s levandulovým olejem by se mi líbilo trochu víc, kdyby Vélin díky ne zrovna přátelské písni napáchal nějaké skutečně ohavné činy, kdyby spáchal při svém máchání mečem nějaký omyl. Ale to se nestalo, vždycky si šel pro "padouchy".
A nakonec k tomu vztahu Šerin - Vélin. Ve Volání vlka mi její chování přišlo do velké míry opodstatněné. Trošku zjednodušeně... Byť z dobrých úmyslů, frajer ji zdrogoval a posadil na loď, načež milá léčitelka putovala přes půl světa. Asi je všem jasné, že se mu na první dobrou nevrhne radostně kolem krku. Očekával bych dva vývoje, buď postupné smíření a navázání na to, co nechali v Linéši, nebo nějaké zatvrzení a reálné pohřbení jejich romantického vztahu. A upřímně jsem si myslel, že k tomu počas celé Černé písně směřují. Jenže ne, Šerin se na konci všeho usmála a vesele se vydala s Vélinem na pouť.
Jak jsem psal výše, pro mě se jedná o neslušivý happy end. Kde je to utrpení, které slibovala Nefritová princezna? Temný rytíř byl poražen příliš snadno, příliš lacino. Byť se mi líbila skutečnost, že Luralyn byla tím, kdo jeho pádu dodal finální tečku.
S určitým smutkem se rozhoduji mezi 2/5 a 3/5. O to víc, když si vzpomenu, že jde o (prý) poslední knihu Vélina Al Sorny. Po skvělé původní trilogii (samostatně Píseň krve je za mě nejlepší fantasy kniha) a velice kvalitnímu Volání vlka dávám i díky nostalgii 3.

5 07.02.2022

(SPOILER) Píseň krve, první díl Stínu krkavce funguje úplně ve všem. Skvělý příběh, hezky vykreslené postavy, zvraty a morální dilemata, zajímavý svět. Za mě se jedná samostatně o nejlepší fantasy knihu, kterou jsem četl.
Vélin se v průběhu knihy promění z malého ustrašeného chlapce v zkušeného válečníka a schopného velitele královské armády. Právě fakt, že hlavní postavu doprovázíme od dětství až po dospělost pro mě činí toto dílo jedinečným a poutavým. K tomu samozřejmě přispívá i spisovatelský um Anthonyho Ryana.

5 06.02.2022

(SPOILER) Tak konečně jsem se dostal k legendární Duně, moje pocity jsou celkem rozporuplné.
Začal bych plusy, těmi je rozhodně netypický, originální svět. Kombinace pokročilé technologie a feudalismu je zajímavá a funguje moc dobře.
S tím se pojí i druhý plus, a tím je politická stránka Duny. Kapitoly na dvoře Atreidů a ty s Harkonneny v hlavní roli jsem si opravdu užil. Fungují víc než dobře a jsou pro mě hlavním tahákem knížky.
K plusu bych s rozmyšlením přihodil i postavy, byť některé jsou až stereotypní archetyp.
Co ale Duně musím vytknout jsou kapitoly v poušti, které se nepříjemně táhnou a místy jsou až zbytečně ezoterické a nezáživné.
Dále se mi moc nelíbil fakt, že příběh máme autorem hned od začátku vyzrazený. Fakt, že se z Paula se stane imperátor víme prakticky hned.
Největší mínus však směřuje k závěru. Celá kniha jako kdyby směřovala k velkému konfliktu, k finálnímu střetu mezi Fremeny a Atreidy proti Harkonnenům, případně i proti Corrinům. Místo toho se dočkáme počátečního prolomení Štítového valu, načež následuje hned výhra té lepší strany a audience/konfrontace v paláci. Takhle se závěr prostě nedělá, nepovedl se a to Duně opravdu moc škodí. Navíc, baron v rámci tohoto zemřel příliš rychle a nezajímavě, Rabbana se autor pro jistotu zbavil "off screen" bez nějakých dalších detailů.

I přes nudnější pasáž v poušti vnímám jako největší neduh Duny právě v nepovedeném závěru, za který musím udělit knize v kombinaci s ostatními problémy jen tři hvězdy. Je to škoda, protože potenciál byl opravdu velký.

4 01.07.2022

Opravdu povedená knížka. Pro fandy historie a vojenství skoro povinnost. Citace z historických pramenů se mi moc líbila. Dvě drobnosti, které bych vytknul:
1) Schémata bitev byla občas nepřehledná. Například bitva u Loděnic šla udělat trošku lépe, stejně jako bitva na Lechu. Kdyby byla všechna provedena jako při bitvě u Kresčaku a u Brůdku, bylo by to super.
2) Na můj vkus tam bylo neúměrně moc husitských bitev.

Ale celkově, moc pěkná, zajímavá a poučná kniha.

1 13.02.2022

Augustus je jistě významná a velice zajímavá postava světových dějin. Autorovi nemohu upřít bohaté znalosti faktů týkajících se prvního římského císaře. Síla knihy tkví v důležitých a faktických informací o Oktaviánovi, pro mě však naprosto selhává na poli uměleckém. Zdlouhavé popisy a kostrbatá próza kazí dojem z knihy a z příjemného čtení historické biografie se stává prokousávání se textem. Autor by dle mě udělal jistě lépe, kdyby vydal knihu ryze faktickou o polovičním rozsahu.

06.02.2022