Alex_Jura komentáře u knih
Dostala jsem ji, přečetla ca jednu třetinu, a přiznám se, nemůžu ji dočíst. Moc pěkně psané, ale asi se k ní vrátím později... co oceňuji, je barvitě popsaný venkovský život té doby včetně popisu příbuzenských vztahů...
"Já vím, je to jen hra... ale jen hra je silnější než zatracení..." Holubova poetika je specifická (byl imunolog a "zatížení" medicínou je na jeho pohledu na věc znát. Nejde ale o zatížení omezující - spíš naopak.). A jeho báseň Interferon ze stejnojmenné sbírky je krásný, smutný popis toho, nač bychom neměli zapomínat. ...
Zpočátku to vypadá na rozverné vyprávění, taškařici nastavenou vzdor normalizačnímu smrádečku, ale teplíčku... ale jak člověk pokračuje příběhem dál a dál směrem ke konci, je to smutnější a smutnější čtení.
Knihu jsem četla několikrát a stále se k ní vracím. Možná jsem na ni prostě jen narazila ve správný okamžik, nevím. Pro mě prostě jedna z nej...
Četla jsem dvakrát - prvně hned, jak vyšly, jako žhavou novinku, podruhé před pár lety. Okouzlení z prvního čtení se bohužel neopakovalo... naopak vyvstala slabší místa, odbytá stavba příběhu... to všechno, co člověk vidí až s odstupem. Přesto ji považuji za příjemné a místy celkem vtipné („Lidi by se měli cvičit v zapomínání – pořád se jenom vzpomíná…“) čtení...